kázání ze soboty 27. 6. 2020

Čtení Filipským 1,27-30 (B21)

27 Jen prosím, abyste svým jednáním dělali čest Kristovu evangeliu. Když k vám přijdu, rád bych viděl (a když nepřijdu, alespoň o vás slyšel), že pevně stojíte v jednom duchu a že společně jako jedna duše vedete zápas o víru evangelia. 28 Nedejte se nijak vystrašit svými protivníky; to jim bude jasným znamením záhuby, ale vám záchrany, a to od Boha. 29 Bylo vám totiž dopřáno, abyste v Krista nejen věřili, ale také pro něho trpěli. 30 Svádíte stejný boj, jaký jste viděli u mě, a jak slyšíte, vedu jej i nadále.

Úvod

Drazí spoluobčané,

milí přátelé, milé děti, sestry a bratři v Ježíši Kristu. Důvod, proč vás oslovuji jako své spoluobčany, se sám prozradí, kdy si s vámi přečtu ještě jeden text z listu Filipským 3,20

„my ale máme občanství v nebi, odkud očekáváme Spasitele – Pána Ježíše Krista.“

Na úvod jsme si přečetli výzvu apoštola Pavla, abychom svým jednáním dělali čest Kristovu evangeliu. K tomu jsme si přečetli ve třetí kapitole listu do Filip konstatování o našem občanství v nebi. Ty dva texty spojuje jedno příbuzné slovo, které byste tam v běžném překladu nenašli. Najdete ho jen, kdybyste text četli v řečtině. Nejsem žádným znalcem tohoto jazyka, Bibli si v řečtině v žádném případě nepřečtu, abych z toho měl užitek. A nebudu to svádět na to, že jsem na seminář nastoupil v polovině druhého ročníku. Zkoušky z jazyka jsem udělal, ale bylo mi to houby platné. Ale zpátky od mé nedokonalosti k dokonalému textu.

Historické pozadí

Filippi bylo město, ve kterém bylo v Evropě poprvé zvěstováno evangelium. Jak známo apoštolu Pavlovi se ve snu ukázal Makedoňan, který ho žádal, aby nehledal cíl své cesty v Asii, ale přeplavil se do Evropy. Apoštol poslechl, přistál v Makedonii a vypravil se do Filip, kde se mj. setkal s tam žijící obchodnicí původem z Thyatir (v Malé Asii), která se jmenovala Lydie a s osazenstvem jejího domu. Lydie se pak stala prvním pokřtěným Evropanem.

Své jméno město získalo po Filipu II. Makedonském, otci Alexandra Velikého, který ho ovládl přibližně v polovině 4. století př. n. l. Nejvíce se proslavilo bitvou u Filipp, když Octavianus s Marcem Antoniem v roce 42 př. n. l. porazili Caesarovy vrahy Cassia a Bruta.

Město pak získalo titul římské kolonie, zjednodušeně řečeno, jeho občané měli práva, jako by se nacházeli na římském území. Protože místní obyvatelé byli na svá občanská práva náležitě hrdí, mohlo by nám to naznačit, proč apoštol Pavel zdůrazňuje v řeči občanství. Nemluví ale o občanství římském, ale o občanství v nebesích.

7 bodů vlastního zamyšlení

Ve svém zamyšlení o nebeském občanství se budu zabývat přečtenými dvěma texty z dopisu Filipským a budu prostřednictvím sedmi českých biblických překladů hledat sedm principů hodných tohoto občanství.

1.    Bible kralická

Filipským 1,27 Toliko, jakž sluší evangelium Kristovu, obcujte

Jsou věci, které se nedají smíchat do sebe? Co například v kuchyni nejde smíchat dohromady?

A co se nedá smíchat s evangeliem?

Princip: Je nanejvýš hodné, aby náš život byl hodný Kristova evangelia, aby Mu slušel. Jednoduše a prostě řečeno, ať Mu „sekne“. To by měla být naše snaha.

2.    Ekumenický překlad

Filipským 1,27 Jenom veďte život hodný Kristova evangelia, abych viděl, až přijdu, nebo nepřijdu-li, abych slyšel, že zakotveni v jednom Duchu vedete jednou myslí zápas ve víře v evangelium

Máme stát v jednom duchu, stát pevně zakotveni, povzbuzeni k vzájemnosti a povzbuzeni vzájemností.

