Následující biblické zamyšlení je přepis kázání, které zaznělo v neděli 9. 12. 2012 ve farním kostele Církve československé husitské v Havlíčkově Brodě.

 

Čtení z evangelia

Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: „Už nemají víno.“ Ježíš jí řekl: „Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.“ Matka řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“ Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte ty nádoby vodou!“ I naplnili je až po okraj. Pak jim přikázal: „Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!“ Učinili tak. Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli – zavolal si ženicha a řekl mu: „Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli.“ Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili. (Janovo evangelium, 2. kapitola, verše 1-11)

Úvodní pozdravení

Milé sestry a bratři,

Dovolte mi, abych v úvodu vyjádřil poděkování za pozvání na kazatelnu v Církvi československé husitské, za možnost rozdělit se s vámi o podněty z Božího slova. Abyste rozuměli, můj dědeček, Antonín Kocian, sloužil ve vaší církvi jako jáhen a později farář od roku narození mého tatínka – 1928 – až do svého důchodu v roce 1964. Protože tatínek mě k dědečkově víře nikdy nevedl, ani mi k ní vlastně nikdy nic neřekl blíž, měl by děda určitě radost, že jeho vnuk slouží kázáním v jeho milované církvi.

První Ježíšův zázrak

Napadají vás po přečtení známého příběhu a textu z druhé kapitoly Janova evangelia nějaké otázky? Například: Proč je tu řeč o třetím dni, má to nějaký význam? Proč se tu zdůrazňuje, že byla svatba? Mohla Marie po svém synovi žádat jiné věci a tato byla nepřípustná? Jakou pozici měla Marie k ženichovi a nevěstě? Proč byli na svatbu pozváni i Ježíšovi učedníci?

Napadalo mě množství dalších otázek, ale je pravda, že samotný text odpovědi na dané otázky buďto vůbec neobsahuje, nebo je jen naznačuje.

Na příběh z Kány se samozřejmě můžeme dívat z mnoha úhlů. Jedním z těch velmi zajímavých je zamyšlení Warrena W. Wiersbeho z cyklu biblických komentářů Buď…, konkrétně v komentáři Janova evangelia – Be alive! (V češtině vyšel v Návratu domů zatím jediný díl – Buď svobodný! – výklad listu Galatským). Autor zde druhou kapitolu Janovu vykládá na základě tří Ježíšových rolí: Ježíš jako host, Ježíš jako Syn a Ježíš jako nespatřený napravovatel chyb Hostitele.

Jiní autoři se zabývají číslovkami dnů a věnují se sedmému dni v pořadí, počínajíc Janem 1,19 a konče Janem 2,1. Můžeme meditovat nad číslovkou sedm i s ohledem na šestici dosavadních Ježíšových učedníků a sedmou osobou děje, Ježíšovou matkou Marií. Ohledně sedmičky by bylo zajímavé i srovnání věty z Jana 2,4 – „Ještě nepřišla má hodina“ – s dalšími šesti výskyty podobného znění v Janově evangeliu (7,30; 8,20; 12,23; 12,27; 16,32; 17,1).

Kána Galilejská

Kána Galilejská je místo, zmiňované trojnásobně jen v Janově evangeliu. Dnes již neexistuje, nikdo nezná její přesné umístění, a tak se musíme spokojit s informací, že se jednalo o místo místopisně ležící na západ či severozápad od Galilejského jezera, mezi Nazaretem a Kafarnaum.

Chtěl bych se s vámi dnes zastavit nad třemi myšlenkami, které – troufám si minimálně za svou osobu tvrdit – člověka obvykle nenapadnou ani po čtvrtém, pátém přečtení příběhu.

Nádoby

Zkusme si zopakovat osoby a obsazení našeho příběhu, jako z filmových titulků. V abecedním pořádku zde máme Ježíše, Marii, služebníky (v blíže neurčeném počtu), správce hostiny, učedníky (v pravděpodobném počtu 6), ženicha. K tomu zde máme ve scénáři i rekvizity – šest nádob na očišťování.

Začněme právě nádobami. Přesný objem každé z nich neznáme. Přibližně by to mělo být něco mezi ¾ až jedním hektolitrem. Proč Ježíš použil právě nádoby na rituální očišťování? Proč byly tyto nádoby někde ve skrytu? Je to podobenství k námi skrývanému náboženství? Použil nádoby určené pro náboženský obřad proto, že nebylo nic jiného k dostání? Ať je důvod jakýkoliv, jisté je, že použil nádoby na vnější očišťování k proměně vody ve víno – symbol Kristovy krve, určené k vnitřnímu, neviditelnému očištění. To je velmi podnětná myšlenka. Vnější, rituální, tradiční projevy v životě našich církví nikoho nepřivedou ke spasení. Jedině Kristova krev a její přijetí skrze víru, nás může očistit a převést ze smrti pod hříchem, do (věčného) života skrze Kristovu milost.

Proměnění vody ve víno není obrana alkoholických nápojů, ani omluva, nebo návod k jeho (nad)spotřebě. Židé si při denní spotřebě vína ředívali tento nápoj v poměru 1:3 s vodou. Samozřejmě s vyšším zastoupením vody. Bible sice nikde nezakazuje pití alkoholu, na druhou stranu jednoznačně varuje před opilstvím. K tomu platí, že jsme nabádáni k tomu, že „Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží“(1 Korintským 10,31). Jaký postoj si ve svém životě vyberete, je na vás. Jeho důsledky si ostatně také musí nést každý sám za sebe. Budiž vám příkladem, že podle slov Lukáše 22,18 (Neboť vám pravím, že od této chvíle nebudu píti z plodu vinné révy, dokud nepřijde království Boží…), Ježíš je v tuto chvíli abstinentem a nepijákem.

