Proměna pokojem

Kázání ke čtení v sobotu 18. 4. 2020

ÚVOD

Milí čtenáři,

netuším, v jakém životním rozpoložení se právě nacházíte, co konkrétního se vám v posledních dnech a týdnech událo, jak se vám spí, jaká máte očekávání. Sdílím s vámi společně jen dny a týdny, kolem ubíhající čas, někdy vaše starosti i radosti, společné přátele, teď i Velikonoční čas…

Nakolik si zpětně pamatuji, už jako kluk jsem se těšil na Velikonoce. Jako školák a pak i jako zaměstnanec jsem měl rád ten zkrácený týden. A velké prázdniny, které už byly trochu na dohled.

V poslední době už Velikonoce vnímám nejen jako příležitost volna, ale těším se a raduji se z jejich poselství. Ze zprávy o pokoji, zprávy o naději ve vzkříšení Ježíše Krista. Minulý týden jsme si spolu připomněli právě příběh Ježíše, který vstoupil do zavřených dveří, postavil se mezi učedníky a oslovil je svým přáním, poselstvím i pozdravem: Pokoj vám!

Úvodní čtení

19  Téhož dne večer byli učedníci pohromadě za zamčenými dveřmi, protože se báli, že teď přijdou Židé na ně. Pojednou stál Ježíš mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ 20 Potom jim ukázal rány v rukou a v boku. To byla radost pro učedníky, že zase vidí svého Pána! 21 Ježíš opakoval: „Pokoj vám!“ a pokračoval: „Otec vyslal mne a já vysílám vás.“ 22 Dýchl na ně a řekl: „Přijměte svatého Ducha! 23 Komu budete zvěstovat odpuštění hříchů a kdo je přijme, tomu bude odpuštěno. Komu tu zvěst zadržíte, zůstává ve svém hříchu.“ 24 Toho večera chyběl mezi učedníky Tomáš, kterému přezdívali Dvojče. 25 Ostatní mu o setkání s Ježíšem vyprávěli, ale on pochyboval: „Neuvěřím, dokud neuvidím a neohmatám rány na jeho rukou a boku.“ 26 Po týdnu byli učedníci znovu spolu a tentokrát byl s nimi i Tomáš. Dveře byly zase zamčeny, když se Ježíš mezi ně postavil a oslovil je: „Pokoj vám!“ 27 Potom se obrátil k Tomášovi: „Podívej se a sáhni si na mé rány! Už nepochybuj, ale věř!“ 28 Tomáš přesvědčen vyznal: „Jsi můj Pán a můj Bůh!“ 29 Ježíš mu na to řekl: „Viděl jsi mne, a proto věříš. Cennější však je nevidět a uvěřit.“

Jan 20,19-29  podle překladu Slova na cestu

ŠALOM ALEJCHEM – POKOJ VÁM

„Pokoj vám!“ – tak zní Kristův pozdrav. Mohu se, prosím, na úvod zeptat:

• Jaký je opak pokoje?
• Kolik různých slov může být opakem pokoje?
• Kolik věcí, situací, podnětů kolem vás je právě teď opakem pokoje?

Ježíšovi učedníci, 3 dny po Jeho ukřižování, jsou zavření v horní místnosti v Jeruzalémě a působí neklidně. Nevím, jestli spolu ještě mají nějaké spory ve věci prvenství – tedy kdo bude sedět po Ježíšově pravici a levici. Do této situace, do toho napětí přichází tajemným způsobem Kristus. Přichází zavřenými dveřmi.

Jistě nikoho nepřekvapí, že Stvořitel má tu moc vstoupit zavřenými dveřmi kamkoliv. Ve skutečnosti tomu ale tak není. Bůh nám nechává svobodu rozhodování a tak obvykle nemusí vejít tam, kde není vítán: „Hle stojím přede dveřmi a tluču“, píše Jan ve Zjevení. Ta věta pak pokračuje slovy: „a zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou“.

