sbor Církve adventistů sedmého dne
Navrácení do života
24. Dub
kázání ke čtení v sobotu 25. 4. 2020
Úvod
Milí čtenáři,
také dnešní zamyšlení se částí myšlenek vrací k velikonočním událostem před 2000 let v Jeruzalémě, kde byl Ježíš povolán z hrobu zpátky do života. Ježíš sice byl, je a navždy bude Slovem, které učinilo svět, skrze Něj a pro Něj bylo stvořeno vše na nebi i na zemi (Koloským 1,16), ale když zemřel za hříchy celého světa, nemohl svou moc použít. Do života musel být povolán pouze mocí Boha Otce, až do chvíle Jeho rozhodnutí ležel v důsledku přijatých vin mrtev na věky.
Kdybyste měli moc jako Bůh, za jakých okolností byste vrátili lidi do života, vzkřísili je?
V Bibli najdeme několik příběhů o navrácení nemocných do života. Jedním z nich je i ten následující.
Více >Proměna pokojem
18. Dub
Kázání ke čtení v sobotu 18. 4. 2020
Pokoj – Mír – Plnost – Celistvost – Blaho
ÚVOD
Milí čtenáři,
netuším, v jakém životním rozpoložení se právě nacházíte, co konkrétního se vám v posledních dnech a týdnech událo, jak se vám spí, jaká máte očekávání. Sdílím s vámi společně jen dny a týdny, kolem ubíhající čas, někdy vaše starosti i radosti, společné přátele, teď i Velikonoční čas…
Nakolik si zpětně pamatuji, už jako kluk jsem se těšil na Velikonoce. Jako školák a pak i jako zaměstnanec jsem měl rád ten zkrácený týden. A velké prázdniny, které už byly trochu na dohled.
V poslední době už Velikonoce vnímám nejen jako příležitost volna, ale těším se a raduji se z jejich poselství. Ze zprávy o pokoji, zprávy o naději ve vzkříšení Ježíše Krista. Minulý týden jsme si spolu připomněli právě příběh Ježíše, který vstoupil do zavřených dveří, postavil se mezi učedníky a oslovil je svým přáním, poselstvím i pozdravem: Pokoj vám!
Více >Pokoj vám
11. Dub
Úvodní čtení
28 Když došli do Emauz, cíle jejich cesty, Ježíš jako by chtěl jít dál. 29 Oni ho však přemlouvali: „Zůstaň s námi, vždyť je již pozdě a stmívá se. Kam bys šel?“ Dal se tedy pozvat a vešel s nimi do domu. 30 Když zasedli k večeři, vzal Ježíš do rukou chléb, poděkoval Bohu, rozlomil ho a podával jim. 31 A v tu chvíli konečně prohlédli a poznali ho. Ale v tom okamžiku jim Ježíš zmizel. 32 Říkali si vzrušeně: „A proto nám bylo tak dobře u srdce, když s námi na cestě mluvil a vykládal nám smysl proroctví.“ 33 Už nehleděli na to, že je večer a hned se vydali zpátky do Jeruzaléma. Našli jedenáct učedníků pohromadě s ostatními. 34 Apoštolové jim řekli: „Pán opravdu vstal z mrtvých! Ukázal se Petrovi!“ 35 A oni zase vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak poznali Ježíše podle způsobu lámání chleba. 36 Ještě neskončili svoje vyprávění a tu sám Ježíš stál mezi nimi a pozdravil je: „Pokoj vám!“ 37 Velice se lekli; domnívali se, že se jim zjevil nějaký duch. 38 Avšak on je pokáral: „Co se lekáte a proč si vymýšlíte takové věci? 39 Podívejte se na moje ruce a nohy, jsem to opravdu já. Můžete si na mne sáhnout, nejsem duch, ten nemá tělo z masa a kostí.“ 40 Při těch slovech jim ukázal rány po hřebech na rukou i na nohou. 41 Jeho žáci tomu stále nemohli uvěřit, připadalo jim to příliš krásné, než aby to mohla být pravda. Požádal je tedy: „Máte tu něco k jídlu?“
Lukáš 24,28-41 podle překladu Slova na cestu
ÚVOD A POZDRAVENÍ
Vítejte u velikonočního čtení.
Chtěl bych se s vámi rozdělit o příběh, ke kterému se rád a celkem vzato i častěji vracím. Příběh z Velikonoční neděle před dvěma tisíci let. Je to tak trochu turistický příběh, odehrává se z větší části na čerstvém vzduchu a není k němu tedy nutné mít nasazenou roušku.
