Koukej, abys nezapomněl, kdo si na Tebe vždycky udělá čas

zamyšlení o IV. přikázání Desatera na online bohoslužbě sborů z Havlíčkobrodska sobota 6. 3. 2021. Zvukový záznam je k dispozici zde.

Úvodník

Milí přátelé, sestry, bratři, čtenáři, posluchači,

setkáváme se dnes počtvrté nad přemýšlením o Desateru Božích přikázání. Než si přečteme základní text, tedy Exodus 20,8-11, v krátkosti se vrátíme ke třem předchozím přikázáním.

Stručný souhrn

Před samotným Desaterem jsme si přečetli jeho úvodník, říkali jsme mu předmluva, začínající slůvkem JÁ, a pokračující jakýmsi Božím podpisem – HOSPODIN, TVŮJ BŮH. Ten se objevuje v nějaké podobě nejen v textu druhého až pátého přikázání, ale na mnoha místech Starého zákona. Proto není od věci si na něj vzpomenout, kdykoliv v Bibli na ten ‘Boží podpis’ narazíme.

Jak víte, Desatero má v Bibli ještě svůj druhý otisk, text, který je zopakován téměř ve stejném znění v Deuteronomiu, tedy Páté knize Mojžíšově v páté kapitole. Není bez zajímavosti, že kdybyste tam četli text dnes probíraného čtvrtého přikázání, zmiňovaný Boží podpis tam najdete čtyřikrát, to je největší výskyt ze všech desíti přikázání. Sami se teď ve svých Biblích po tom podpisu v textu Desatera můžete očima rychle podívat.

Přikázáním jsem přiřadil vlastní názvy, včetně zvýrazněného základního slovesa, které částečně vystihuje hlavní myšlenku a směr našeho výkladu textu.

I.          NEPOTŘEBUJEŠ čerpat mízu z jiného kmene – tzn. Bůh je ten nejlepší zdroj, nemusím se ohlížet po           ničem a nikom jiném, protože nikdo lepší neexistuje.

II.         Jiný Bůh NENÍ (pro tebe) – když neexistuje, samozřejmě, že pro mě není určený, nemusím se tím          vůbec zabývat.

III.        NEVYDRŽÍŠ být nemastný – neslaný –> Ať nenosíš jméno Hospodina nadarmo! – nevydržíš v obou     dvou oblastech, budeš se snažit být zodpovědným nositelem Božího jména.

Hlavní text

„Pomni sobotního dne, abys jej světil. Po šest dnů budeš pracovat a konat veškeré své dílo; ale sedmý den je sobota pro Jahva, tvého Boha. Nebudeš konat žádné dílo ani ty, ani tvůj syn, ani tvá dcera, ani tvůj služebník, ani tvá služka, ani tvá zvířata, ani cizinec, který dlí v tvých branách. Neboť v šesti dnech udělal Jahve nebe, zemi, moře a vše, co je v nich, ale sedmého dne si odpočinul, a proto požehnal Jahve sobotní den a posvětil jej.“

(Exodus 20,8-11 Jeruzalémská Bible)

OTÁZKY A HLEDÁNÍ ODPOVĚDÍ

Po přečtení teď budeme v různých překladech, které máte před sebou, hledat první sloveso. Jak ho tam máte napsané vy? Bude to něco ve smyslu – měj na paměti.

Všimli jste si, že ostatní přikázání, která jsme zatím četli, tedy krom předmluvy, mají své sloveso vždy v záporném tvaru? Teď tedy v textu zkusíme hledat, jaká další slovesa tam najdeme, než se objeví sloveso v záporu.

Nejdříve tam bude sloveso, které upřesňuje, na co máme pamatovat ohledně sobotního dne, a následně tam ještě je sloveso, které nám říká, co máme dělat během zbytku týdne – budeš pracovat a dělat.