Zkoušeli jste někdy projít zavřenými dveřmi? Já osobně jsem jako kluk hltal filmovou pohádku „Ať žijí duchové“. Tomáš Holý, který tam hrál Vendelína Nademlejnského, byl můj vrstevník, tak si můžete představit, kolik mi bylo let. V tom filmu se děti skamarádí s bývalým hradním pánem, momentálně strašidlem, který má malou dceru Leontýnku, kouzly nadanou bílou paní. Díky svým nadpřirozeným schopnostem umí oba „duchové“ procházet zdmi. Pamatuji si, kolikrát jsem doma šel proti zdi a zkoušel filmové zaklínadlo: „Ať projdu zdí jako duch“. Dělal jsem to snad 14 dní, ale výsledkem byla maximálně boule, když jsem se do toho opřel.

Když jsem pak zkoušel projít zavřenými dveřmi v dospělosti, bylo mi o zhruba dvanáct let víc, a já mohu být rád, že výsledkem je mi dodnes pouze velká jizva na levé ruce. Stalo se to v Přelouči v restauraci Na sídlišti, kde jsem pracoval. Odcházel jsem s kolegou z práce, zhasl jsem a sklem jsem opravdu znovu neprošel. A bylo to jen a jen díky mé nepozornosti. Nepomohlo by mi v tu chvíli ani žádné zaklínadlo.

PRAVÝ POKOJ

Bůh je Tvůrcem pokoje. V Něm je pokoj stále přítomný. Slovo POKOJ jako opak neklidu, války, disharmonie, rozepří, je vyjádřením samotné Boží podstaty.

Přání Pokoj vám, hebrejské Šalom alejchem, arabské Salam alejkum je přání všeho dobra, plnosti štěstí, nastolení klidu, přání síly i odpočinku, přání všeho, co je opakem ke zlému, nastolení souladu mezi člověkem a jeho okolím, ale i souladu mezi člověkem a Bohem a také souladu se sebou samým.

Člověk si pravý pokoj ve smyslu míru v sobě obvykle nedokáže snadno vybudovat. Vybudovat si lze se zednickou lžící v ruce pokoj obývací. Při prožívání vztahů v takovém bytě a obývacím pokoji často dochází k neklidu, protože každý jsme jinačí a nelze se zavděčit všem. Každý hledáme své zdroje života a pokoje jinde.

Je ale Božím záměrem, aby každé stvoření žilo v pokoji. Bůh nastolil pokoj v nebi a Jeho záměrem je nastolení pokoje i na naší Zemi. Bůh proměňuje, vstupuje do srdcí lidí, ale těmi, kdo mají působit pokoj, jsme následně i my sami.

Všiml jsem si, že z Biblických autorů se tématem pokoje nejvíce zabývá apoštol Pavel. To právě on nazývá Boha opakovaně BOHEM POKOJE. V listu Židům 12,14 nás vyzývá: „Snažte se žít se všemi v míru a zasvěcujte se Pánu“ [Slovo na cestu]; „Usilujte o pokoj se všemi (lidmi) a o svatost“ [Bible21; Český ekumenický překlad; Žilka; Petrů]; „Pokoje následujte se všechněmi a svatosti“ [Kralická Bible]; „Vyhledávejte pokoj se všemi i posvěcení“ [Jeruzalémská Bible]; „Žeňte se za pokojem se všemi a za posvěcením“ [Pavlík].

Člověk se tedy může a má snažit, usilovat o pokoj, následovat ho a vyhledávat. Moc se mi líbí myšlenka, že se za ním máme hnát, jako když člověk dobíhá k vlaku, který má velmi brzy odjíždět. Žalm 34,15 to popisuje takto: „Odmítej zlo a konej dobro, usiluj o pokoj a nechej se jím vést“ (B21).

Co ale ve chvíli, kdy mi ta snaha nevychází, kdy se mi to nedaří? Přes všechno naše úsilí, snahu a dobrou vůli mít pokoj už nevíme, jak na to. Chtěl bych pokoj, ale on ne a ne přijít?

