online novoroční bohoslužba sborů  na Havlíčkobrodsku – sobota 9. 1. 2021

Úvodní text z evangelia

Potom se Ježíš modlil: „Otče, Pane nebe i země, děkuji ti, že pravdu skrýváš před těmi, kteří se považují za moudré a učené, a odkrýváš ji nepatrným a prostým. Je to, Otče, jak sis přál.“ Matouš 11,25.26 (SNC)

Povídání s dětmi o Třech králích

V polovině tohoto týdne se v našich kalendářích objevil den nadepsaný Tři králové. Víte o tom? Připomněli jste si ten příběh nějak třeba ve škole nebo v rodině? A znáte ten příběh aspoň trochu, abyste ho dokázali někomu převyprávět?

Je to příběh o cestovatelích z daleké země. My o nich vlastně nic moc nevíme. Jestli byli třeba spolužáky, spolupracovníky nebo přáteli, nebo je dohromady svedla nějaká náhoda? Potkali se až cestou, nebo to celé plánovali předem a společně? Byli všichni bohatí, nebo jen měli šikovného sponzora?

Co z Bible víme, že se vydali na cestu a společně dorazili do Betléma, aby se poklonili narozenému Králi všech králů, Spasiteli světa.

Můžu se vás zeptat na pár otázek?

  • Umíte si představit jak daleko to je, když se řekne 150, 500, 1000 nebo 1700 kilometrů? To poslední číslo je vzdálenost z Persie do Betléma
  • Jak dlouho byste to tak asi jeli vlakem, autem, na kole, pěšky? A kdybyste s sebou měli zvířata? Odhadem by jedna cesta trvala tak 2-3 měsíce.
  • Co všechno si museli připravit na cestu? (jídlo, vodu, krmení pro zvířata, deky, nádobí… a dárky)
  • Co můžete dát malému miminku jako dárek?
  • A když je to král?
  • A co můžeme dát, když nic nemáme, a nemůžeme ani nic koupit, ani nic vyrobit? (úsměv, pohlazení…)
  • Jak dopadl příběh se třemi mudrci?
  • Kdybyste dneska někde ty tři mudrce potkali, chtěli byste se jich na něco zeptat, co by vás třeba zajímalo?

Úvodní otázky pro dospěláky

Chci moc poděkovat dětem za spolupráci a za to, že nás uvedly do příběhu o třech darech, dovezených nebo donesených z daleké země až k nohám miminka Ježíše, o projevené úctě formou poklony nově narozenému Králi. Když jsem se dětí ptal, zda si příběh doma připomínaly, samozřejmě jsem myslel na vás, jejich rodiče. I na vás bych měl přichystané otázky.

  • Ženy, maminky, zpozorněly byste, kdyby vám někdo do porodnice přivezl vzácné dary?
  • Kdo myslíte, že spravoval předané dary, byla to maminka Marie, nebo otčím Josef?
  • Jaké jsou v příběhu nadpřirozené úkazy?
  • Kdo v příběhu lhal?

Otázek by mě napadalo mnohem víc, zvlášť, kdybych měl tu příležitost je pokládat samotným aktérům příběhu. Kde se vzala ta jistota, že mají vyrazit na dalekou cestu, že to není bláznivá myšlenka, ale že se v dáli opravdu narodil Král židů? Odkud vyšli, byla to ta pověstná Persie? Jakým astronomickým jevem byla hvězda, která je vedla? Jak jim skutečnost, že našli Saošjanta, tedy Peršany očekávaného Spasitele světa, změnila následující život? Jaká byla cesta domů, a jaký vůbec byl jejich život s vědomím, že Spasitel přišel? Byli to oni, díky kterým dnešní Zoroastristé vědí, že se Spasitel měl narodit počatý zázračným způsobem v dívce, která ještě byla pannou?

Pokud jste například čtenáři tohoto příspěvku a příběh jste nikdy nečetli, nebo se v Bibli zatím moc neorientujete, příběh o Klanění mudrců najdete v evangeliu podle Matouše ve 2. kapitole v prvních 12 verších.

Zamyšlení o tom, jaká cesta vede k POKLONĚ

Ve středu na svátek Tří králů se v Českých zemích nic neslavilo. V mnoha zemích světa, včetně například tak exotické destinace, jakou jsou Panenské ostrovy, je tento den státním svátkem Epifanie, tedy Zjevení Páně. Jedná se vlastně o sebezjevení Páně – Ježíše, který o sobě dal vědět svým narozením v těle člověka. Teologická definice zní: Zjevení je proces, prostřednictvím kterého Bůh dává poznat lidem sama sebe a svou vůli.