Více >Následujte muže se džbánem vody
4. Dub
Určeno ke čtení v sobotu 4. 4. 2020
Máme před sebou Velikonoční týden, možnost přemýšlení o Kristově životě, oběti za každého z nás.
Přiznám se, že si úplně neumím představit Velikonoční ruch před 2000 lety. Město obehnané hradbami, střežené římským vojskem, se naplnilo neuvěřitelným množstvím poutníků, nemohlo v něm být k hnutí.
Každoroční připomínka Božího osvobození z otroctví v Egyptě a zaslíbení osvobození z moci hříchu, byla, a dodnes je, doprovázena náboženskými úkony. V té době se vše soustředilo především na zástupné obětování zvířat. Podle židovského historika Josefa Flavia se k tomu během Velikonoc použilo tisíce obětních beránků. Má představivost neumí určit plochu plání, na který se taková obří stáda mohla pást.
Naše pozornost se ale na Velikonoce obrací k Jednomu Beránkovi. Jednomu, který přišel do Jeruzaléma ve společnosti svých učedníků.
Více >Příběh o Menašem, králi judském – aneb neodpustitelný hřích neexistuje
27. Bře
Určeno ke čtení na sobotu 28. března 2020
1) Úvodní otázky
Většině z vás se už jistě stalo, že vám někdy někdo v životě něco cenného vzal, něco zásadního neudělal, nebo vám naopak něco zlého udělal, nebo třeba vás podvedl. Jak dlouho člověku trvá, než dokáže odpustit?
Otázka druhá: Jak dlouho trvá, než člověk dokáže odpustit sám sobě?
2) Nevstoupíš dvakrát
Znáte přísloví „Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“? Jak tomuto zaužívanému řeckému/latinskému přísloví rozumíte?
Tato věta Herakleita z Efezu, kterou finálně doupravil Seneca, znamená, že mnohé věci v našem životě nelze zopakovat.[1] Řeka má stále stejné jméno, teče stejným korytem, ale proměnila se, už jí teče jiná voda. I my v našem životě máme své pády a výšiny, věci, ke které už nejde udělat jinak, jen se z nich můžeme poučit.
Udělali jste v poslední době opakovaně nějakou pořádnou pitomost? Vraceli jste se opakovaně k nějakému zaužívanému, ale nevhodnému (hříšnému) chování? Vstoupili jste někdy podruhé do stejné řeky? Více >
Hladovka a půst
20. Bře
Určeno ke čtení na sobotu 21. března 2020
Písně: úvod 37 / závěr 127
Úvodní text ke společnému čtení:
1 Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. 2 Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. 3 Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.“ 4 On však odpověděl: „Je psáno: `Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.´“ Mat 4,1-4
Úvod
V úvodu jsme si četli text, který vcelku častokrát slýcháme a vcelku jej tedy dobře známe. Je to text o Ježíšově pokušení na poušti, kde držel 40denní půst. Na poušť Jej vyvedl Duch svatý – za pokušením stojí Boží nepřítel, ale Ježíš je pokušení vystaven pod vedením a se souhlasem Ducha svatého.
Úvodní otázka
Držíváte pravidelný půst, pokud ano, který den jste si vybrali? Pokud ne, kdy naposledy jste byli vystaveni hladu, nebo kdy naposledy jste se dobrovolně postili?
Hladovka jako druh odporu
Hladovka je asi nejrozšířenější metoda nenásilného odporu. Více >
Poučení z jeskyně
14. Bře
Určeno ke čtení na sobotu 14.3.2020
1) Úvod
Milí čtenáři,
za situace, kdy jsme se dohodli, že nebudeme do odvolání pořádat veřejné bohoslužby v žádném z našich sborů na Havlíčkobrodsku, vám dávám k přečtení text, který jsem před osmi lety napsal pro účastníky letní 14ti denní táborové hry na jejím konci. Přijde mi do dnešních dní aktuální.
Na úvod několik otázek:
POMSTA:
- Kdy naposled vás někdo naštval?
- Plánovali jste, co mu provedete?
- Jak jste to plánovali?
- Jak to nakonec dopadlo?
HRDINSTVÍ:
- Co je to?
- Kdo je to hrdina?
- Jmenujte nějakého svého hrdinu.
- Chtěl by někdo z vás být hrdina a proč?
