dopolední zamyšlení na Předvánoční adventní bohoslužbě 14.12.2019

1) Text ke čtení – Lukáš 2,1-20

1 V té době nařídil císař Augustus, aby bylo provedeno sčítání lidu v celé římské říši. 2 Byl to první soupis a prováděl ho římský místodržitel v Sýrii Quirinius. 3 Každý byl povinen dát se zapsat v místě, odkud pocházel jeho rod. 4-5 Tak se vydal na cestu i Josef s Marií, která byla již ve vysokém stupni těhotenství. Putovali z galilejského Nazaretu do judského městečka Betléma, rodiště krále Davida; Josef totiž pocházel z jeho rodu. 6 Sotva tam došli, naplnil se Mariin čas 7 a porodila svého prvorozeného syna. Zabalila ho do plenek a položila do jeslí, protože v hostinci bylo plno a jinde než ve chlévě už na ně nezbylo místo.

8 Nedaleko Betléma pásli pastýři ovce. V noci se střídali v hlídkách u svých stád.

9 Najednou se před nimi objevil anděl a celá krajina se rozzářila odleskem Boží slávy. Velice se ho ulekli, 10 ale anděl je uklidňoval: „Nebojte se, nesu vám dobrou zprávu, ze které se mohou radovat všichni lidé. 11 V Betlémě, ze kterého před dávnými časy vyšel David, se vám dnes narodil Kristus, Spasitel poslaný od Boha. 12 Jak ho poznáte? Najdete malé dítě v plenkách, položené do jeslí v chlévě.“

13 Potom se k andělu připojilo mnoho dalších andělů a všichni provolávali: 14 „Sláva Bohu na nebi! Pokoj lidem na zemi! Zjevil lásku všem!“

15 Andělé je opustili a pastýři si řekli: „Pojďme do Betléma a přesvědčme se o tom, co nám anděl oznámil.“ 16 Rychle se vydali na cestu a skutečně našli Marii s Josefem i novorozeňátko položené v jeslích. 17 Když je uviděli, začali vyprávět, co jim bylo pověděno o tom dítěti. 18 Všichni, kdo je slyšeli, se divili. 19 Marie si to zapamatovala a přemýšlela o tom. 20 Pastýři se vrátili ke svým stádům, radovali se a děkovali Bohu, že našli všechno tak, jak jim anděl oznámil.

(Použitý text je z překladu Slovo na cestu)

2) Úvod

Vážení hosté, milé děti, sestry a bratři,

mohu se zeptat, prožili jste poslední dobou něco radostného? A jestli ne radostného, dozvěděli jste se něco významného, něco, co je zásadní pro váš budoucí život? Stojíte před nějakým důležitým rozhodnutím? Všechny tyhle otázky se svým způsobem dotýkaly i hlavních postav našeho dnešního příběhu. Ježíše, Marie, Josefa i pastýřů.

Ještě jedna otázka. Všimli jste si, že v našem dnešním, vánočním textu je celkem rušno a pořád někdo někam chodí? Ten shon je především kolem ústřední postavy – Ježíše Krista. Zkusme si to shrnout.

Kristus naplňuje své rozhodnutí zasáhnout ve jménu záchrany lidské rasy do dějin člověka a odchází z nebeské nádhery do pozemského života, i když ví, že to nebude snadné a na konci Ho čeká smrt. Stává se plodem v těle své pozemské matky Marie, riskuje kvůli nám všechny myslitelné komplikace během těhotenství a porodu. Víme, jak riskantní je těhotenství a porod v dnešní době, procento úspěšného a zdravého porodu v době kolem začátku našeho letopočtu si ani netroufám odhadovat. V každém případě tedy Ježíš opouští nebe a cestuje sem na naší Zemi.

Maminka Marie v počátku a během těhotenství také cestovala, tentokrát je na cestě i se svým mužem Josefem ke sčítání lidu. V městě Betlémě, cíli své cesty, se pro nedostatek místa v ubytovnách standardního typu uchylují do nepříliš hygienicky vybavené stáje a miminko Ježíšek přichází na svět právě zde.

Protože Kristus byl především obyvatelem, lépe Stvořitelem nebe, samozřejmě, že tam chybí těm, se kterými udržoval aktivní vztahy – andělům. Ti proto cestují z nebe na Zem, aby sledovali pozemské cesty svého milovaného nadřízeného. Zajímavé je, že On jejich přítomnost sám není příliš schopen vnímat, to díky svému úkrytu v těhotenském bříšku a v jesličkách pak díky čerstvému kojeneckému věku.

