sbor Církve adventistů sedmého dne
Naděje adventu
2. Pro
| roverrajče.net |
(kázání z 1. 12. 2013 – v kapli Povýšení svatého Kříže v areálu havlíčkobrodské nemocnice – u příležitosti bohoslužby na začátku adventu 2013 – fotografie kaple převzata od autora Rover)
Čtení na začátek
Narození Ježíšovo událo se takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve, než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají.
Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: „Josefe, syny Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“
To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: `Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel´, to jest přeloženo `Bůh s námi´.
Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě. Ale nežili spolu, dokud neporodila syna, a dal mu jméno Ježíš.
Matouš 1,18-25 Více >
Na slovíčko s pastorem
23. Lis
V sobotu 23.11.2013 jsme měli tu možnost se naposledy setkat s prof. Vladimírem Králem. Mluvili jsme o tématu pozitivního myšlení, úspěchu, života. Záznam přednášky najdete v rubrice Ke stažení. Od počátku plánování v únoru letošního roku pan profesor trval na tom, že polovinu tématu by měl přednést havlíčkobrodský kazatel Aleš Kocián, což nešlo odmítnout.
Díky této skutečnosti, a také na základě zájmu návštěvníků přednášek, se objevila velká řada dalších témat, o kterých by si bylo možné popovídat. Tak vznikl nápad na uskutečnění povídání u kulatého stolu s jednotícím názvem: NA SLOVÍČKO S PASTOREM.
Pro setkání jsme, alespoň pro zbytek roku, zamluvili prostory Staré radnice na Havlíčkově náměstí v Havlíčkově Brodě. Pouze se přesuneme do menšího přilehlého salónku. Kdo jste tam někdy už byl, víte, že uprostřed salónku je skutečně velký, kulatý stůl. Více než přednáškou by setkání měla být společnou diskusí. Důležitý bude zájem posluchačů, kteří budou rozhodovat o následujících tématech i vlastním nasměrování.
V sobotu 7. prosince od 17 hodin bude jako první na řadě téma CO JE TO ŠTĚSTÍ – alespoň z části půjde o dokončení myšlenek ze setkání o pozitivním myšlení.
O týden později, v sobotu 14. prosince opět v 17 hodin si budeme povídat o tom, CO JE TO MODLITBA.
Pokud návštěvníci nebudou mít své vlastní podněty, jako další témata se nabízí mnoho obecně užívaných křesťanských, respektive náboženských pojmů k vysvětlení: co je to smysl života, víra, Bible; kdo je to Bůh, co je to hřích, pravda, zákon, spasení, pokání, soud, proroctví, duch, peklo, církev, křest, rodina, věčnost, láska.
Přednášejícím je Mgr. Aleš Kocián, B.Th., kazatel Církve adventistů sedmého dne v Havlíčkově Brodě. Zde najdete plakátek ke stažení.
Pozitivní myšlení jako klíč k úspěchu v životě
18. Lis
Úspěch je dnes jedním nejžádanějších produktů. Podstatná část naší populace čte knížky, ve kterých jejich autoři motivují ke snadnějšímu zvládání života. Nejčastějším smyslem je pak úspěch ve zvládání stresu, úspěch při vaření, úspěch ve finanční oblasti, úspěch v zaměstnání, úspěch ve sportu nebo v oblasti umění, ze kterých obvykle pochází většina dnešních celebrit, rozuměj úspěšných lidí. Existují dokonce i církve, které jsou založeny na vedení svých oveček k prosperitě.
Jedním ze zásadních kamenů úspěchu pak je pozitivní myšlení. Setkáte se s ním všude. A není pochyb, že zdravé a vhodné nasměrování člověka pozitivním směrem je pro život tou nejlepší volbou. Ale i z úspěchu nebo pozitivizmu se může stát náboženství. Kolik víkendově, webově nebo knižně motivovaných hledačů pozitivních energií a nasměrování v praktickém životě psychicky zkolabovalo pod tíhou své nedokonalosti. Prostě nedokázali udržet pozitivní směr stejně „snadno“, jako jeho/její vůdce, přednášející, pastor, guru nebo pozitivně naladěný hlas z dabingového studia.