Zpráva o veliké radosti
14. Pro
dopolední zamyšlení na Předvánoční adventní bohoslužbě 14.12.2019
1) Text ke čtení – Lukáš 2,1-20
1 V té době nařídil císař Augustus, aby bylo provedeno sčítání lidu v celé římské říši. 2 Byl to první soupis a prováděl ho římský místodržitel v Sýrii Quirinius. 3 Každý byl povinen dát se zapsat v místě, odkud pocházel jeho rod. 4-5 Tak se vydal na cestu i Josef s Marií, která byla již ve vysokém stupni těhotenství. Putovali z galilejského Nazaretu do judského městečka Betléma, rodiště krále Davida; Josef totiž pocházel z jeho rodu. 6 Sotva tam došli, naplnil se Mariin čas 7 a porodila svého prvorozeného syna. Zabalila ho do plenek a položila do jeslí, protože v hostinci bylo plno a jinde než ve chlévě už na ně nezbylo místo.
8 Nedaleko Betléma pásli pastýři ovce. V noci se střídali v hlídkách u svých stád.
9 Najednou se před nimi objevil anděl a celá krajina se rozzářila odleskem Boží slávy. Velice se ho ulekli, 10 ale anděl je uklidňoval: „Nebojte se, nesu vám dobrou zprávu, ze které se mohou radovat všichni lidé. 11 V Betlémě, ze kterého před dávnými časy vyšel David, se vám dnes narodil Kristus, Spasitel poslaný od Boha. 12 Jak ho poznáte? Najdete malé dítě v plenkách, položené do jeslí v chlévě.“
13 Potom se k andělu připojilo mnoho dalších andělů a všichni provolávali: 14 „Sláva Bohu na nebi! Pokoj lidem na zemi! Zjevil lásku všem!“
15 Andělé je opustili a pastýři si řekli: „Pojďme do Betléma a přesvědčme se o tom, co nám anděl oznámil.“ 16 Rychle se vydali na cestu a skutečně našli Marii s Josefem i novorozeňátko položené v jeslích. 17 Když je uviděli, začali vyprávět, co jim bylo pověděno o tom dítěti. 18 Všichni, kdo je slyšeli, se divili. 19 Marie si to zapamatovala a přemýšlela o tom. 20 Pastýři se vrátili ke svým stádům, radovali se a děkovali Bohu, že našli všechno tak, jak jim anděl oznámil.
(Použitý text je z překladu Slovo na cestu)
Více >
Patchworkové náboženství
12. Led
zamyšlení o záplatách na společné novoroční besídce v sobotu 12. 1. 2019
1) Text ke čtení
Žalm 103,13-17 Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí. On ví, že jsme jen stvoření, pamatuje, že jsme prach. Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí; sotva ho ovane vítr, už tu není, už se neobjeví na svém místě. Avšak Hospodinovo milosrdenství je od věků na věky s těmi, kteří se ho bojí, jeho spravedlnost i se syny synů…
2) Úvodní otázky
- Zašíváte ponožky?
- Kdy naposledy jste našívali záplatu?
- Znáte někoho, kdo si do kalhot úmyslně vyrobil díru?
- Potkali jste někoho, kdo měl v kalhotách či jiném oblečení úmyslnou díru/díry?
- K čemu sloužívaly záplaty kdysi?
K zakrývání děr a prodlužování životnosti oblečení. Některé nášivky sloužily jako ozdoby, jiné jako například hodnostní označení v armádě…
Více >
Mnohonásobná radost
16. Pro
text tohoto adventního zamyšlení zazněl v sobotu 15.12. při předvánoční bohoslužbě, na kterou už několik zveme pacienty oddělení pro léčbu závislosti z Brodské Psychiatrické nemocnice - text navazuje na zamyšlení Zachariášův bobřík mlčení a Andělský pozdrav
1) Čtení biblického textu: Lukáš 1,26-56
2) Úvod
Milé sestry, milé děti, milí hosté a milí bratři,
je obvyklé, že v čase adventním si připomínáme příběhy spojené s Ježíšovým narozením v Betlémě. Vy, kteří církevní společenství navštěvujete alespoň na půlnoční, přinejmenším tušíte, co je to svatá rodina, proč Neviňátko leží v jeslích, žlabu pro zvířata, jak nebylo v žádném hostinci místo, jak se radovala nebesa a také kdo je tu vůl a kdo osel.
Mariině a Josefově cestě do Betléma na oslím hřbetě ke sčítání lidu, zrovna když byla Marie v devátém měsíci, ovšem předcházelo několik důležitých událostí. Například hádka mezi adoptivním rodičem a jeho nastávající o původu dítěte. Zasáhnout musel Bůh, jinak by Josef Marii vyhnal, a to by, podotýkám, byl milosrdný. Obvyklý trest bylo ukamenování – nejen proto si ho nebe vybralo.
Vše začalo v nebi, Božím plánem na záchranu hříchem oklamaného, dnes spíš hříchem opojeného lidstva. Více >
Nejnovější komentáře