Nemám na to žádný recept. Sám jsem to prožil, párkrát v životě i intenzivně. A ze všeho nejvíc si pamatuji, že nejlepší cestou nakonec stejně bylo, že jsem se přes veškerou nepřízeň věcí kolem intenzivně snažil Boha vyhledávat. Co nejčastěji a pravidelně, například každou celou hodinu. Pár minut věnovaných kontaktu s Nejvyšším. Intenzivní setkání, při kterém člověku kanou slzy, protože si uvědomuje, že není nejlepší na světě, že dělá chyby a potřebuje proměnit. Zajímavé je, že když si po letech ty situace promítám, nepokoj už ve mně dávno není přítomen, ale vzpomínky na intenzivní zážitky z Božího vedení a přítomnosti mi zůstávají stále živé.

I Ježíšovi učedníci v horní místnosti po Ježíšově Velikonočním ukřižování jsou plní nepokoje. Kdo by v těch vystrašených ženách a mužích viděl zárodky budoucí církve? Kdo by v nich hledal neohrožené mučedníky, kteří naplní Boží pověření – hlásat dobrou zprávu do celého světa?

Ježíš vstoupil zavřenými dveřmi, popřál pokoj, ale hlavně vnesl s sebou pokoj. Jeho přítomnost proměnila učedníky. Jeho přítomnost i dnes proměňuje, zklidňuje, působí pokoj, protože ON JE POKOJ.

ZÁVĚR

Podle Nového biblického slovníku z roku 1996 se výraz Šalom – Pokoj používá, pokud někdo někomu přeje nebo se modlí za něčí dobro, žije-li člověk v souladu s druhým člověkem nebo když s ním souhlasí, usiluje-li o dobro města nebo země, může označovat přání materiální prosperity, fyzického bezpečí, ale i duchovního bohatství. Slovník dodává, že takový pokoj jde ruku v ruce se spravedlností a pravdou. Pravda, spravedlnost ani pokoj se nedají vlastnit. Lze o ně ale usilovat, nechat se jimi ovlivnit. Jejich jediným a dokonalým držitelem je Bůh. Jen On nám je může dopřát, darovat, propůjčit. ON JE DÁRCEM pravdy, spravedlnosti a POKOJE.

Ježíš v textu Janova evangelia, nad kterým jsme dnes a zčásti i minulý týden přemýšleli, dvakrát vstupuje do zavřených dveří a třikrát kratičké: „Pokoj vám!“

Poprvé jako přání, jako uklidnění vystrašených učedníků. Proměňuje nepokoj.

Podruhé pronáší Pokoj vám!, a vzápětí mluví o tom, že proměňuje náš klid v neustálé hledání – běžte, posílám vás, abyste převzali mé poslání a nesli ho dál, k dalším lidem.

O týden později, týden po Velikonocích, se objevuje podruhé, v přítomnosti nevěřícího Tomáše. Potřetí pronese své ŠALOM ALECHEM, řecky EIRÉNÉ HYMIN a Tomášovu nevíru, nedůvěru, odmítání proměňuje v jedno z nejúžasnějších vyznání víry, která jsou v Bibli zaznamenaná. Tomáš, který se dušuje, že neuvěří věcem, na které si nelze sáhnout, je z pochybovače proměněn v muže, který vyznává, že Ježíš je nejen jeho Pánem, ale že je opravdovým Bohem s velkým B. Pochybnosti jsou proměněny v neoblomnou důvěru a jistotu vyznání.

Je pro mne velkým potěšením, že Tomášovo vyznání Ježíš nepřejde mlčením. Komentuje ho, a v tom komentáři mluví o vás i o mně. Tomáš uvěřil, protože měl Ježíše na dosah, viděl Ho vlastníma očima a mohl se Ho dotknout. Ani vy, ani já takovou možnost nemáme. Podle Ježíše je ale získání víry ve chvíli, kdy se nemám o co opřít, mnohem cennější. Ježíšův vzkaz do vzdáleného materialistického 21. století. Věřit se dá a má i bez důkazů fyzické Boží přítomnosti. Právě proto se tomu říká víra, že se na to nedá sáhnout.

Boží přítomnost, Boží pokoj stále proměňuje. Proto se o něj máme snažit, máme o něj usilovat, následovat ho, vyhledávat a hnát se za ním.

Přeji vám všem stálý POKOJ – ŠALOM, trvalou přítomnost Boží lásky, lásky skrze Ježíše Krista a pomoc Ducha svatého na každý den

AMEN