V posledním večeru přednášek z cyklu LEPŠÍ ŽIVOT (SKORO) BEZ INVESTIC se prof. RNDr. Vladimír Král, DrSc. zaměří na hledání pozitivního směru v životě. O téma se rozdělí společně s pastorem Mgr. Alešem Kociánem a věříme, že se nebude jednat o žádnou lacinou motivaci. Přednáška Pozitivní myšlení jako klíč k úspěchu v životě začíná v sálu Staré radnice v sobotu 23. listopadu 2013 v 17 hodin. Stará radnice leží v jihozápadní části Havlíčkova náměstí čp. 446, nad prostory Krajské knihovny Vysočiny. Záznam přednášky zde.
Nejste spokojeni s partnerem? Co s tím?
12. Lis
Podle zprávy Českého statistického úřadu v roce 2012 bylo rozvedeno 26 402 manželství, což bylo o 1,7 tisíce méně než v roce 2011. Takto nízký roční počet rozvodů byl naposledy zaznamenán koncem 70. let 20. století. Hurá, můžete si říci. Ale přátelé, je to jen statistika. Skutečností je, že není nad čím jásat. Vztahy mezi dospělými partnery nikdy nebyly a nebudou snadné. Snad je to vinou rychlejší doby, ale je fakt, že dnes místo soužití a hledání cest k možné změně vzájemného přístupu obou partnerů, nacházíme zkratku k rychlému vyřešení problému – s partnerem/partnerkou se nesnesu, vyřeší to rozvod.
Mimochodem – vás nikdy nenapadlo, že partnera můžete změnit? Anebo že vás povaha vašeho partnera změnila? Je lepší partnera vyměnit, když jsem naštvaný na celý svět? Nejsem divný, když o tom vůbec přemýšlím?
V sobotu 16.11.2013 v 17 hodin proběhne v sálu Staré radnice v Havlíčkově Brodě další setkání s prof. RNDr. Vladimírem Králem, DrSc. Nese název: Nejste spokojeni s PARTNEREM? Co s tím udělat… Jedná se o druhou přednášku v cyklu LEPŠÍ ŽIVOT (SKORO) BEZ INVESTIC, ANEB INVESTUJTE DO SEBE.
Stejně jako loňský cyklus stejného řečníka GENY A MOJE CHOVÁNÍ, i ty letošní přednášky se pokoušíme zachytit na domácí digitální kameru. Záznam není vůbec profesionální, ale pokud by vám přednáška z jakéhokoliv důvodu utekla najdete její záznam na těchto našich stránkách v rubrice Ke stažení/kázání, přednášky.
Ale záznam je jen záznam, znáte to. Přijměte naše pozvání a přijďte se podívat naživo, vždyť vstupné je zdarma.
Poslední přednáška celého cyklu se odehraje ve stejný čas, na stejném místě v sobotu 23.11.2013 pod názvem Pozitivní myšlení jako KLÍČ k úspěchu v životě.
Jak dobře vycházet s 96% lidí?
4. Lis
Jak už jsme psali, v sobotu 9. listopadu v 17 hodin přivítáme po roce v sálu havlíčkobrodské Staré radnice prof. RNDr. Vladimíra Krále, DrSc.
Cyklus, kterému se letos pan profesor bude věnovat nese název LEPŠÍ ŽIVOT (SKORO) BEZ INVESTIC, ANEB INVESTUJTE DO SEBE. Podle názvu cyklu nelze snadno odvodit, že se tentokrát více než genetice budeme věnovat genezi (tedy vzniku), a hlavně udržování a řešení vzájemných vztahů. Zde se podívejte na názvy jednotlivých přednášek:
9.11.2013 Jak dobře vycházet s 96% LIDÍ?
16.11.2013 Nejste spokojeni s PARTNEREM? Co s tím udělat…
23.11.2013 Pozitivní myšlení jako KLÍČ k úspěchu v životě.
Každá z přednášek začíná na stejném místě a ve stejném čase, tedy vždy v pět hodin odpoledne, krátce po setmění.
Prof. Král je světově uznávaným vědcem a v současnosti vedoucím skupiny molekulárního rozpoznávání na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Je věřícím křesťanem a ve svých přednáškách se duchovní perspektivě nevyhýbá.
Pokud si o našem hostu budete chtít přečíst více, doporučujeme vám druhé číslo občasníku Za obzorem, ve kterém je s prof. Králem rozsáhlý rozhovor. A mimochodem je tam také spousta jiných, velmi zajímavých článků. Časopis je volně ke stažení zde.
