Chválit se dá i předem

kázání ze soboty 11. července 2020 v Havlíčkově Brodě

Čtení ze Starého zákona

Doráželi na mě, abych pad, Hospodin je však pomoc má.

Má síla, má píseň je Hospodin, to on se stal mým spasením!

Ze stanů spravedlivých zní píseň vítězná: „Hospodinova pravice mocně zasáhla,

Hospodinova pravice je vztyčená, Hospodinova pravice mocně zasáhla!“

Neumřu, ale budu žít, vyprávět budu, co Hospodin učinil!

Hospodin mě přísně potrestal, smrti mě ale nevydal!

Otevřete mi brány spravedlnosti, ať jimi projdu vzdát Hospodinu dík!

Toto je brána Hospodinova, tudy spravedliví projít smí.

Ty jsi mě vyslyšel, tobě děkuji, vždyť tys mě zachránil!

Kámen staviteli zavržený stal se kamenem úhelným.

Sám Hospodin to učinil a v našich očích je to div.

Co se dnes stalo, učinil Hospodin, pojďme se z toho radovat a veselit!

Žalm 118,13-24 (B21)

Otázky na úvod

• Kolikrát v životě jste se cítili na dně?
• Kolikrát v takové situaci jste se dokázali sami zvednout?
• Kolikrát jste za své „dno“ Bohu poděkovali?
• Nebo jste se snad „dolů“ nedostali s Božím přičiněním, dovolením?
• A když jste byli na dně, dokázali jste Hospodina považovat za svou sílu a píseň?

Kolébka zla

Než si otázky dáme do souvislosti, přečtu vám citát z jedné knihy, kterou vydal irský učitel literatury, který byl v Libanonu unesen šíitskými milicemi a po 4,5 roku byl následně držen jako rukojmí za hrozných podmínek:

„To, co prožíváme, může být často důsledkem, naším zaviněním. Ale může se tak stát i bez viditelné příčiny. V takovém případě si ale jako věřící klademe otázku – Co to, Pane (Bože) má znamenat?“

(Brian Keenan, Kolébka zla, str. 361, odst. 2)

V souladu s veršem, který jsme si vyslechli na začátku, autor knihy Brian Keenan si ale ve svém vězení „zpívá“ – Bůh je jeho píseň:

V ten den řekneš: „Chválím tě, Hospodine – byls na mě rozzloben, odvrátil jsi však svůj hněv a potěšil jsi mě. Hle, Bůh mě zachránil – doufám a už se nebojím. Má síla a píseň je jen Hospodin, to on se stal mým spasením!“ Budete nabírat vodu s radostí z pramenů spasení.

V ten den řeknete: „Oslavujte Hospodina, jeho jméno vzývejte, jeho činy rozhlašujte mezi národy, jeho jméno prohlašujte jako nejvyšší! Zpívejte Hospodinu, zachoval se vznešeně – ať se to dozví celý svět! Jásej a zpívej, sionský lide – veliký je Svatý izraelský uprostřed tebe!“

(Izajáš 12,1-6 )

Budu citovat ještě jednou z knihy Kolébka zla:

Teď se v klidu zamyslete a řekněte mi, co byste dělali:

Večer jdete na procházku a zničehonic vás na ulici seberou, dají do auta a zavřou vás do vězení. Jdete k výslechu, kde vám řeknou něco, co jste neudělali a bijí vás čím dál víc, i když tvrdíte, že vy jste to přeci neudělali. Dál si nic nepamatujete. Jen teď ležíte v cele na zemi, sami a jste celí mokří, protože vás právě probudili kýblem vody z bezvědomí. Co uděláte? Na co budete myslet? Jaká je vaše povaha?

Nadávky? Kdo vás do toho dostal? Pomsta?

(Brian Keenan, Kolébka zla, str. 324)

Dnešní příběh o zemětřesení a jiném vězení

16  Jednou, když jsme se šli modlit, potkala nás jedna otrokyně, která měla věšteckého ducha a přinášela svým pánům veliké zisky předpovídáním budoucnosti.

17  Začala za Pavlem a za námi chodit a vykřikovala: „Tito lidé jsou služebníci Nejvyššího Boha! Ohlašují vám cestu spásy!“

18  Když to trvalo mnoho dní, Pavel to už nemohl snést, a tak se obrátil a řekl tomu duchu: „Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, vyjdi z ní!“ V tu chvíli byl pryč.

19  Když její páni uviděli, že jejich naděje na další zisk je pryč, chopili se Pavla a Silase a táhli je na náměstí před úřad.

20  Přivedli je k městským správcům a řekli: „Tito lidé bouří naše město! Jakožto Židé

21  hlásají zvyky, které jsou pro nás Římany nepřijatelné a nepřípustné!“

22  A když se proti nim postavil i srocený dav, úředníci jim strhali šaty a nařídili, ať jsou zbiti holemi.

23  Po mnoha ranách je vsadili do vězení a žalářníkovi přikázali, aby je přísně hlídal.

24  Ten je podle rozkazu vsadil do nejhlubší cely a nohy jim sevřel kládou.

25  Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpívali chvály Bohu a vězňové jim naslouchali.

26  Vtom nastalo tak veliké zemětřesení, že se vězení otřáslo v základech. Všechny dveře se hned otevřely a všem spadly okovy.

27  Žalářník se probudil, a když uviděl dveře vězení otevřené, vytáhl meč a chtěl se zabít v domnění, že vězňové utekli.