Potřeba stát v jednom duchu ale naznačuje, že je tu i možnost přesně opačná. Ta vychází z obyčejných lidských vlastností, jakými jsou pomluva, závist, pýcha, nepřejícnost atd. Ty nás pak mohou povzbuzovat k nejednotě.

PRINCIP: Kotva jednoty je důležitá. Troufám si přidat, že je k tomu potřeba i značná míra odpouštění.

3.    Jeruzalémská Bible

Filipským 1,27 Jenom veďte život hodný Kristova evangelia, abych shledal, pokud k vám přijdu, anebo uslyšel, nebudu-li přítomen, že pevně stojíte v jediném duchu, že zápasíte ruku v ruce a jednomyslně za víru evangelia

Být v církevní rodině nejen zakotvení, ale také jednotní, jako jeden člen, jako jedna duše, jako i v Boží Trojici jsou zajedno. Ne ve všem stejní, a jednotní v principech.

Řecké slovo vzájemnost – jednota, zde od slovesa sunathleó, to znamená v duchu jednoty, v duchu lásky, v duchu fair play. My od slova athleó známe slovo atletika.

PRINCIP: Znít jako jeden AKORD, každá struna na piánu či kytaře má jinou tenkost či tloušťku, jiný zvuk, ale dohromady tvoří libozvučný akord.

4.    Žilkův překlad

Filipským 1,28 Nikdy se v ničem nedávejte zastrašiti nepřáteli; to bude pro ně důkazem, že jsou odsouzeni k záhubě a vy určeni k spáse, a to samým Bohem

Nic by nás nemělo zastrašit ze strany protivníků, možná pro porozumění lépe těch, kdo Krista neznají, nebo jsou dokonce v nastavení přímo proti Němu. Nemusíme mít strach z toho, že by Bůh nebyl s námi. Jediný povolený strach je být bez Boha. On je s námi a my jsme s Ním jeden tým.

Z této řeči o protivnících je jasné, že prostě ne všechno jde v životě, a to i v životě evangelia, hladce. Naše jednota, naše zakotvení, náš akord, to, jak nám sluší evangelium, má pro protivníky být k zahanbení, nebo jako důkaz, že jsou na špatné cestě.

PRINCIP: Všimněte si, že důkazem nejsou slova, ale činy.

5.    Bible 21

Filipským 1,29 Bylo vám totiž dopřáno, abyste v Krista nejen věřili…

Když věříme v Boha, v Krista, je nám to dopřáno. Je to dar.

PRINCIP: Dostali jsme dar, dokonce s věnováním a podpisem samotného Boha. Stáváme se reprezentanty pod vlajkou Nejvyššího.

6.    Slovo na cestu

Filipským 1,30 …ale také pro něho trpět ve stejném boji, jaký vedu já.

Setkali jste se už někdy s představou, že křesťané to mají jednodušší, protože nemají problémy?

Já vím, že všichni víte, že to tak není. Má to nálepku: Ověřeno životem. Můžeme ztratit práci, partnera, být fyzicky napadení, ignorováni pro svou víru, můžeme onemocnět, a můžeme umřít. Ale v tom všem jsme jako Kristus!!!

PRINCIP: Boj je neustále přítomný princip. Zajímavé ale je, že ať už je boj s naším okolím jakkoliv náročný, největší boj b životě stejně svádíme s naší lidskou přirozeností, se svými chybami.

7.    Překlad Ondřeje Petrů

Efezským 2,19 Proto už nejste cizinci a přistěhovalci, jste spoluobčané ostatních křesťanů a členové Boží rodiny.

Prosím, abyste teď vyndali své občanské průkazy nebo pasy. Co je tam napsáno? Komu ten občanský průkaz patří? Je vlastnictvím České republiky, pas patří zemi, která vám ho vydala.

Občanství – to je to slovo. Máme nebeské občanství. Náš původ má být nebeský. Měli bychom žít tak, jak to odpovídá občanům Suverénního království nejvyššího krále živého Boha a Jeho Syna Ježíše Krista.

PRINCIP: Máme žít jako občané Božího království. Ať se stane cokoliv, jako občané nebes, žijte tak, jak to bude slušet evangeliu Kristovu.

AMEN

Post Views: 785