V loňském roce nesl přednáškový cyklus název GENY A MOJE CHOVÁNÍ:
1. Za co mohou moje GENY – úvodní vhled do problému dědičnosti
2. Geny a naše CHOVÁNÍ – za co jsme zodpovědní my a za co naše genetická výbava
3. Co rozhoduje o naší BUDOUCNOSTI – jakou máme perspektivu, jak moc o ní rozhodují naše geny
Každou ze 3 přednášek jsme se pokusili zaznamenat, ale protože nemáme profesionální vybavení, omluvte prosím kvalitu záznamu. Odkazy ke stažení loňských, ale i těch letošních přednášek, najdete v rubrice Ke stažení/kázání, přednášky.
Havlíčkův Brod na dva dny hlavním městem české knihy
14. Říj
Už po dvacáté třetí se v pátek 18. 10. 2013 v Havlíčkově Brodě na dva dny otevřou brány Podzimního knižního veletrhu. Účastníci veletrhu – vystavovatelé i návštěvníci – se sejdou v omezených prostorách KD Ostrov, a to má svou velkou výhodu. Na malém prostoru si můžete prohlédnout většinu nakladatelských novinek – a nezáleží na tom, jestli jste čtenáři, provozovatelé knihkupectví nebo „jen“ nákupčí vánočních dárků.
Protože pro křesťany, mezi které se hrdě počítáme, je vztah ke knihám zásadní – vždyť přeci Bibli se ne nadarmo říká Kniha knih – není divu, že se výstavy zúčastníme aktivně. Najdete nás ve stánku číslo 100, v hlavním sále výstavy, přímo na pódiu, kde budeme hájit barvy nakladatelství Advent-Orion s.r.o. Toto naše církevní nakladatelství se samozřejmě nevěnuje pouze publikacím, určeným pro potřeby církve, právě naopak, to je jen okraj publikační činnosti. Vydává knihy s tematikou zdravotně osvětovou, výchovnou, psychologickou, dětskou i duchovní.
Na veletrh se můžete vydat do KD Ostrov osobně, a nebo také pomocí virtuálního veletrhu. Samozřejmě, že nevystavujeme celou nabídku nakladatelství, ale jen vybrané tituly – a jak to bývá na veletrzích obvyklé, nabídka je se speciální výstavní slevou. Veletrh má i bohatý doprovodný program – ve kterém už ale třeba nenajdete informaci, že se po celou dobu konání můžete v jednom ze stánků připojit k ručnímu opisování Bible.
Těšíme se s vámi na viděnou.
Aleš Kocián
kazatel Církve adventistů s. d. v Havlíčkově Brodě
Pozvánka na hudební bohoslužbu
30. Zář
S radostí vás zveme na první havlíčkobrodskou hudební bohoslužbu s tématem MODLITBA. Sejdeme se v sobotu 26. října 2013 od 9:30 hodin v modlitebně, kterou nám ve svých prostorách propůjčuje českobratrská církev evangelická.
Čekají nás společné chvály, písně s akustickou kytarou a snad i dalšími nástroji, to vše pod vedení Marcely Novotné ze Žďáru nad Sázavou. Uslyšíme také zamyšlení kazatele Aleš Kociána. Po skončení celé bohoslužby přijměte naše pozvání na drobné občerstvení a nechte se oslovit nabídkou zajímavé literatury, která zde bude k nahlédnutí i prodeji.
Přijměte naše pozvání a přijďte se s námi osvěžit před začátkem podzimních plískanic.
Pozvánka na hudební bohoslužbu v HB v sobotu 26. října 2013
Pozvánka na listopadové přednášky prof. Vladimíra Krále
14. Zář
Na podzim loňského roku se v sále Staré radnice konaly 3 úspěšné a hojně navštívené přednášky profesora Vladimíra Krále, DrSc. Ještě během konání poslední přednášky jsme se s panem profesorem pokoušeli domluvit možnost letošního pokračování – a povedlo se.
Přijměte proto pozvání na cyklus dalších 3 přednášek, tentokrát s tématem, které je uvedeno v záhlaví – Lepší život (skoro) bez investic, aneb investujete do sebe. Přednášky se budou konat opět v sálu Staré radnice, vždy v sobotní podvečer od 17 hodin, a sice 9. 11., 16. 11. a 23. 11. 2013.
