Určeno ke čtení v sobotu 4. 4. 2020

Máme před sebou Velikonoční týden, možnost přemýšlení o Kristově životě, oběti za každého z nás.

Přiznám se, že si úplně neumím představit Velikonoční ruch před 2000 lety. Město obehnané hradbami, střežené římským vojskem, se naplnilo neuvěřitelným množstvím poutníků, nemohlo v něm být k hnutí.

Každoroční připomínka Božího osvobození z otroctví v Egyptě a zaslíbení osvobození z moci hříchu, byla, a dodnes je, doprovázena náboženskými úkony. V té době se vše soustředilo především na zástupné obětování zvířat. Podle židovského historika Josefa Flavia se k tomu během Velikonoc použilo tisíce obětních beránků. Má představivost neumí určit plochu plání, na který se taková obří stáda mohla pást.

Naše pozornost se ale na Velikonoce obrací k Jednomu Beránkovi. Jednomu, který přišel do Jeruzaléma ve společnosti svých učedníků.

1)   Úvodní čtení

7  Židé se o Velikonocích scházeli k večeři, při níž jedli nekvašený chléb a předepsaným způsobem připraveného beránka. 8 Proto Ježíš uložil Petrovi a Janovi, aby tuto večeři uchystali pro něj a ostatní učedníky. 9 Zeptali se: „Kde chceš, abychom ji udělali?“ 10 Odpověděl: „Když přijdete do města, potkáte muže, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, kam vejde. Majiteli domu řekněte: 11 ‚Mistr tě žádá, abys nám ukázal místnost, ve které by se mohl se svými učedníky sejít k velikonoční večeři.‘ 12 Zavede vás do velké jídelny v horním patře. Tam všechno nachystejte.“ 13 Odešli a našli všechno přesně tak, jak jim Ježíš řekl, a připravili velikonočního beránka. 14 Ve stanovenou hodinu zaujal Ježíš se svými dvanácti apoštoly místo u stolu.

Lukáš 22,7-14  podle Slova na cestu

2)   Muž, který nese džbán s vodou

Zneklidňuje vás něco na tom příběhu? Přijde vám tam něco divného?

Nápověda: Muži v té době nenosili vodu!!! To byla práce, kterou prováděly ženy, případně děti. Tedy vidět muže, který nese karafu vody, to by nemělo jít přehlédnout.

To je, jako byste dnes dostali znamení, že potkáte třídu mateřské školy, kterou povede pan učitel.

Kdo byl tento záhadný muž? Byl s ním předem Kristus v nějakém záhadném spojení? Znal snad Ježíš zvyklosti té domácnosti, ve které vodu nenosily ženy? Proč Ježíš neřekl učedníkům přímo, kam přesně mají jít? Proč neřekl: Běžte k domu, kde u vchodu kvete zlatý déšť, a má naproti roztrojený olivovník? Co je to za dům, kde vodu nosí muži? Jakou práci v tom domě plní ženy?

3)   Následujte ho

Nechejte se vést. Běžte za ním. Nedozvíte se úplně přesně, jak ta situace bude vypadat. Musíte zapojit své schopnosti k rozhodování se. Nikde se nevznáší muška, jako v pohádce o Zlatovlásce, která by vám poradila.

Důvodem, proč Ježíš neříká učedníkům Petrovi a Janovi přesnější informaci, je určitě ono zapojení vlastního rozhodování. Ta nejistota, která cesta je správná. Je možné, že je to i z důvodu, aby kryl identitu domu před zrádným Jidášem. Konspirační opatření skryla horní místnost, ve které učedníci stráví dobu obav o svůj život po Ježíšově ukřižování.

Muž neříká: Následujte mne. Muž je jen mine na ulici. Iniciativa je na učednících Petrovi a Janovi. Zvláštní je, že tito dva se stanou vedoucími církve. Právě tyto dva vybral Ježíš – dříve než sami budou vést, aby následovali.