A ještě mi řekněte, jaké sloveso je tam v tom záporu? Nebudeš dělat, tedy opak toho, co je mi doporučeno během šesti všedních dní. Stručně řečeno: pamatuj – budeš dělat – (a teprve potom) nebudeš dělat.

Pamatovat

První, co máme tedy na programu, (troufám si říci, že nejen na začátku dne): pamatovat, mít něco na paměti. Je to jedno z pouhých dvou přikázání, kde je použit rozkazovací způsob. Co mi je přikázáno mít na paměti? Nejen to, že je sobotní den, ale ještě spíše si připomínat Toho, kdo ten den stvořil, a proč to udělal!

Co dělat v týdnu?

Druhá věc, co se dozvídáme, že v týdnu se má 6 dní pracovat. Všimněte si, jak často dáváme největší důraz na sedmý den, na nepracování v něm. Ale první, co je nám uloženo, je pamatovat na Hospodina a následně je nám uložena starost o šest pracovních dní. Šest dní máme dělat a konat. Ovšem není přesně řečeno co.

Umíte si představit, jak by náš svět vypadal, kdyby se obyvatelé naší planety drželi této části čtvrtého přikázání? Kdyby všichni dělali to, co dělat mají, kdyby to opravdu dělali tak, že by potřebovali ten sedmý den pro odpočinek? A navíc kdyby pak ten sedmý den opravdu odpočívali od pracování všedních dní? Jakým požehnáním by to bylo? A pro koho (ještě) by to bylo požehnáním?

Co nedělat v sobotu?

Když tedy víme, že šest dní v týdnu máme dělat, vzápětí zazní, že sedmý den máme dělat opak, tedy nedělat to, co jsem dělal šest dní. Nemám činit práci atd… Ale ono to není jen tak. Jak to ustřihnout? 

Je velmi laskavé, že se jedná o doporučení, že se o to máme snažit, že bychom na to mohli předem pamatovat, že když se o to budeme snažit, bude Ale co tedy v ten den dělat?

Co dělat v sobotu?

To se tam nikde nepíše. Nebo se tam něco píše? Ano, je tam napsáno, že máme pamatovat na sedmý den, tedy i Toho, kdo jej stvořil. Víc se tam nepíše. A když se to nepíše, jak to zjistím?

Například pomocí MODLITBY! To, že nemáme přesný návod, je tedy vlastně podnět k modlitbě. A skrze tu pak mohu být nasměrován dál. Podobně mohu hledat Boha v přírodě, v Božím slově, ale pořád bych měl mít na paměti, že hledám co v sobotu vlastně mám dělat…

Co dělal v sobotu Bůh?

Viz Gen 2,2-3 Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo.

Hospodin PŘESTAL, a tak nám dal, požehnal a posvětil DEN HOSPODINOVA PŘESTÁNÍ.

Š – B – T = přestat, hlavní náplní soboty pro Pána Boha bylo PŘESTAT dělat všední činnost.

Bůh v sobotu sabatil, to znamená, že přestal dělat tvůrčí dílo, ale to neznamená, že nic nedělal! Na sobotu zval ke společnému strávení dne čerstvě stvořeného Adama a Evu.

Sobota je tedy den přestání. Buď jako On – taky PŘESTAŇ (den být jako Bůh), ale stejně tak je to i den společenství s Bohem (den být jedno s Bohem).

Sobota a Hospodin

Kdo je autor takového řádu? Hospodin, samozřejmě

Komu patří ŠABAT? Sobota patří Hospodinu. Ovšem užitek z ní může mít i člověk, pokud to dopustí.

Sobota a sociální hranice

Krom toho, že sám mohu mít užitek z Hospodinova i svého přestávání – ze dne, který strávím s Bohem, je tam také napsáno, komu ještě bych to měl umožnit. I ostatní mají právo na odpočinek / svobodu – jako jsem dostal já! Má rodina, služebnictvo, dokonce i cizinci v mém domě, nebo ti, u kterých to na mě záleží.