Profesor Král je současným předním evropským vědcem v oborech supramolekulární chemie, nanotechnologií a molekulárního inženýrství. Působil v prestižním institutu Maxe Plancka pro medicínský výzkum v německém Heidelbergu, ve slavné Sessler Group a institutu Howarda Hughese v USA. Vyučoval na univerzitě v japonském Kjótu, byl ředitelem výzkumu léčiv v Zentivě a nyní vede mezinárodně respektovanou Skupinu molekulárního rozpoznávání na pražské Vysoké škole chemicko-technologické. S kolegy připravuje molekulární systémy pro včasnou diagnostiku nemocí, dávkovací a transportní molekulární systémy pro účinnější
a bezpečnější léčbu. Publikoval desítky patentů a stovky článků ve světových vědeckých časopisech, napsal řadu knih a je mimo jiné spoluautorem senzačního objevu sloučeniny, která je nyní úspěšně testována a dává naději nemocným AIDS na zastavení nebo značné zpomalení jejich nemoci.
LETNÍ TÁBOR
29. Srp
Náš sbor nemá tolik dětí a nepořádá samostatně letní tábory. Letos se naše děti přidružily k táboru, který pořádal sbor Ledeč nad Sázavou – Vlastějovice. Jedním z účastníků byla Elenka a položíme jí pár otázek.
Elenko, s kým jsi na tábor jela?
Jeli jsme tři – já a moji dva spolužáci – Jaroušek a Mireček. Patříme do oddílu Pathfinderu ve Vlastějovicích.
Kde a kdy tábor byl?
U Světlé nad Sázavou, na louce Malý Mlýnek. Spali jsme ve stanech s podsadou a bylo nás tam přes padesát. (To když započítáme i psy 🙂 – pozn. red.)
Jak vypadal běžný den?
V sedm hodin byl budíček, za půl hodiny rozcvička a v osm hodin snídaně. V půl deváté nástup – vztyčovali jsme denní vlajku a následovaly povinnosti skupinek (pomáhat v kuchyni, dělat dřevo apod.). Dopoledne jsme se něco učili – např. postavit různé druhy ohňů, batikovat, vyráběli jsme lodě z kůry nebo kytky z pytlíků od čaje. V poledne byl oběd a do jedné musel být klid. Pak byla odpolední bojovka s nějakým cílem, za splněné úkoly jsme dostávali písmenka. Byly jsme čtyři skupiny, kdo byl první dostal nejvíc písmenek, poslední, nejméně. Na konci tábora už jsme měli tolik písmenek, že jsme z nich mohli sestavit tajnou zprávu.. Po večeři byl nástup, sundali jsme denní vlajku a pověsili noční. Dostávali jsme poštu. Po nástupu se každá skupinka sešla k večernímu povídání. To když skončilo, tak jsme se zase všichni dohromady sešli u ohně, kde se zpívalo a kazatel Aleš Kocián měl příběh. Před spaním ještě bylo horké křeslo – kdo v něm seděl, odpovídal dotazy. Po desáté hodině už byla večerka a noční hlídky.
Jezdili jste také na nějaké výlety?
Na zříceninu hradu Orlík, tam jsme dokonce přespávali ve sklepení. Navštívili jsme i vodácký tábor a podzemí ve Světlé.
A jaké jste měli počasí?
Celý tábor bylo velké vedro a prožili jsme hodně bouřek. Jednou nás museli dokonce odvézt do Světlé do školy a tam jsme zůstali do druhého dne – padaly stromy a pobořila se nám polní kuchyň. (Tábor byl od nedělního podvečera 4.8. do pondělního odpoledne vlivem nečekaně silného větru a pádu mnoha stromů v okolí tábora nuceně evakuován – pozn. red.)
A jak jste prožívali soboty?
Sobota byl návštěvní den. Přijeli třeba lidi z ledečského sboru nebo od nás ze sboru Maruška Sváčková s Románkem. Byla pobožnost, při které jsme hráli nějaké Biblické příběhy, jako divadlo. Tu poslední sobotu jsme měli závěrečnou oslavu s dobrou večeří a dostali jsme dárky.
A co se ti na celém táboře líbilo nejvíc ?
Pejsek Willi. Byl to zlatý retriever a byl u nás ve skupince.
A co bylo na celém táboře nejhorší?
