Následující zamyšlení bylo součástí novoroční bohoslužby 9. ledna 2016.

1)   Čtení před kázáním – Matouš 2,1-12 (CSP)

2)   Úvod

Především vám přeji Božím Duchem naplněný den, měsíc i celý rok.

Vyslechli jsme příběh o několika mužích, kteří na základě nějaké nám neznámé skutečnosti rozhodli ztotožnit výskyt nové hvězdy na obloze s narozením zaslíbeného Spasitele světa.

Jaké asi bylo jejich přání před cestou? Jak dlouho balili, co všechno nechtěli zapomenout? Měli nějaké vnitřní obavy, jestli se nemýlí?

Nevíme.

Apropo, co od cesty novým kalendářním rokem očekáváte vy? Jaké byste do něj měli největší přání? A jakou výbavu byste nejraději (ideálně shůry) na tuhle cestu dostali?

Nevíme, odkud byli, z jak vzdáleného východu, ale pokud byli z Persie, to je ještě kus za Babylonem, mohla jejich cesta měřit třeba i přes 1500 kilometrů. Neměli na to nekonečný čas, sotva sedm týdnů. A cestou zůstávali zdrojem zájmu. To vás, mimochodem, celkem zdržuje, když vás třeba nějaký panovník pozve na oběd, pak má svou tajnou poradu a pak i vás pozve na další tajnou poradu…

Kolik toho tak můžete za noc ujít? A kolik ujdou vaši pěší souputníci – rozumějte služebnictvo? Kolik si na cestu musíte vyhradit prostředků? Ale dost otázek.

Chtěl bych se s vámi zastavit u několika málo slov, které mě v textu zaujaly. Můžete se mnou sledovat text od začátku Matoušovy 2. kapitoly.

3)     Mágové na cestě

Narodil se Ježíš, v Betlémě. V tom Betlémě, ve kterém v našem 21. století už žije jen minimum křesťanů. Je většinově muslimský.

Na východě se objeví hvězda a několik moudrých mužů, kaldejského, perského nebo parthského původu, nejpravděpodobněji vyznavačů zoroastriánství, rozpoznalo příchod Zachránce, a touží se Mu jít poklonit. Jaká až dětská důvěra ve správnost svého poznání to musela být. Cestují, mění pohodlí své společenské vrstvy za nepohodlí dalekého cíle. S důvěrou se nechávají nasměrovat tajemnou hvězdou, která se jim po nějakém čase náhle ztrácí.

Pak se objeví před Jeruzalémem. Vcházejí do města a svým prostým, dětsky naivním, pravdomluvným přístupem, sdělují na potkání důvod a cíl své cesty. Cizinci, mágové, židům oznamují narození jejich krále.

Copak to židé ještě neslyšeli? Nikdo neslyšel povídačku o pastýřích a jejich andělském vyslání do Betléma? Vždyť je to jen pár kilometrů… Copak si nikdo nevšiml malého děťátka, když ho rodiče v osmý den po porodu vedli do chrámu k obřízce? Nikdo z Jákobova potomstva neměl Boží vnuknutí o narození Syna Davidova, nového krále?

Král. Jaký král? Já jsem král! Neznámý král znepokojuje krále Heroda. A když je nepokojný král, hýbe to celým jeho královstvím. Vymýšlí, manipuluje, intrikuje. Tajně posílá naše mudrce do Betléma. Ano, Matouš píše, že je osobně posílá. Maže jim sladkého medu kolem pusy.

Co mě ale zaujalo, že mágové krále vyslechli a pak vyrazili na cestu. Kéž bych v novém roce dokázal vyslechnout ty, kteří se mnou mluví. Vy také?

Tu se jim po nějaké nám neznámé pauze objevuje hvězda, kterou spatřili na východě, a oni se radují. Jako malé děti.

A pak, konečně, dosáhnou svého cíle. Hvězda jim ukazuje přesné místo pobytu Ježíšovy rodiny. Není úžasné, že během tak dlouhé cesty nezapomněli, nepozměnili ani nezpochybnili svůj původní záměr? Kolikrát během cesty vyprávěli svůj příběh? Kolik hospodských, remcalů a pochybovačů museli slyšet? Kolik posměváčků nesdílelo jejich dětsky naivní představu miminkovatého krále?

Ale oni nezapomněli. Padají na zem, klaní se a obětují své dary. Vykonávají svou obětní bohoslužbu, nehledíc na kulisy chléva a chudých rodičů. „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde.“ (Marek 10,14.15)

A pak po tom všem poslechli pokyn ze snu, a vydávají se domů jinou cestou. Poslušně a bez pochybností. No nebyli úžasní? Také byste si je vybrali jako svoje posly naděje?