Příběh tzv. 3 králů začíná neznámo kdy a neznámo kde – víme jen, že jde o východní stranu světa z Izraelského pohledu – což ovšem může být v jistém smyslu celá Asie od Arábie až třeba po Čínu, nejspíše se však jedná o Persii, kde tři mudrci pozorují noční oblohu. V řeckém textu jsou ti, kteří jsou česky pojmenování mudrci, označeni jako μαγοι = magoi. Slovo by se tedy dalo přeložit česky také jako mágové. Onoho slova se tehdy užívalo jako označení pro Perské kněze a zároveň učence, jejichž hlavní náplní práce byla astrologie nebo jiné věštecké praktiky – ještě dnes po jejich způsobu mnoho lidí sestavuje horoskopy. Peršané zase tyto své zkušenosti převzali od Babyloňanů. Náznakem se o tom lze dočíst v příběhu o babylonském a později i perském ministerském předsedovi, který má v Bibli svou vlastní knihu – Daniel. I on byl těmto způsobům vyučen.

V Perském náboženství platila zásada „jak na nebi, tak na zemi“, tehdejší učenci dokázali vypozorovat a často i spočítat, že na obloze je řád, kosmický řád, který ukládá běh i našemu světu. Jak se měnily fáze měsíce na obloze, probíhal i cyklus ženy. Jak se měnilo postavení hvězd, měnila se na zemi roční období… To všechno se periodicky střídalo a střídá dodnes. Jak je však zaskočilo, když se objevilo něco, s čím nepočítali, něco, co onen řád narušovalo, jako byly například komety, nebo zdánlivé dočasné spojení dvou tří nebeských těles do jednoho viditelného světla, kterému říkáme konjunkce.

Mágové putují, až se jim podaří doputovat do Jeruzaléma. Vždyť kde jinde pátrat po někom takto mocném, kdo se právě narodil, ne-li v hlavním městě a kultickém centru země, z níž má ten mocný pocházet? Zde ovšem jako bohatí cizinci budí mágové rozruch, dostane se jim tedy slyšení u krále Heroda. Mágové se Heroda ptají: „Kde je ten právě narozený král Židů?“ a vysvětlují: „Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se Mu poklonit!“ Jak asi musel Herodes zrudnout vzteky? On je přece jediný legitimní židovský král – sám nejsa židem, udělal všechno proto, aby byl jejich králem: musel pochlebovat Římu, vzal si židovskou ženu, nechal přebudovat Jeruzalémský chrám v div světa, pozvedl kulturně Palestinu. A to tu má někde být ještě nějaký jiný král, o kterém by on nevěděl? Tomu musel za každou cenu zabránit.

Herodes tedy svolal všechny přední kněze a vyptal se jich, kde se má Mesiáš narodit oni mu odcitovali verše z Knihy proroka Micheáše, že místem narození Mesiáše má být Betlém v Judsku. Najednou měl Herodes „na skladě“ jednoduché řešení: pošle mágy do Betléma, aby po dítěti Mesiáši pátrali. Nenajdou-li jej tam, nemůže se jednat o Mesiáše; najdou-li jej však, namluví jim, že i on mu chce vzdát poctu. Hlupáci mu tak vyšpehují, jestli ho někdo svým narozením ohrožuje a při té příležitosti on s ním jednou provždy skoncuje.

Mágové, poslušni králova rozkazu, vyrážejí do Betléma, neustále pozorujíce hvězdu. Zdá se jim, jakoby šla před nimi, což ukazuje, že jdou správně. Když přicházejí do Betléma, hvězda se zastavuje nad místem, kde je Ježíš.