Toto přikázání tedy stírá sociální hranice – ve vlastní rodině, ale i vůči podřízeným, vůči otrokům. Všimli jste si, že tam je napsán nejen otrok v mužském, ale úmyslně i v ženském rodě? Nejspíše proto, aby až si to někdo bude doslovně vykládat, nemohl říct – ženský pracovat můžou.

Sobota a vztah k přírodě

Vymezuje hranice i vůči zvířatům, řekl bych, že to platí vůči celé přírodě, i ta je pod (Boží) ochranou tohoto přikázání. Nejen od ní čerpat, ale také jí něco dávat, dopřávat, něco jí vracet, nechávat jí odpočívat.

Nakažlivost soboty

Sobotou by měly být infikovány další generace, tím, jak o ní budu svědčit svým životem. Jako mě Bůh nakazil svým přestáním a časem pro mne, tak i já mohu nakazit druhé svým přestáním, nebo tím, že si na ně (ideálně i s Bohem) udělám čas.

Opakování čtvrtého přikázání v Deuteronomiu 5,12-15

První slovíčko čtvrtého přikázání v Exodu bylo: pamatuj. V deuteronomickém opakování je první slovem DBEJ. I tady je použitý rozkazovací způsob. Dbej – aby ti byl svatý – snaž se; kdyby ti to nešlo, tak se polepši, jdi do toho znovu! Třeba hned příští týden.

Na co mám dbát? Na svatost sobotního dne, protože je to den Hospodinův. To On je tím svatým a tou svatostí. Jím a Jeho svatostí je ten den prosycen.

Zajímavé je také, že v opakování Páté knihy Mojžíšovy je opět použito i sloveso PAMATUJ. Pamatuj – na co? Že jsi byl otrokem, že tě Hospodin osvobodil. Proto i já mám druhé osvobozovat, a dopřát jim možnost být vystaveni (spolu se mnou) dni, který je prosycen Hospodinovou přítomností.

Starozákonní návod na sobotění

Nejdokonalejší návod na to, co v sobotu dělat i nedělat je napsaný v kapitole o půstu v Izajášovi 58. Skrze ní se vlastně můžeme dozvědět, že sobota je takřka ideální formou postu. Něčeho se vzdávám proto, abych ten čas mohl strávit s Hospodinem. Nedělej si, co chceš, nehledej rozkoš ve všedních věcech, hledej „mne“, buď se mnou, říká Pán Bůh. To ale neznamená, že ve všední dny nemůžeš hledat rozkoš i někde jinde.

Jestliže přestanete porušovat sobotní odpočinek, a dělat si v tento posvátný den, co se vám právě hodí, stane-li se vám sobota potěšením a budete ji chovat ve vážnosti a úctě, jestliže ji budete respektovat a nepromarníte ji tím, že povedete plané řeči, potom se budete těšit a radovat z mé přítomnosti a já sám, váš Hospodin, dohlédnu, aby vám vaše země, kterou jste zdědili po svém praotci Jákobovi, poskytovala hojnost všeho, co si budete přát. To vám jako váš Hospodin slibuji.

Izajáš 58,13.14 Slovo na cestu

Syn člověka pánem nad Sobotěním – Marek 2,23-28

Jednou v sobotu procházel Ježíš s učedníky obilím a učedníci začali mnout zrní z klasů. Farizeové si toho všimli a Ježíše obviňují z hříchu porušení soboty. Farizeové mají chápání sobotění jiné než Ježíš. A nejen farizeové.

Ježíš jim na to odpovídá, že sobota a její předpisy člověka nemají zotročovat, ale ten den by měl člověku k něčemu posloužit. Dodávám, že my už víme, že nemusí sloužit jen mě, ale i mému okolí, včetně přírody.