Ta velká bouřka. Ale jinak byl celý tábor moc pěkný a děkuji všem, kteří ho pro nás připravili.
Jaroslava a Elen Ščerbovy
Co od nás Hospodin žádá
24. Led
tento příspěvek je přepisem kázání, které zaznělo během bohoslužby týdne modliteb za jednotu křesťanů 23. 1. 2013 v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Havlíčkově Brodě.
Milé sestry a milí bratři,
scházíme se každoročně v týdnu společných modliteb, které probíhají po celém světě. Texty pro letošní modlitby a zamyšlení byly vybrány v Indii, zemi mnoha kontrastů, kastovního systému a velkých nerovností mezi lidmi.
Oproti Indům je pro nás výhodou, že žijeme ve stejném městě, se stejnou radnicí, ve stejném prostředí, přesto ne všechny věci kolem nás jsou stejné. Jsme z různých křesťanských společenství, s různými křesťanskými důrazy. A i uvnitř našich společenství se v našich životech Boží přítomnost projevuje různým způsobem. K tomu se přiznáváme už samotnou existencí týdne modliteb za jednotu křesťanů.
Hlavním námět letošních zamyšlení nese podtext ve formě otázky: Co od nás Hospodin žádá?
Když už jsme u těch otázek, máte raději, když vám někdo vaše úkoly napíše v nějakém seznamu, nebo máte raději svobodu v rozhodování? A když už dostanete seznam, máte raději doslovné úkoly, kterými se máte řídit, nebo jen hlavní body a cíle toho, čeho máte dosáhnout?
V textu proroka Micheáše, který jsme před chvílí slyšeli, Hospodin uvádí jeden takový seznam. Je vcelku stručný, jednoduchý: „Jak předstoupím před Hospodina? S čím se mám sklonit před Bohem na výšině? Mohu před něj předstoupit s oběťmi zápalnými, s ročními býčky? Cožpak má Hospodin zalíbení v tisících beranů, v deseti tisících potoků oleje? Což smím dát za svou nevěrnost svého prvorozence, v oběť za svůj hřích plod svého lůna?“ Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem. (Micheáš 6,6-8)
Hospodin toho po nás nežádá tak moc. Jeho seznam je opravdu krátký. Hlavně Mu nejde ani o množství slov ani o naši přehnanou snahu ani o množství hmotných obětí.
Židovský historik Josef Flavius nám ve své Válce židovské zanechal ohromující údaj. Někdy v neupřesněném roce mezi rokem 65 -70 n.l., tedy více než 3 desetiletí po Ježíšově smrti, prý bylo na Velikonoce obětováno 256.500 velikonočních jehňátek. (Války Židů; VI, kapitola 9, § 3). Přesto, že většina křesťanů nás dnes neví, co obětní obřad znamenal, dáte mi za pravdu, že číslo je to ohromující. A teď vás nechci unavovat matematickým výpočtem, kolik kněží by muselo pracovat na tomto počtu, aby obětní zvířata mohla být obětována dle žádaných pravidel.
Co po nás Hospodin žádá? Jaké prvky má mít naše chování, jako rodičů, prarodičů, jako členů našich farností, jako křesťanů, tedy věřících, kteří se nazývají jménem Ježíše Krista, Spasitele světa?
Jak jsem předeslal, žijeme v jednom městě, ve stejné zemi, děti členů našich společenství často učí stejní učitelé, naše silnice opravují stejní cestáři a do práce nás vozí stejné autobusy a vlaky. Nakupujeme ve stejných obchodech stejné zboží. Náboženské obřady v našich modlitebnách, chrámech, kostelech mají různý charakter, různé formy, různé liturgické prostředky. Ale uznáváme, že uctíváme jednoho Boha, v modlitbě, o které věříme, že jí Bůh slyší. Co po nás Hospodin žádá?
