Proč jsme tady?

kázání ze soboty 23. 5. 2020

Úvod

Otázka dnešního zamyšlení zní: Proč jsme tady?

Třeba konkrétně proč vy jste zrovna dnes zrovna tam, kde slyšíte, čtete tato slova? Jak jste se na to místo dostali? Před lety? Kdo vás pozval, oslovil? Proč zrovna Havlíčkův Brod, nebo jiné místo, kde žijete?

Tak třeba já jsem tu proto, že mě sem zaměstnavatel poslal. Sice jsem tehdy poptával spíše po Trutnovu, sem měl přijít kolega jiného jména, ale nakonec jsem tu.

Ale já vás teď trochu úmyslně matu. Otázka Proč jsme tady? se spíše chce ptát po smyslu života.

Nejsem tu omylem?

Jaký má život vůbec smysl?

Každému z nás přeci život někdy trochu nebo víc klouže mezi prsty.

Hranice průměrného věku dožití za posledních 100 let rapidně stoupla. Někdo může reptat, že oproti průměru v Evropské unii žijeme o dva roky méně, (z 15 nejstarších národů na světě je jich 10 Evropanů), ale i tak je to pro každého Čecha i Češku celkem slušná řádka dní 27.740 u mužů a 29.930 u žen.

Graf ve své interaktivní verzi pochází ze stránek Českého rozhlasu, je uveden na konci tohoto článku

Zdroj dat: ČSÚ

Jak je naplním? A co když nejsem průměr a bude jich méně?

Co je benzínem mého života? Láska, radost, hněv, uznání, strach, majetek, vina, pocit nedostatečnosti…?

Mapa

Jestli má život nějaký daný smysl, nebylo by fajn na tu cestu mít nějakou mapu? Protože přeci když mám cíl, mapa, která by mi poskytla jistý nadhled, by byla jasnou pomocí. Pohled shora mi ukáže směr k cíli a mohu začít hledat nějaké podrobnosti cesty.

Před lety jsem dospěl k závěru, že nejsem souhrou, hrou nějaké náhody, ale jsem součástí stvoření oživeného inteligentním Stvořitelem. A dnes s radostí konstatuji následující:

Představte si, že nás Stvořitel vybavil mapou. Dal nám jí jako součást vybavení „našeho vozu“ – hardwaru, chcete-li.

On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti…

Kazatel 3,11 (ČEP)

Proč jsme tady? Máme v sobě zakódovaný cíl, smysl: Touhu po něčem lepším. Po něčem, co nás přesahuje. Taková vnitřní GPS. Ano, možná jí někdy nemáme úplně nejlépe zkalibrovanou a tak nás zavede na polní cestu, kde kovovým hlasem ohlásí: Prosím, otočte se!

Cíle našeho života se proměňují. Kdybyste měli svůj život jedním slovem popsat, jaké byste použili? Cirkus? Drama? Reality show? U mě to byla zpočátku v dětství Hra, potom Skautský tábor, pak se to změnilo na jeden velký Mejdan, pak nejspíš Lahev, Houpačka, Bláto, Puzzle a nakonec Cesta s pevným cílem.

Cílem, který je mimo dosah pozemských radarů, ne nějaký bezejmenný cíl, ale cíl daný Bohem Stvořitelem, Tátou v nebi. Je to Touha po věčnosti. Proto jsme tady. A proto jsme na naší Zemi jen dočasně.

Proč jsem tu?

Je to náhoda?

Jsem tu pro své děti?

Jsem tu, abych objevoval?

Jsem tu, abych něco dokázal?

Otázka Proč jsme tu? je o smyslu života všech lidí.

Naznačil jsem, že nám byla dovnitř našeho já vložena touha po něčem lepším, po věčnosti. Tím pádem, že máme svůj cíl.

Otázka Proč jsem tu? je jiná. Nemůžu, nebo lépe nemá smysl, abych se vymlouval na druhé. Ta otázka se týká mě osobně.

Co poznají příští generace? Co jsme brali vážně a na co jsme kašlali?

Víte, proč zanikl starý Řím? Milovali nabídku chleba a her. Nevázanost. My už dnes s odstupem nevíme, co zanedbali jednotlivci. Víme, že jako celek minuli cíl. Mysleli na to, co je teď a ne na cíl někde v dálce.

Víte, co přežilo starý Řím? Křesťanství, symbolická RYBIČKA. Přestože křesťané byli používáni jako krmivo, chléb pro hry, znali cíl. Ano, stali se součástí hry. A ano, dostihla je tma. Kdybych mohl, teď bych tady zhasnul. Nastala by tma. Kdybychom byli v divadle, ihned by měla naskočit nouzová světla. Hra na pódiu by přestala být zajímavá, důležitou by se stala cesta ze tmy.

Tak tedy, teď nastala ta tma, a…:

On jim předem stanovil… a položil hranice… A to proto, aby hledali Boha, zdali by se ho snad nějak mohli dohmatat a nalézt ho. Vždyť od nikoho z nás není daleko.

Skutky 17,26.27 (Petrů)

Proč jsem tady? Abych Ho hledal! Jak trefíte z té tmy? Hned? Nikoliv. Začnete šátrat, hmatat kolem sebe, hledat nějaký záchytný bod. Ano, skutečně v řeckém textu Bible je to tak napsáno. Abychom šátrajíce kolem jako slepci začali pátrat a tím pádem vzali za svou touhu nalézt Ho. Myslím tím Stvořitele.

