(Kázání zaznělo jako součást dopolední bohoslužby v Havlíčkově Brodě v sobotu 5. května 2018.)

1) Čtení biblického textu: Zjevení 2,17

„…Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Kdo vítězí, tomu dám jíst skrytou manu a dám mu bílý kamének a na tom kaménku napsané nové jméno, jež nezná nikdo než ten, kdo je přijímá.“ B21

„…Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze skryté many; dám mu bílý kamének, a na tom kaménku je napsáno nové jméno, které nezná nikdo než ten, kdo je dostává.“ ČEP

2) Úvod

Milé sestry, milí bratří, milé děti a hosté,

dovolíte mi jednoduchou otázku na začátek? Máte pár biblických oblíbených veršů? A umíte je zpaměti? I já mám svých pár oblíbených. Možná něco kolem dvacítky. Ne všechny umím zpaměti, to je fakt. Jedním z těch mých oblíbenců je text o bílém kamínku. Ten, který jsme slyšeli před chvílí v úvodu.

Jedná se vlastně o zaslíbení, které je dáno těm, kdo jsou součástí pergamonského sboru v 2. kapitole knihy Zjevení. Tím, kdo poselství do Pergamonu předává, je majitel dvojsečného meče z konce předchozí kapitoly (Zj 1,16) – sám Pán Ježíš Kristus, dárce knihy Zjevení. Zaslíbení je věnováno těm, kdo „vítězí“, „zvítězí“, kdo je „vítězem nad“ problémy v kapitole popsaných – prostě ten, kdo se není ochoten poddat kompromisům. Rozumíme si, že se jedná o kompromisy ve své víře, v přístupu k Bohu? More >

Toto zamyšlení bylo určeno pro vánoční bohoslužbu kolem prostřeného stolu v sobotu 16. prosince 2017.

1) čtení – Lukáš 1,5-28a (Slovo na cestu)

5 Začnu tím, co se přihodilo židovskému knězi Zachariášovi, který žil v době vlády judského krále Heroda. Zachariáš byl členem jedné ze čtyřiadvaceti kněžských skupin, jejichž povinností bylo dvakrát do roka, vždy po celý týden, přisluhovat při bohoslužbách v jeruzalémském chrámu. Jeho manželka Alžběta pocházela z kněžského rodu Árónova. 6 Oba byli upřímně zbožní a řídili se svědomitě všemi Božími příkazy a předpisy. 7 Byli to již starší lidé a zůstali bezdětní, protože Alžběta byla neplodná.

8 Jednoho dne šel Zachariáš do chrámu, aby tam splnil svoji kněžskou povinnost. 9 Tentokrát byl vylosován, aby vstoupil do svatyně a tam na oltáři pálil kadidlo. 10 Zatím se venku shromáždění lidé modlili, jak bylo v té hodině zvykem. 11 Tu se knězi po pravé straně oltáře ukázala postava. 12 Zachariáš se vyděsil. More >

První polovina zamyšlení u příležitosti závěru Modlitebního týdne 2017 o Ospravedlnění víry. Jihlava, 11.11.2017.

1) Čištění skvrn

Mohu se prosím na úvod zeptat, kolikrát měsíčně perete?

Odpovědi se liší především tím, kolik a jakých dětí se v rodině nachází.

Které skvrny se vám čistí nejhůře? A jak je čistíte?

Řekněme, že máte skvrnu od permanentní černé fixy na bílém triku. Co s tím?

Vyčistit nepůjde ničím jiným než lihem. I když se postavíte na hlavu, vyzkoušíte chemii všech chemií, nesmazatelnou fixu jde naředit a následně smazat jedině lihem.

Proč se na to ptám?

Naším dnešním prvním tématem, kterým shrneme učení protestantské reformace, tedy i náplň přednášek letošního modlitebního týdne, jsou nesmazatelné skvrny na člověku. Bůh je ve svém slovníku nazývá HŘÍCH. More >

Tento text byl součástí stejnojmenné dětské bohoslužby v sobotu 17.6.2017 v Havlíčkově Brodě. Obrázky použité v textu pocházejí ze zmiňované Dětské bohoslužby.

1)     První vstup – Bůh nás vede

Název letošní besídky – Cesta Izraelitů => je o putování židů ze země otrokářů – Egypta, do země Bohem zaslíbené – Kanaanu, dnes Izraele. V tom příběhu o exodu, zaznamenaném ve 4 z 5 knih Mojžíšových, je spousta menších příhod. Tolik, že i když se jimi děti s učiteli zabývaly celý školní rok, zatím ještě nedorazily do zaslíbené země. Pokusím se vám ten příběh o cestě nastínit v několika verších z Bible.

Čtěte Skutky apoštolské 7,20-36. Já mezitím budu povídat.

Mojžíš se narodil a byl krásný. Víte, nemyslím si, že by ta věta znamenala, že byl fešák, ale byl krásný v Božích očích – Bohu se líbil od narození, byl krásný v tom, jaký byl.

Znamená to, že byl dokonalý? Ne ne, naopak, měl plno chyb. Jak to vím? Byl vznětlivý, a když se naštval, dokázal i zabít. Za to se dnes chodí do vězení, třeba na 15 let. On musel utéct před egyptskou spravedlností a schovával se 40 let. Žil jako přistěhovalec v cizí zemi. Cizák, nechtěný.

Kam se poděla jeho krása? Vždyť mezitím zestárnul! Ano, v lidských očích už nebyl fešák, ale Bůh s ním měl plán. Už od narození. Vedl ho od jeho narození, dal mu to nejlepší, co pro život potřeboval. A když neposlouchal, dostal za vyučenou. A v tom byl pro Boha krásný.

A můžu vám říct ještě něco? I vy jste v Božích očích krásní. I s vámi má svůj plán. Už od vašeho narození. Jedním z bodů toho plánu je naučit nás mít rádi lidi kolem nás. I s jejich chybami. More >

Toto kázání je inspirováno písní Kdybys věděl... od mého vzácného a obdarovaného kolegy Jindry Černohorského. Tady je odkaz na interpretaci samotným autorem. Zamyšlení je věnováno úžasné Velikonoční oběti v onen Velký pátek, na hoře zvané Golgota.

1) Čtení před kázáním – Izajáš 43,1-3.5a.11

Izajáš 43,1 Nyní toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli: „Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. 2 Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. 3 Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj spasitel. 5a Neboj se, já budu s tebou. 11 Já, já jsem Hospodin, kromě mne žádný spasitel není.

2) ÚVOD

Je tomu už rok, co jsme prožívali poslední Velikonoce. Rok – to je čas mnohých změn, starostí, dokonce tak dlouhý, že jsme na spoustu z toho už vlastně zapomněli. Na druhou stranu je fakt, že si jinou spoustu natrvalo neseme vrytou do srdce.

Byl jste někdo z vás během té doby na nějaké operaci, na šití nějaké rány, přibyla vám na někomu na těle nějaká jizva?

A co tetování, piercing nějaká vědomá znamení na těle? Přibyla vám nějaká? More >