Víme, že Bohu se nemůžeme zalíbit pravidelnou návštěvou pobožností, vnějším zachováváním rituálů, bezmyšlenkovým opakováním naučených frázových modliteb. Podle Micheášova konstatování Bohu nejde o naše rituály ani tradice, ale o námi prožívané vztahy, o život opravdový a pravdivý. Jde o to, abychom žili odpovědně a věrohodně. Abychom místo rituálů zachovávali právo – tedy prakticky řečeno, aby moje svoboda končila tam, kde začíná svoboda lidí, se kterými se setkávám, Abychom respektovali právo druhých na jiný názor, ale přesto je měli rádi, a to i přes to, že si můžeme oči vyplakat, když jdou dobrovolně úplně, ale úplně špatným směrem. Další položkou v Božím seznamu je, že máme být milosrdní. To neznamená jenom nuzného, bídného, hledajícího, tápajícího zastavit a obdarovat jakousi mrtvou věcí, ale přidat k tomu i svůj vztah – laskavost, vytrvalost a lásku. Znamená to měnit své naučené vzorce chování, abychom druhé nezraňovali svým chápáním věcí, přesvědčením, že když to takhle chci já, určitě to tak musí vyřešit všichni.
Posledním bodem v tříbodovém Micheášově Božím seznamu je výzva: abychom pokorně chodili se svým Bohem.
Mohu se prosím zeptat, ve vší úctě k tomuto vysvěcenému prostoru, kdy jste naposledy měli schůzku? Jaké to bylo, když jste s někým chodili, když jste se nemohli dočkat chvíle, až se se svým milým nebo milou setkáte? Umíte si ještě vzpomenout, jak vámi projela „elektřina“ ve chvíli náhodného dotyku? Jak jste očekávali každý dopis, tedy pokud jste si s někým psali ještě v době papírové; a jestli se vám to stalo už v době elektronické, jak jste si v telefonu schovávali všechny sms-ky? Tomuto období se říká s někým chodit.
Adam chodil s Bohem, Henoch chodil s Bohem, Noe chodil s Bohem, a také my jsme vedení k tomu, abychom se oblékli do nejhezčích šatů milosrdenství, abychom si vzpomněli na krásné mladší časy, navoněli se pokorou a opět chodili s Bohem, vyhledávali Jeho blízkost a těšili se na čas strávený v Jeho blízkosti..
Apoštol Pavel o tom píše takto: Poznávacím znamením Božího dítěte je sloužit Bohu a nechat se jím vést. My jsme Boží děti. Celý svůj život stavíme na Krisu a nespoléháme se na vnější znaky (Fil 3,3 SNC) Zdá-li se někomu jinému, že může spoléhat na vnější věci, já tím víc: obřezán osmého dne, z rodu izraelského, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů; jde-li o zákon – farizeus; jde-li o horlivost – pronásledovatel církve; jde-li o spravedlnost podle zákona, byl jsem bez úhony. Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za NIC, abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista – spravedlností z Boha založenou na víře, abych poznal jej a moc jeho vzkříšení… (Fil 3,4-9 ČEP). [POZN: Mimochodem, apoštol Pavel zde klade velmi silný slovní důraz na to, že všechno na světě pokládá za NIC, protože našel Krista. Používá zde řecké slovo skubala, které nejpřesněji a bez příkrasy vyjadřuje anglické slovo „shit“. V případě, kdy by tento silný důraz chtěl Pavel použít v televizním vysílání, ozvalo by se známé „píp“. Nepoužívá ten výraz ale samoúčelně. Pro Pavla je získání Krista VŠÍM, a to ostatní jsou jen zbytečná, nevoňavá „lejna“, která dnes už nemusejí téci po ulicích, ale za které sice s reptáním, ale vlastně rádi platíme Vodovodům a kanalizacím]
Jsme v týdnu, kdy si jako občané naší země zvolíme svého prezidenta. Nedejte se svázat všeobecně a na všechno namíchnutou dobou, pomlouváním všech a všeho. Nenechte se spoutat dobou, kdy je tak velká nespravedlnost takřka ve všem. Nebuďte jako druzí. Máme úžasnou přednost. Každý den, nehledíc na náš věk, sociální postavení, pohlaví ani barvu pleti nebo stav konta, jsme zváni Hospodinem, Králem králů, na schůzku, na rande. Choďte s Bohem. Modlete se za druhé, modlete se za politiky, za věřící i bezvěrce. Buďte pokorní v tom, že se svět nebude točit podle našeho chtění, ale podle toho Božího. Prožívejte úžasná setkání s Bohem!