Pak tu máme cestujícího nebeského posla, nejvyššího anděla Gabriela. Neplést s pohádkou anděl Páně, kde ho hraje Gabriela Osvaldová, která učí nebeské chóry zpívat, byť jistá podobnost tu samozřejmě je. Gabriel si jako objekt svého dalšího zájmu, (my víme, že se předem zajímal už o Marii, Josefa, tušíme jeho přítomnost u Zachariáše i Alžběty), vybírá pastýře ovčího stáda někde v pěší dostupnosti od městečka Betléma. A právě pastýře jsem si vybral jako dnešní objekt kázání i já.

3) Především pastýři

Nevím, proč si nebeský posel ke svému zvěstování zprávy o veliké radosti vybral právě pastýře. Ale co vím, se vám budu snažit říci.

Pastýři nebyli právě příliš respektované povolání a už vůbec ne v židovské společnosti v nedalekém Jeruzalémě. Sice v židovském chrámu bylo ovcí neustále potřeba k zástupnému obětování, to ale znamenalo, že se někdo o ovce musí starat 24 hodin denně. Tedy i v sobotu, dni odpočinku. Tím pádem ten někdo musí pracovat i v sobotu, v tom případě se ovšem stává nečistým. Aby takový pastýř mohl přijít do chrámu, musel by se od své rituální nečistoty týden očišťovat. Pasáček tedy mohl přijít do Boží blízkosti až když na celý jeden týden, sedm dní od soboty, opustil svá stáda. Nevážnost pastevectví šla dokonce tak daleko, že pastevec nebyl zván ani respektován jako svědek u soudních jednání.

Za těchto okolností je pak ještě zajímavější, že právě tuhle skupinu nerespektovaných si nebe vybralo ke zvěstování poselství o narození Spasitele. Sice nemůžou do chrámu, ale můžou zajít do stáje, kde nikomu nebude vadit jejich zápach. Mohou obdarovat nebeské dítě nikoliv zlatem, ale svou přítomností. O tu totiž Pánu Bohu jde. Sice nemohou svědčit u soudu, ale mohou svědčit druhým lidem, kteří si nedělají předsudky, o narozeném Spasiteli.

Ovšem k tomu, aby mohli někam jít – vzpomeňte na myšlenku o cestování – museli by té zprávě uvěřit. Možná ještě jinak. Museli by se přestat bát. Oni se opravdu  báli toho světla z nebe. Proto první věta nebeského posla zní: „Nebojte se“.

Schválně si tohle slovní spojení najděte v nějakém biblickém hledači. Nebo si jí všímejte, až se začtete do nějakého biblického příběhu. „Nebojte se“ s tím začít třeba dnes…

Pastýři si vyslechli anděla Gabriela, který si je možná vybral i proto, že u svých večerních ohňů často mluvili o naději. Anebo také o beznaději. I oni, jako každé pozemské stvoření, v sobě měli zabudovanou touhu po něčem lepším. Když andělé zmizeli jejich pohledům, řekli pastýři jednu z nejdůležitějších vět svého života: „Pojďme… a přesvědčme se…“

Díky tomu se i oni vydávají na cestu. Samozřejmě nemohli všichni, někdo musel hlídat stáda. Nejspíš ten, kdo tolik nedychtil po tom se přesvědčit. Vědí, jak poznají místo narození Spasitele. Někde ve chlévě nebude bučet kráva ani mečet koza, ale bude se odtud ozývat dětský pláč. A hlavně, nebude tam tma. Představte si to hledání dům od domu. Jak byste to udělali vy? Rozdělili byste se, šli byste pohromadě? A jak by se vám to uvnitř sevřelo, kdybyste našli? A oni našli. Nevíme, jestli podle světla nebo pláče, v každém případě našli.

A pak začali mluvit o tom, čeho byli plní. O nebeském poslovi, o zpívajících andělech, a hlavně o miminku. Mluví rodičům o jejich dítěti. Že se má stát Zachráncem světa, že je poslaný od Boha. Sice zatím nejvíc touží po maminčině teple, po mlíčku a odpočinku, ale to se časem změní. Nejvíc bude toužit po každém svém příteli, po každém živém člověku. S každým by se chtěl spřátelit a pozvat ho k sobě. Nezáleží Mu na vašem původu, nezáleží Mu na tom, jak si vás váží vaše okolí. U Něj máte vždycky šanci.