4)     Příběh

Na chvíli teď přeruším vyprávění o mudrcích, kteří nesli tři dary, a konali bohoslužbu ve chlévě, a převyprávím vám ještě jeden příběh o dětské naději a jistotě.

Do nemocnice přijali malého chlapce, aby mu vytrhli mandle. Když ho přišli navštívit rodiče, báli se, že bude celý zničený a v šoku. K jejich údivu ho ale našli, jak vzrušeně sedí a je celý žhavý vypravovat jim svou zkušenost. „Byl tam Bůh!“ vykřikl. „Viděl jsem ho. Mluvil se mnou.“

„Jistěže tam byl Bůh, miláčku,“ řekla mu matka, „ale neviděl jsi ho a docela určitě s tebou nemluvil.“ „Mluvil, mluvil,“ trvalo dítě na svém.

Pak se ho zeptal otec, jak Bůh vypadal. „Byl celý v zeleném a viděl jsem jen jeho oči. Měl zelené šaty a zelenou čepici a zelenou látku přes pusu.“ „Aha,“ řekl otec a snažil se skrýt své pobavení, „a jak jsi přišel na to, že je to Bůh?“

„Víš, tati,“ odpověděl chlapeček, „kolem mě byli tři celí bílí andělé a dva z nich byly slečny andělky a ten třetí byl pán anděl. Pán anděl mi řekl, ať otevřu pusu. Podíval se dovnitř a všecko, co viděl, hned hlásil tomu zelenému. A řekl: ‚Pane Bože, pojďte se podívat na ty mandle.` Tak Bůh přišel a podíval se a pak mi řekl: `Neboj se. Neublížím ti.‘ A já už se pak ani trošičku nebál, protože mi to dělal sám Bůh!“

 

Převzato z knihy: Bůh ukrytý v příbězích, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
http://www.vira.cz/Texty/Clanky/Pane-Boze-pojte-se-podivat-na-ty-mandle.html

5)     Závěr

Co jste si od nového roku slibovali nejvíc? A co byste si od něj nejraději přáli?

Já bych měl přání vícero. A kdybych mohl, tak bych si i pořádně vymýšlel… Ale jako nejrozumnější jsem vyhodnotil přání – MÍT DUŠI DÍTĚTE. Nenechat se udolat neúspěchem, nepochybovat ani v přítomnosti těch, co mají naprosto jasno: remcalů, hospodských řečníků, ani filozoficky vycizelovaných intelektuálů.

Snad vás neurazí, když budu konstatovat, že o nikom z nás přítomných, posluchačů nebo čtenářů se nedá říci, že bychom byli mudrci svého národa, nebo své doby. Je to tak? A protože jsme prostí, je i moje přání do vašeho nového roku prosté.

Hledejte Krále svého života, hledejte dítě, které vyrostlo v muže a stalo se Nositelem spasení pro vás i pro mě. Nespokojte se s tím, že ho mudrci z východu hledali na začátku nového věku. Protože MOUDŘÍ HO HLEDAJÍ I DNES, a vydrží u toho hledání nejenom v průběhu nového roku.

AMEN

čtení Matouš 2,1-12 v Českém studijním překladu (CSP)

1  Když se Ježíš narodil v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mágové od východu přišli do Jeruzaléma
2  a říkali: „Kde je ten narozený král Židů? Spatřili jsme jeho hvězdu, když vycházela, a přišli jsme se mu poklonit.“
3  Když to uslyšel král Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém.
4  Shromáždil všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit.
5  Oni mu řekli: „V judském Betlémě; neboť tak je napsáno skrze proroka:
6  ‚A ty, Betléme,‘ země Judova, vůbec nejsi ‚nejmenší mezi vladaři Judy, neboť z tebe vyjde vůdce, který bude pást můj lid, Izrael.‘“
7  Tehdy Herodes tajně zavolal mágy a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukazovala,
8  poslal je do Betléma a řekl: „Jděte a pečlivě se vyptejte na to dítě; a jakmile je naleznete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit.“
9  Vyslechli krále a vyšli. A hle, hvězda, kterou spatřili, když vycházela, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě.
10  Když spatřili hvězdu, nesmírně se zaradovali.
11  Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou. Padli na zem a poklonili se mu. Pak otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu.
12  A poněvadž dostali ve snu pokyn, aby se k Herodovi nevraceli, odebrali se do své země jinou cestou.

Zpět na Úvod

Post Views: 391