Kdo byl tím hospodářem? Odkud se s Ježíšem znal? Nevíme. Ale byl připraven. Kolik kolem vás žije lidí, které neznáte, ale přitom Bůh ví, že jsou připraveni?

4)   Horní místnost

Ano, to je ta místnost, kde Ježíš bude o několik dní později procházet zavřenými dveřmi.

Tady bude probíhat příprava učedníků na Letnice.

Ta místnost je podle Ježíše velká. Dostatečně velká. Nevejde se tam celý Jeruzalém. Nevejdou se tam všichni poutníci. Ale vejdou se tam všichni, kdo tam dnes mají být.

I pro váš život má Bůh připraveno všechno, co potřebujete. Jistě se tam nevejde všechno, co chcete. Ale je tam vše, co potřebujete.

Místnost je už zařízená, není třeba hledat prostředky na zařízení. To ale neznamená, že je vše hotovo. Naopak. Dva učedníci mají celý den na zbytek příprav. Musejí zajistit dostatek chleba k lámání, dostatek vína k nalévání, Připravit beránka s bylinami. Připravit lavor s vodou na umývání zaprášených nohou. Připravit podušky na ležení, protože u večeře se v té době spíše pololeželo, než sedělo.

Možná jim s tím pomohli lidé v záhadném domě, kde muž vykonává ženské práce.

5)   Připraveno

Ve svém křesťanském životě máme hledat. Ježíš říká, jak bychom se přibližně měli chovat, co bychom měli hledat, jakými bychom měli hledět být.

Neříká, co máme konkrétně dělat. Stejně jako učedníkům neřekl, aby šli do čísla popisného 84 a tam bylo vše hotové.

Jaké přípravy musel předem udělat pán domu, jak se o nich dozvěděl, zůstává záhadou. Ani my často nikdy nedozvíme, koho všechno kolem nás Bůh používá, aby naše věci byly PŘIPRAVENY a NA SVÉM MÍSTĚ!!!

6)   Příběh:

Traduje se příběh o Alexandru Velikém. Příběh se prý odehrál na jednom z vojenských tažení.

Voják měl noční stráž a usnul. Jak byste potrestali někoho, kdo ohrozí celou jednotku? Smrt. Poprava.

Alexandr přišel k obviněnému muži, sedíc na koni. Shůry na vojáka pohlédl a ptá se: „Jak se jmenuješ?“

„Alexandr.“

Alexandr Veliký se vojáka zeptal podruhé. Nevěděl, jestli si z něj voják střílí. „Jak se jmenuješ?“

„Alexandr.“

V tu chvíli dostal voják políček vnější stranou vojevůdcovy ruky.

„Vojáku, máš dvě možnosti. Buď si změníš jméno, nebo začni žít jinak.“

7)   Závěr

Naše církve nosí jméno KŘESŤANSKÉ. Nosíme jméno Ježíše Krista.

V čase před Velikonoce teď sedíme ve svých domovech, nemáme šanci jít pořádně, kam bychom chtěli, natož si zaletět do Jeruzaléma.

Sedíme doma s vědomím, že jsme jméno „křesťan“ v uplynulém období nenosili čestně a správně. Zhřešili jsme, udělali jsme špatná rozhodnutí, mluvili jsme nesprávné věci, nežili jsme správně. Ale místo trestu nás nečeká smrt, nýbrž milosrdná nabídka – přijmi, nechej se očistit a pak běž a buď si změň jméno, nebo raději žij jinak. Žij s mým jménem a s mou podobou!

Následujte ve svém životě pomyslného muže se džbánem. Nechejte se vést Pánem všech vod, Tím, Který nabízí vodu, po které nebudete mít žízeň, a Jehož cesty nevedou nikam, ale naopak, mají jasný a zřetelný cíl.

Možná cestou najdete některé věci přichystané, za to děkujte, možná mnohé budete muset sami, za mnohých strádání, vykonat. I za to děkujte. A i kdyby kolem vás nebylo ani živáčka, vězte, že na téhle cestě rozhodně nejste sami!

AMEN

Post Views: 558