O Spasiteli nemluvil jako první žádný významný blogger, netočil o Něm klip žádný youtuber, neukazoval na Něj žádný influencer, nepřijela za Ním žádná CNN. Jako první z lidí svědčili o Spasiteli pasáčci. Pravděpodobně neměli ukončenou školní docházku, neměli na sobě smoking hodný vítání Krále vesmíru. Sice nesměli svědčit u soudu, ale mohli svědčit o narozeném Zachránci světa, poslaném z nebe. A maminka Marie si to dobře pamatovala. I ti, kdo je slyšeli, se divili.

A pastýři? Ti se vrátili ke své práci. K milovaným, tvrdohlavým a trochu hloupým ovcím. Ale věrným. To oni byli u toho. Oni, z okraje společnosti. Nebyli na to pyšní. Radovali se a děkovali Bohu.

4) Závěr

Začínal jsem dnešní zamyšlení myšlenkou o různém pohybu a cestování, ke které bych se teď závěrem chtěl vrátit. Cestování, totiž pohyb z místa starého na místo nové, se může týkat nejen turistiky. Podle mého se týká také nových pohledů na věc. Přijímání nových skutečností a zařízení se podle nich. Pořád se přeci děje něco nového.

Prožíváme dobu, které se říká Advent. Je to doba připomínání si narození malého Ježíše. Bez Jeho narození v těle člověka by nemohlo dojít k záchraně lidstva od hříchu. První část adventní připomínky se týká právě toho, že Spasitel přišel na svět a narodil se do skromných podmínek. Nevybral si jako rodiče žádnou významnou rodinu, která by Jej, nebeského vládce, zahrnula přepychem hodným Jeho postavení.

Víme, že Ježíš během a hlavně ke konci své třiapůlleté služby učedníkům opakovaně připomínal, že bude muset zemřít, ale nestráví v hrobě déle než 3 dny. Bude vzkříšen. Toho se týká Velikonoční příběh.

S Adventem ale souvisí ještě druhé připomínání. Jedná se o zprávu o Ježíšově návratu, Jeho druhém příchodu na tento svět. Ježíš totiž nikdy nezamlčoval, že Jeho odchodem zpátky do nebe a k nebeským povinnostem Jeho účast na pozemském životě nekončí. Říká mj.: „U mého Otce je domov pro všechny. Odcházím, abych vám připravil místo. Až ho připravím, přijdu, vezmu si vás k sobě a zůstanete se mnou. Kdyby to nebyla pravda, já bych vám to neřekl.“ (Jan 14,2.3)

Připomínka návratu je dokonce tak důležitá, že teologové spočítali, že zahrnuje v průměru zhruba každý 25. verš Nového zákona. Tomuto návratu se říká Druhý advent.

Při svém prvním příchodu na svět se Ježíš vydatně věnoval lidem na okraji. Ne, že by pomíjel ty bohaté a neměl o ně zájem, vůbec ne. Spíše je pravda, že oni pro své bohatství si nedokázali všímat Jeho.

Druhý návrat Ježíše Krista bude v mnohém podobný. Opět se nebude vyhýbat ani chudým, ani lidem na okraji. Opět Ho lidé zaujatí spíš sebou a naháněním bohatství a svých životních radostí nebudou příliš vnímat ani vítat.

Ježíš slíbil, že se vrátí, že odchází jen dočasně, aby pro nás v nebi připravil místo. Myšlenka cestování se vrací. Ježíš z nebe přijde pro ty své, aby s nimi odcestoval domů, do nebeské nádhery. Všimněte si, že každý z lidí, ten nejbohatší i nejchudší, touží po něčem lepším. Je to program, který v nás Stvořitel ukryl, někde hluboko v nás. My to často přebíjíme hledáním pomíjivých věcí. Ale to neznamená, že nemáme šanci.

Přeji vaší mysli, aby se dokázala vydat na cestu. Abyste se přinejmenším teď, v čase k tomu určeném, zabývali myšlenkou prvního Ježíšova příchodu, narození a života, a druhého, zaslíbeného návratu. Ať vás na té cestě nejen během vánočních dní doprovází sám Bůh.

AMEN