28  Pavel však hlasitě vykřikl: „Neubližuj si! Všichni jsme tu!“

(Skutky apoštolské 16,16-28 B21)

Apoštol Pavel zasahuje vůči dívce, která jedná pod vlivem špatného ducha. I přesto, že ten duch byl nepřátelský, kupodivu hovořil pravdu! (I to mohou nepřátelští duchové udělat!) A Pavel proti tomu provokujícímu duchu zasahuje.

Kolik nespravedlnosti se denně kolem vás stane? Někdo v samoobsluze křičí na prodavačku, v autobuse nepustí nemocného sednout, jinde v davu si někdo neurvale lokty dělá místo…

Pavel zakročil a co se stalo? Díky korupci se dostává do vězení. Nakolik se jeho doba liší od té naší? Ale to není poselství, které z příběhu chci vyzdvihnout.

Jak se chovají Pavel se Silasem ve vězení? Zpívají si, modlí se. Znají dostatek písní a umí texty Písma zpaměti. Jsou svědectvím lidem kolem. Jakým lidem? Lidem z okraje společnosti, rebelům, zlodějům, nevěstkám a dalším lidem ve vězení. Oni jim naslouchají.

POUČENÍ A:

Nikdy nevíme, koho a kdy osloví naše prožívání víry. Jistě, nikdo se neumíme stoprocentně a stále hlídat. Lidé kolem ale jistě poznají, nakolik to, co říkáme, také žijeme, nebo jsme jen pokrytci.

Vyhledal jsem včera na internetu seznam největších živelních katastrof, tedy bouří, povodní, cyklónů, zemětřesení, sopečných erupcí, lavin a sesuvů půdy, který nezahrnuje epidemie, hladomory, ani přírodní katastrofy částečně způsobené člověkem (jako například čínské Povodně na Žluté řece v roce 1938, které čítají minimálně 800.000 obětí). Ta čísla jsou hrozivá, stovky tisíc obětí. A za mnohých těch katastrof už jsme byli na živu, média nám je ukazovala v přímém přenosu.

Pavel se Silasem se ve svém vězení modlili a nastalo zemětřesení. Někomu možná vzalo majetek, nevím. My o tom zemětřesení víme jen to, že Pavlovi a Silasovi dalo svobodu. A taky, že poctivý strážce vězení se díky němu (a hlavně díky jednání svých vězňů) s celou rodinou obrací k Bohu.

POUČENÍ B:

Nikdy nevidíme za okraj věcí. Vidíme okamžité následky, bolest, zničené životy, majetky. Bůh naštěstí nepracuje s naším časem. Nemusí být všechno tak, jak na první pohled vypadá.

S následky zlého se setkáváme každý den. I když, možná je spíš vnímáme jen občas, protože žijeme v blahobytu. Příliš často ovšem kolem sebe vidím, jak se jako lidé vlastně nemáme navzájem rádi, jak se ponižujeme už od časů žáčků ve školních lavicích. Žijeme sobecky, jen jak si maximálně urvat něco pro sebe. Málokoho napadne děkovat i za zlé věci, které se staly nám nebo lidem kolem. Na to obvykle nemáme sílu, a v těch nejhrubějších případech, jakými byl nacismus, stalinské čistky nebo řádění teroristů, vlastně nemáme ani důvod děkovat. V knize, ze které jsem ale dnes citoval, se autor zabývá právě těmito věcmi.

A já si uvědomuji, že ať už důsledkem bezdůvodného násilí, přírodní katastrofy, nečekaného stavu našeho zdraví nebo rukou Prozřetelnosti se může stát, že nebudeme mít šanci pokračovat v životě, myšlenkách, cestě ke spasení. Že už si nemusíme zvládnout dát věci dohromady, narovnat své rozbourané vztahy, třeba jen hádku o nějakou nebetyčnou hloupost s člověkem, kterého jinak máme rádi.

POUČENÍ C:

Uvědomuji si, že chválit za věci zaslíbené budoucnosti mohu už předem. Žádné potom už nemusí být. Sdílet se se svými blízkými také mohu předem, nenechávat to až někdy na potom. To, že mám někoho rád, bych mu měl říct za živa a ne až kytičkou na jeho nebo jejím pohřbu.

Závěr

Proč se některým lidem stávají věci, které by nás dostaly na kolena, nebo dokonce přivedly k nevíře, nemám vůbec tušení. Zdá se, že každý musíme osvědčit svou víru po svém.

Americký průkopník psychologie osobnosti Gordon Willard Allport například píše o válečném veteránovi, který byl znám jako mimořádně zbožného člověka. “Když tento ležel v zemi nikoho a očekával útok, modlil se. Právě v tom okamžiku explodoval těsně vedle něj granát. Ztratil jednu ruku, byl znetvořený a slepý. V tomto momentě se z něho stal totální a militantní ateista.”

Skrze tíživé situace se vlastně dozvíme o tom, jací jsme. Nebo se o tom dozví naše okolí. Bůh ne, ten už to přeci dávno ví.

Kritické, nečekané situace, a to, jak se při nich zachováme, prokazuje, co jsme se dosud z života naučili. Pak může nastat nějaké poučení, nový směr, opouštění dobrého nebo opouštění špatného. Nebo taky nenásleduje už nic.

Děkovat a chválit se dá ale vždycky a za všech okolností už předem. Tím se nikdy nic nezkazí.

AMEN