Toto kázání je inspirováno písní Kdybys věděl... od mého vzácného a obdarovaného kolegy Jindry Černohorského. Tady je odkaz na interpretaci samotným autorem. Zamyšlení je věnováno úžasné Velikonoční oběti v onen Velký pátek, na hoře zvané Golgota.

1) Čtení před kázáním – Izajáš 43,1-3.5a.11

Izajáš 43,1 Nyní toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli: „Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. 2 Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. 3 Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj spasitel. 5a Neboj se, já budu s tebou. 11 Já, já jsem Hospodin, kromě mne žádný spasitel není.

2) ÚVOD

Je tomu už rok, co jsme prožívali poslední Velikonoce. Rok – to je čas mnohých změn, starostí, dokonce tak dlouhý, že jsme na spoustu z toho už vlastně zapomněli. Na druhou stranu je fakt, že si jinou spoustu natrvalo neseme vrytou do srdce.

Byl jste někdo z vás během té doby na nějaké operaci, na šití nějaké rány, přibyla vám na někomu na těle nějaká jizva?

A co tetování, piercing nějaká vědomá znamení na těle? Přibyla vám nějaká?

Pokud máte vůči tomuto druhu ozdobování nějaké výhrady, nejistoty, předsudky, za jakých okolností byste byli ochotní si na sebe například vypálit nějaké znamení? A do jaké části těla?

3) Základní verš – Izajáš 49,16

Zvláštní otázky, jsem si toho vědom. Ale nebude tomu tak po přečtení textu dnešního zamyšlení:

Obrázek převzat z www.pixabay.com od autora raheel9630.

Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále. (ČEP)

Procházel jsem si při přípravě několik různých překladů a v jednom americkém parafrázovaném zní ten text takto:

Hle, nesmazatelně (vytetoval jsem si obraz tvůj), vryl jsem si tě do každé ze svých dlaní. [Behold, I have indelibly imprinted (tattooed a picture of) you on the palm of each of My hands.] Isaiah 49:16 Amplified Bible

4) Vytetován v Božích dlaních

Známý americký kazatel a autor mnoha i do češtiny překládaných knih Max Lucado se o tomto verši rozepisuje:

„To je myšlenka, co? Vaše jméno na Božích rukách. Vaše jméno na Božích rtech. Možná už jste své jméno viděli na zvláštních místech. Na nějaké ceně, na školním diplomu… Ale představa mého jména zvěčněného na Božích rukách a na Božích rtech…, mého, je to možné?“ (Max Lucado – Thomas Nelson’s Grace for the Moment: Morning and Evening Devotional, 2008)

Nevím, kolik obyvatel například České republiky má na sobě nějaký druh tetování, podle jistých odhadů by to mohla být nejméně čtvrtina populace. A to tetování není jediný druh změny svého zevnějšku, úmyslně nelze ve všech případech říci druh zkrášlení. Kolik z nás není spokojených svým zevnějškem a přistupuje k nějakému krátkodobému až po nevratnému druhu změny těla? Ta touha po změně je obvykle ukryta v naší mysli, pochází z nějakých vnitřních nebo vnějších příčin. Z nespokojenosti sami před sebou.

Do kůže se pomocí jehly tatéra vtiskují různé obrazy, obrázky, symboly, ale i jména, data narození, důležité a pamětihodné údaje, věty a citáty našich blízkých nebo někoho z moudrých.

Na druhou stranu – Bůh si náš obraz vyryl do svých dlaní. Původní nás, ne nás jak jsme se vymódili, ale to, jací v nejvnitřnějším skrytu opravdu jsme, nás jako bytosti, nás jako jméno.

Obvykle nenajdete chirurga, který by byl ochoten vám vrýt do dlaní skalpelem jméno vašeho blízkého. Pro takový zásah musíte zajít do tetovacího salónu a dobře zato zaplatit. Zásah, kdy si do kůže necháte udělat jizvy, se jmenuje po anglicku skarifikace = zjizvení. Můžete si jizvy nechat vypálit – tomu se říká branding, nebo zvolit pro výsledek detailnější cutting, tedy zjizvení řezáním pomocí skalpelu.

Co vám ovšem asi žádný tatér neudělá, aby vám do dlaní vbil hřeby, po kterých by navěky zůstaly na vašich dlaních otevřené rány, aby si navěky věřící i nevěřící Tomášové mohli ověřit, že Bůh si svůj zájem o vás nevymýšlel. Nezavalil nikoho z nás dopisy, ve kterých by nás předem přesvědčoval, že jestli se nezměníme, tak si kvůli nám něco udělá. Ne. Neudělal to natruc, ani demonstrativně.

On si prostě vybral malé město na naší Zeměkouli, tam se nenápadně narodil, a po víceméně třech desítkách let o trochu více nápadně, ale v poměru k velikosti naší planety zase ne tak moc, ze života dobrovolně odešel. Vydal se na smrt ukřižováním, a z kříže nesestoupil, i když mohl, nadpřirozené schopnosti k tomu měl. A my víme, proč to udělal právě takhle. Ano, abychom nemuseli svůj věčný život položit my. Zemřel místo mě, na mém místě.

5) Závěr

Možná jste nikdy neslyšeli chválu svému jménu, možná jste prožili většinu, nebo alespoň část svého života v hanbě, bolesti, výsměchu nebo osamění. Nikdy, nebo málokdy bylo vaše jméno vysloveno s láskou a respektem. V takovém případě je samozřejmě velmi těžké uvěřit, že Bůh vás opravdu zná jménem. Řeknete si – proč mi to tedy nedal znát? To opravdu nevím. Nebyl jsem ve vaší mysli ani ve vašem těle. Nevím, jestli to opravdu neudělal, nebo jste si toho ve své hořkosti a bolesti nevšimli.

Ale co vím, že se o Něm píše, že zemřel neprávem, nespravedlivě odsouzen, že se dobrovolně vydal a necouvl. Pokud byl Ježíš Kristus ochoten dát to nejcennější – vlastní život – pokud tuto oběť sám komentuje jako zástupnou oběť místo mě, proč by neměl dodržet i svá jiná tvrzení, svá zaslíbení:

Obrázek zdarma převzat z www.pixabay.com od autora Sony Ilce-7.

„Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou… Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj spasitel… Neboj se, já budu s tebou.“ (Izajáš 43,1-3.5a)

Bůh mě zná jménem. Nechal si mě vyrýt do svých dlaní. Teď jsem na řadě já. Mohu si zprávu o Něm nechat vytečkovat třeba skrytě pod lopatku, na lýtko, vypálit na čelo, nebo i vyřezat na nezvyklé místo – do svých dlaní. Taková rána by se hojila jistě dobře půl roku, a mohl bych se mezitím pěkně potýrat za všechno špatné, co jsem v životě učinil. To by ovšem bylo málo. Byla by to tak maximálně zpráva o mém nepochopení, o šikovnosti tatéra a případně o nedodržování hygieny při hojení.

Dáte mi za pravdu, že mnohem podnětnějším, a snad i vhodnějším způsobem mé odpovědi na Ježíšův čin, bude vydat se Mu naproti a být na té cestě užitečný především také druhým lidem.

Ať je oslavena prozřetelnost a milost Boha Otce v Jeho odpuštění, skrze jméno Pána Ježíše Krista i skrze svědectví Ducha svatého

AMEN

Post Views: 697