Podle všeho v sobě tedy máme zakódovaný cíl, touhu po něčem lepším. Ovšem aby to zas nebylo tak lehké, máme kolem sebe také různé nepochopitelné věci. To abychom si kladli otázky. Fígl celého toho textu je ale v tom, že to pátrání je předem odsouzeno k úspěchu. Pokud tedy budeme vytrvalí. Totiž v té tmě kolem je Bůh někde přítomný. Kde přesně nevíme, ale je tam, nezdržuje se úmyslně nijak daleko. Dá se k Němu s bílou holí i bez ní dohmatat.

(Teď bych jako režisér nechal pomalu rozsvítit…)

Hledání a cíl máme naprogramované, zakotvené v sobě. Dá se to přehlušit, dá se to překrýt, ale nedá se to vymazat.

Příběh

Právě minulý týden jsme s rodinou cestou od zubařky z Vysokého Mýta jeli kolem místa, kde se mi stal tento příběh.

V obci nepříliš vzdálené od uvedeného místa, žila členka naší církve, za kterou jsem  chodil na občasné návštěvy. Byla to stará paní, žijící v penzionu pro seniory, ovšem v samostatném bytě. Chodil jsem tam nejen já, ale i další dvě sestry. Během návštěv jsme si všimli, že jí dcera zamyká lednici a zamezuje v přístupu k některým potravinám ve spíži. V pořádku nebylo ani dalších pár věcí. To je smutná část příběhu.

Spojil jsem se s tou dcerou telefonicky, ale byla krajně nepříjemná a nehodlala nic slyšet. Oslovil jsem tedy druhou dceru té paní a po několika telefonátech jsme se domluvili na osobní návštěvě. Nebyl to jediný zásah, který situaci její maminky nakonec alespoň trochu změnil. Jisté je, že ke kýženým změnám opravdu došlo. O půl roku později mne tato druhá dcera, bydlící v místě, kolem kterého jsme minulý týden projížděli, přijala podruhé. To už jsme spolu ale plánovali smuteční rozloučení s její maminkou.

Ovšem zpátky k té zimní návštěvě. Po jejím skončení jsem už za hluboké tmy sednul do auta a odjel asi 12 kilometrů domů. Před domem jsem, už netuším proč, otevřel motor auta, a z něj – baf – vyskočila kočka. Během mé návštěvy si vlezla do tepla motoru, schrupla si v tom teple, ale její domov se jí díky tomu nečekaně vzdálil. Našla nakonec svůj vzdálený domov? Došla v bezpečí do cíle? Nevím. Vím, že se nechala zlákat teplem a to jí přineslo životní problém. Potíže.

Řekl bych, že drtivou většinu z nás také různá lákadla, vidiny, sliby, špatná rozhodnutí zavedla do obtíží. Dá se najít cesta zpátky?

Proč tu byl?

Máte v místě, kde žijete, nějaké papaláše? Představte si, že v dalekém Izraeli si kdysi jeden mnohem vyšší papaláš vzpomněl, že potřebuje udělat soupis daňových poplatníků. Dva z těchto poddaných tedy museli vzít svého osla a vyrazili do Betléma. Problém nebylo těch 140 kilometrů. Problémem bylo vysoké stádium těhotenství. A taky našlapané hotely, penziony, hospody i priváty.

Přes tyto nečekané komplikace děťátko přišlo na svět. Narodil se Ježíšek. Vyrostl, dospěl, stal se dokonce obětí za každého z nás. Zemřel, byl vzkříšen, odešel do nebe, kam zve i nás, že nám tam chystá speciální, pro nás vyhrazené místo.

Sám byl příkladem toho, že cesta životem není snadná. Dnešní maminka si čančá svou výbavičku, vybere si vaničku, do vaničky RYBIČKU s teploměrem, to aby vodička byla akorát… Ale ne každý má šanci se koupat ve vaničce v třiceti sedmi stupňové vodě. Někdo se musí odmala otužovat.

Cvič se ve zbožnosti. Tělesná cvičení nijak moc užitečná nejsou: zbožnost je naopak potřebná ke všemu, neboť je příslibem života, jak přítomného, tak i budoucího.

První list Timoteovi 4,7b.8 (Jeruzalémská Bible)

Závěr

Cvičení není špatné, nějaký svůj užitek má. Otužování je ještě lepší, utužuje zdraví. Věděli jste, že se dá cvičit ve zbožnosti? Tak jako nejlepší scénky televizních bavičů nejsou dílem náhody, tak ani nejlepší sportovní, pěvecké, hudební výkony nejsou samy sebou. Stejně tak dosažení cíle naší cesty nepadá z nebe jako hotovka.

Přibližujeme se k němu postupně. Cestou padáme, mnohdy to bolí, ale někde v dáli je Cíl.

A proto jsme tady. Právě tato snaha je smyslem našeho života. Neminout pravý cíl.

Cíl je vzdálený. Ale On, Stvořitel a Udržovatel našeho života je stálý. Nikdy není vzdálený. Je stále kolem nás, na dohmat daleko, na doslech blízko, troufám si říci, že v nejideálnějším případě uvnitř nás. To je to pravé místo, kde chce bydlet.

On je s vámi. Buďte i vy s ním.

Bůh říká: Dám ti prozíravost a poučím tě o cestě, kterou půjdeš, budu ti radit, mé oči tě budou provázet.

Žalm 32,8 (Slovo na cestu)

Šťastnou, Bohem provázenou cestu

AMEN