Sobotění v jiné dny

Už víme, že Bůh v sedmý den sobotil. Přestal (konat všední věci), aby byl v ten den cele pro člověka a s člověkem. Není dnes obtížné najít křesťany, kteří sobotění dělají v neděli. A adventisté se rádi s těmito křesťany poměřují. Mým úmyslem ale teď není porovnávat jejich a naší věrouku. Přemýšlíme o sobotění, tedy o tom, že někdo přestane dělat něco, aby v ten den byl s Hospodinem.

Otevřu s vámi v této chvíli stránky Katechismu katolické církve, č. paragrafu: 2171-3, část: Život v Kristu, oddíl: Desatero Božích přikázání, kapitola: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí“, článek: Třetí přikázání, podnadpis: Sobotní den:

• 2171 Bůh svěřil Izraeli sobotu, aby ji zachovával na znamení smlouvy. Sobota je pro Pána; je svatě vyhrazena chvále Boha, jeho stvořitelského díla a jeho spásných činů ve prospěch Izraele.
• 2172 Boží činnost je vzorem pro lidskou činnost. Jestliže si Bůh sedmého dne „odpočinul“ (Ex 31,17), i člověk má „odpočívat“ a dovolit i druhým, především chudým, aby si mohli oddechnout. Sobota přerušuje každodenní činnost a umožňuje odpočinek. Je to den protestu proti otroctví práce a kultu peněz.
• 2173 Evangelium uvádí četné příležitosti, při kterých byl Ježíš obviňován, že porušuje zákon o sobotě. Avšak Ježíš nikdy neporušuje svatost toho dne. Dává mu ze své autority pravé vysvětlení: „Sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu“ (Mk 2,27). Kristus pln soucitu považuje za správné „v sobotu jednat dobře“ spíše než zle, „život zachránit“ spíše než zničit. Sobota je den Pána milosrdenství a den úcty vzdávané Bohu. „Syn člověka je pánem i nad sobotou“ (Mk 2,28). „Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho“ (Ž 118,24).

Lidé na celém světě, lidé různých náboženství, své dny, ve kterých vyhledávají Boha, prožívají různě. Tím, kdo tomu dni dává určitý směr a náplň, je ale nakonec vždycky jen člověk. To já v tom dni něco dělám nebo nedělám. Předpokládám, pokud jsem rozumný, že i já mohu mít inspiraci ve způsobech nedělního nebo pátečního sobotění, a mé sobotění může být inspirací těm jinak sobotícím. Protože, ruku na srdce, komu je naše sobotění určeno? Pánu Bohu, jen On vidí, zda jsou mé soboty opravdovým sobotěním, a jaké sobotění prožívají jiní například v neděli.

Závěr, který je zároveň i zaslíbením

Už dnes se můžeš podobat Hospodinu! Chceš?

Dbáš? Pamatuješ?

Pamatuješ (si) na Něj?

Pamatuješ na Něj i v týdnu?

Vzpomínáš si? Už jsi to vytáhl z paměti?

Vzpomínáš si, co v sobotu nemáme dělat?

Vzpomínáš a pamatuješ na to, co v sobotu máme dělat?

Tak tedy KOUKEJ, ABYS NEZAPOMNĚL, KDO SI NA TEBE VŽDYCKY UDĚLÁ ČAS!

AMEN

Doprovodné texty pro zájemce

8 Pamatuj na sobotní den, aby ti byl svatý. 9 Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, 10 ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci – ty, tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá děvečka, tvé dobytče ani přistěhovalec ve tvých branách. 11 V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, ale sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil jej. (Exodus 20,8-11 B21)

12 Zachovávej sobotní den, aby ti byl svatý, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. 13 Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svoji práci, 14 ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci – ty, tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá děvečka, tvůj býk ani tvůj osel, žádné z tvých dobytčat. Také přistěhovalec ve tvých branách ať si odpočine spolu s tebou, tvým otrokem a tvou děvečkou. 15 Pamatuj, že jsi byl v egyptské zemi otrokem a Hospodin, tvůj Bůh, tě odtud vyvedl mocnou rukou a vztaženou paží. To proto ti Hospodin, tvůj Bůh, přikázal, abys dodržoval sobotní den. (Deuteronomium 5,12-15 B21)