Všimli jste si, jak mágové ve své naivitě ohrožují existenci Spasitele světa? Oni se Mu z daleké země přicházejí poklonit, věnují tomu čas, nesmírné prostředky a stojí jim to za to. Pak se bezelstně ptají, kde Ho najdou. Bez jejich přičinění někdo tu otázku ve svém hříchem nemocném mozku zneužije a dojde k vyvraždění nevinných děti. Ostatně nebyly první a jedinou Herodovou obětí, na své cestě k moci vraždil i členy vlastní rodiny. V této chvíli se ptám, jak moc naše životy, hledání, otázky ovlivňují dění kolem nás? Vždyť ani nejsme schopní ovlivnit, co naše otázky vyvolají za reakci. Je to tak? No ale na druhou stranu u některých otázek to už předem lze předpokládat. Například otázka: „Už jste slyšeli, že prej Maruška má dítě s nějakým cizím chlapem? No to vám povím, chudák Josef, kam dal voči…“

Mágové stojí před chlévem, kde dítě Ježíš leží ve žlabu na krmení dobytka a jim nastává zkouška důvěry. Nejmocnější ze všech leží ve chlévě, novorozeně či batole, sám nic nemá a je odkázán na pomoc jiných. Mágové jsou zaskočeni a jistě tomu nemohou uvěřit, podívají se tedy ještě jednou na hvězdu a skutečně, hvězda stojí přímo nad chlévem. Mágové jsou ujištěni – oni uvěřili, věří tomu, že bezmocné dítě ležící ve chlévě je Ten nejmocnější ze všech. Následuje nejpřirozenější lidská reakce, „zaradovali se radostí velikou“, vůbec největší radostí, jakou může člověk v životě zažít – radostí z jistoty víry.

Vcházejí do domu a padají před dítětem Ježíšem na zem, v úctě se sklánějí a obětují Mu dary. Vědí, že zde před nimi není jen člověk, ale zároveň Bůh sám, proto Mu prokazují takové pocty, chcete-li – dávají oběti.

Mudrcové z východu do Betléma nepřicházejí účelově, aby od Zachránce světa něco dostali, ale naopak proto, aby mu něco dali, protože ON JE TOHO HODEN!

Závěr

Jak dlouhá je a kudy vede cesta k pochopení, nalezení, k úctě a pokloně před Spasitelem světa? Je samozřejmě u každého z nás jinak dlouhá. Každého směrují jiné podněty. Někdy je to ztráta, bolest, jindy svědomí po předchozích chybách, logická nebo vědecká úvaha, někdo se dá vést pocity, vnuknutím, pro někoho je to osamění, nemoc…

Troufám si ale tvrdit, že za hledáním Nejvyššího je vždy schováno vedení Duchem svatým:

„Bůh do našich srdcí vylil svou lásku skrze Ducha svatého, jehož nám daroval.“ Římanům 5,5 (B21)

„Za Pána prohlašuje Krista jen ten, koho k tomu vede Boží Duch.“ 1 Korintským 12,3 (SNC)

Pozorovatelé oblohy z nějaké východní země přinesli pro svou cestu mnoho obětí, o kterých nemáme nejmenší ponětí. Na místě pak vzdali pokloněním úctu, předali své tři dary.

Byli citliví k Božímu vedení už ve své vlasti, ve svém zázemí, proto rozeznali výzvu k hledání a cestě. V jejich případě to ale znamenalo, že museli získat vzdělání v astronomii, historii, teologii, zeměpisu, ve výuce cizích jazyků. Našli dostatek prostředků, tedy buď se našel sponzor, nebo měli požehnání v předchozím životě skrze vhodné investice nebo třeba měli dědictví či odkaz od svých rodičů. 

Po setkání s Ježíšem nepřestali být nápadně movitými cizinci, zůstali ale citliví k tichému vedení Božím Duchem. Na pokyn ve snu se nevrátili do Jeruzaléma k formálnímu králi židů, ale změnili svou cestu. K domovu vyrazili jinudy.

Kolik změn nás čeká v letošním roce? Jaké jsou naše nové cíle? A kolik energie naopak máme věnovat vytrvalosti na cestě k cílům stávajícím, o kterých už víme? Které cesty opustit a na kterých setrvat? Před kým se poklonit a kým nebo čím se v žádném případě nedat zlomit?

„Každý člověk má ten klíč na dosah, má ho ve svém srdci: je to víra, kterou hlásáme. Jestliže tedy Krista vyznáváš jako Pána a opravdu věříš, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, jsi zachráněn.“ Římanům 10,8.9 (SNC)

Na cestě novým rokem vám přeji vnímavé a citlivé srdce k vnějším i vnitřním podnětům. Také moudrost o čem a jak a s kým mluvit. A ještě vytrvalost v hledání, ale i opouštění nevhodných cest.

AMEN

Post Views: 717