Můj spolužák z katolické teologické fakulty, Bedřich Jetelina, je velmi nadaný v tom, že umí krátkým příběhem říci velké věci. Napsal mj. i následující podobenství, které bych vám chtěl převyprávět:
K ovocnému stromu přihnal vítr plevu. Oddělil ji z hromady obilí, které rolník při čištění vyhazoval lopatou do větru. Po cestě poznala spoustu nového a zajímavého, co ze svého klasu, kde vyrostla, nemohla nikdy spatřit. Viděla, jak si hrají děti, jak řemeslníci pracují ve svých dílnách, jak tesaři staví lešení, jak zvířata pijí v lesním potůčku, jak se chlapci s dívkami vodí za ruce. Když se ale na něco z toho chtěla podívat podrobněji, vždycky ji vítr odnesl o kus dál. Příliš jí to ale nevadilo, protože nový začátek úplně přehlušil dojem toho starého. Teď ji tedy vítr přihnal ke kůře ovocného stromu, na které se zachytila. Chvíli odpočívala a pak se dala se stromem do řeči:
„Já se ti divím, že tě to pořád tady baví. To přece musí být šílená otrava a nuda, stát na jednom místě a nepodívat se do světa,“ podotkla úvodem pleva. „To já si mnohem víc užiju. Podívej se, jenom dneska, co já už viděla věcí, o kterých se tobě ani nezdálo!“ pokračovala a líčila stromu svoje zážitky z cest a podrobně mu popisovala, co všechno zahlédla během své vzdušné pouti.
Strom ji poslouchal, nic neříkal a jen lehce pokyvoval větvemi. Když pleva domluvila, vážně odpověděl: „Možná na tom něco bude. Je pravda, že tolik věcí co ty jsem za svůj život nezažil. Nikdy jsem nemohl letět nad krajinou a dívat se, jak si děti hrají, ale děti zase přicházejí hrát si ke mně. Neviděl jsem řemeslníky ani tesaře při práci, ale oni denně v poledne přeruší práci, aby si utrhli moje ovoce a v mém stínu poobědvali. Chlapci s dívkami si dávají u mne večer schůzky a tráví spolu dlouhé chvíle, opřeni o můj kmen. Potůček, ze kterého svými kořeny čerpám vláhu, má nedaleko odsud tůňku, kam v noci chodí pít všechna zvířata z lesa. Navíc, ve své koruně mám dvě ptačí hnízda a v mých kořenech někdy přespává králičí rodinka. Ale asi máš pravdu, skutečně proti tobě žiju nudný život a nikdy neuvidím tolik světa co ty.“
Ta slova už ale pleva dávno neslyšela. Zvedl se vítr a nesl ji úplně jinam. Během svého letu spatřila ještě mnoho zajímavých věcí a míst, než ji proudící vzduch přihnal k plamenům ohně, který si rozdělali pastýři v horách. Ani si nevšimli krátkého, suchého zapraskání, které se ozvalo, když plevu olízly plameny. Než šli spát, uhasili oheň, a nikdo z nich ani z ostatních lidí, které pleva za svůj život potkala, nevěděl, že tady na světě někdy byla a že tolik toho viděla a zažila. Zato ke stromu dál lidé rádi chodili a on rostl, krásněl, mohutněl a jeho ovoce bylo stále sladší a sladší. (Bedřich Jetelina, Orel na řetězu)
Podobenství, které jste slyšeli, vypráví o tom, že máme být spokojení s tím, co máme, v místě, kde žijeme, s lidmi, se kterými se setkáváme. V tom je obrovská pokora. A jak řekl mě neznámý autor: Být pokorný neznamená ponižovat sebe, ale vyvyšovat Boha.
Dovolte mi na závěr citovat ještě dvě moudra. Autorem toho prvního je velký papež počátku středověku, Řehoř I., Veliký: Kdo ostatní ctnosti bez pokory shromažďuje, jako by plevy nosil na vítr.
Autor druhého citátu je také neznámý: Pokora je zvláštní věc, když myslíš, že ji máš, ztratil jsi ji.
Přeji vám, i když se necháte někdy nešikovně zdržet blbou náladou dnešní hloupé doby, abyste nakonec vždycky dorazili na pomyslné nároží pod hodinami na svou schůzku s Hospodinem. On na nás vždycky počká. Chvála Bohu, že byl na tom pomyslném místě našeho rande vždycky včas. Čeká tam už několik tisíc let. Přeji vám nádherný čas zimních, ale pak i jarních, prosluněných schůzek s Bohem.
AMEN
Nejnovější komentáře