12 Jahve řekl Mojžíšovi: 13 „Ty pak promluv k Izraelitům a řekni jim: Budete vskutku dodržovat mé soboty, neboť je to znamení mezi mnou a vámi, pro vaše pokolení, aby se vědělo, že já jsem Jahve, jenž vás posvěcuje. 14 Budete dodržovat sobotu, neboť je pro vás posvátná. Kdo ji znesvětí, bude vydán na smrt; kdokoli bude v ten den konat nějakou práci, bude vyloučen ze středu svého lidu. 15 Po šest dní se bude konat práce, ale sedmý den bude dnem úplného odpočinku*, zasvěceným Jahvovi. Kdokoli bude v sobotní den pracovat, bude vydán na smrt. 16 Izraelité budou dodržovat sobotu, budou zachovávat sobotu ve svých pokoleních, je to věčná smlouva. 17 Je to trvalé znamení mezi mnou a Izraelity, neboť po šest dní Jahve dělal nebe a zemi, ale sedmého dne si odpočinul a oddechl si.“ (Exodus 31,12-17 JB)

Šest dní se bude vykonávat zaměstnání a v den sedmý bude sobota odpočívání*, svaté svolání, žádné zaměstnání vykonávat nesmíte, je to sobota Hospodinova ve všech vašich příbytcích. (Leviticus 23,3 Pavlík)

* = šabat šabatón = sobota sobot(ění) = přestání všeho přestání na památku Hospodinova přestání

23 Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou trhat klasy. 24 Farizeové mu řekli: „Podívej se! Jak to, že dělají, co se v sobotu nesmí?“ 25 Odpověděl jim: „Copak jste nikdy nečetli, co udělal David, když měl se svými muži nouzi a hlad? 26 Jak za velekněze Abiatara vešel do Božího domu a jedl posvátné chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i svým mužům?“ 27 Potom dodal: „Sobota byla učiněna pro člověka, ne člověk pro sobotu. 28 Syn člověka je pánem i nad sobotou.“ (Marek 2,23-28 B21)

1 Zaslíbení o vstupu do jeho odpočinku stále platí, a tak si dejme pozor, aby se neukázalo, že je někdo z vás minul. 2 I nám přece byla zvěstována dobrá zpráva, stejně jako jim. Slyšené slovo jim ale nepomohlo, neboť se u posluchačů nesetkalo s vírou. 3 Do odpočinku tedy vcházíme jen my, kteří jsme uvěřili. On přece řekl: „Rozhněván jsem tenkrát odpřisáhl: Do mého odpočinku nikdy nevkročí!“ Jeho dílo je ovšem hotové už od stvoření světa. 4 Písmo přece na jednom místě mluví o sedmém dni takto: „Sedmého dne Bůh odpočinul ode všech svých skutků,“ 5 a jinde zase: „Do mého odpočinku nikdy nevkročí!“ 6 Možnost vejít do odpočinutí tedy stále trvá, ale ti, jimž byla tehdy zvěstována dobrá zpráva, do něj kvůli své neposlušnosti nevešli. 7 Proto Bůh znovu označuje nějaký den jako „Dnes“, když o mnoho později říká Davidovými ústy (jak už bylo řečeno): „Dnes, když ho uslyšíte mluvit, nebuďte zatvrzelí.“ 8 Kdyby je totiž Jozue uvedl do odpočinku, Bůh by pak už nemluvil o jiném dni. 9 Proto tedy Božímu lidu nadále zůstává svátek. 10 Vždyť ten, kdo vstoupil do jeho odpočinku, odpočinul od svých skutků, tak jako Bůh odpočinul od svých. 11 Usilujme tedy vejít do toho odpočinku, aby snad někdo po jejich příkladu nepadl kvůli neposlušnosti. (Židům 4,1-11)