Služebníci

V druhé řadě se věnujme služebníkům. Služebníci jsou patrně těmi nejvíce opomíjenými osobami našeho příběhu, dáte mi za pravdu? Přitom právě k služebníkům je přirovnáván křesťanský život služby a měli by nám být nejbližší. Teď není důležité, jestli jich bylo šest, jako nádob a učedníků. Jisté je, že u zázraku proměnění vody ve víno, byli právě služebníci, nikoliv učedníci. Stejně tak u správce hostiny, který si zavolal ženicha a provádí degustaci. Ježíš Kristus, původce zázraku, zůstává někde v pozadí a v anonymitě zůstávající. Služebníci vědí, kdo zázrak způsobil, byli u toho. To jedině oni mohou dosvědčit – protože to jejich oči viděly, jejich uši slyšely a jejich ruce se dotýkaly nádob s vodou, která se proměnila v dobré víno.

Ježíšovi učedníci se oddávají svatebnímu veselí, Ježíš se v ústraní baví se svou matkou a po svém reaguje na její žádost. Služebníci neodpočívají a jsou k dispozici všem, kromě učedníků. Poslouchají Ježíše „na slovo“ a stejně tak poslouchají „slovo“ správce hostiny. Jen oni a Ježíš vědí, jak to ve skutečnosti bylo. Chtěli byste v této situaci být učedníky nebo spíš služebníky? A jak v ostatním vašem životě?

Neodbytná prosba

Ještě jedna věta se váže k služebníkům. Je to neodbytná Mariina prosba: „Udělejte, cokoli vám řekne.“ (Jan 2,5 v překladu Bible 21)

Můžeme přemýšlet, proč má Marie možnost přikazovat služebníkům, ač sama z chudých poměrů, (dostatečným důkazem jejího společenského postavení je vánoční příběh, který si připomínáme v těchto dnech). Mnohem zajímavější je ale myšlenka, jak to, že jí služebníci poslechnou?

Milí služebníci Ježíše Krista, vážení křesťané. Jste ochotní (pro Ježíše, s Ježíšem, v Ježíšově jménu) udělat, „cokoli vám řekne“?

Závěr

V nám neznámé Káně se odehrál první a později také druhý z Ježíšových zázraků, (uzdravení syna královského služebníka viz Jan 4,43-54). Z 35 zázraků, uvedených v evangeliích, se dva udály v této obci. První Ježíšův zázrak – proměnění vody ve víno – byl neveřejný. Jeho poslední zázraky, vzkříšení Lazara, uzdravení Malchusova ucha, už probíhaly za přítomnosti široké veřejnosti.

[POZN: zázrak v Káně je Janem v textu poznamenán jako první v řadě. Z tohoto důvodu můžeme tzv. evangelia dětství, (např. pseudo-Matoušovo evangelium a pseudo-Tomášovo evangelium dětství, se zázraky jako dvanáct vrabců z jílové hlíny), beze studu označit jako náboženskou fikci, smyšlený příběh.]

Ježíšův první zázrak v Káně nás učí především o Kristově moci. V textu je doslova napsáno, že zde „zjevil svou slávu“ (Jan 2,11). Právě na základě tohoto zázraku „jeho učedníci v Něho uvěřili“ (Jan 2,11). Ale věřit jen na základě zázraku je málo. Činit zázraky totiž umí nejen Bůh, ale i Boží nepřítel (2 Tesalonickým 2,9.10).

Kdybychom v četbě druhé kapitoly, a vůbec Janova evangelia pokračovali, dozvíme se, kdo Ježíši uvěřil pro Jeho zázraky, kdo pro Jeho slovo, kdo uvěřil v Jeho jméno. Najdeme tam úžasnou větu, směrovanou „nevěřícímu“ Tomášovi: „Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili“ (Jan 20,29). Najdeme tam jednu z nejúžasnějších vět Bible, kdy se Ježíš k Otci modlí nejen za své učedníky, ale doslova: „i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří“ (Jan 17,20).

Jenže jsme jen lidé a máme dlouhé vedení. V případě učedníků platilo, že teprve až když byl Ježíš „vzkříšen z mrtvých, rozpomenuli se…, že to říkal, a UVĚŘILI PÍSMU i SLOVU, které Ježíš pověděl“ (Jan 2,22). Až teprve potom přestali věřit na základě zázraku, ale na základě Jeho a biblického, Božího slova.

Svět a lidé světa si své nejlepší obvykle chtějí užít hned. Hlavní je si užít. Ježíš, podle slov správce hostiny, je ale ochoten to nejlepší pro nás schovat až na závěr. Činí tak inkognito, v pozadí, ne vždycky poznán a málokdy obdivován. A v množství mnohem větším, než vlastně potřebujeme. No řekněte. Za kolik dní by svatební hosté mohli vypít šest hektolitrů vína, navíc při ředění 1:3 s vodou…

AMEN

Post Views: 515