online kázáni pro Havlíčkobrodsko v sobotu 17. 10. 2020

Úvod z kalendářů

Milí připojení diváci i posluchači, milé děti, bratři, sestry,

dovolím si své dnešní zamyšlení v úvodu ilustrovat několika kalendářními odkazy.

Církev adventistů sedmého dne bude příští týden 24. 10. 2020  po celém světě slavit Sobotu stvoření.

Naše země za 14 dnů oslaví ve středu svátek své státnosti. Sto druhé narozeniny. Svátek jako narozeniny. To zní dobře.

Naše Země(koule) dnes slaví také své výročí – jako každý týden. Sobotu, sedmý den stvoření, den určený na sobotění, vztah s Bohem. Píšeme rok 2020 po Kristu.

Mimochodem, pro žida je zítra nejen sobota 29. tišri roku 5781 po stvoření, která je zároveň sobotou BEREŠIT, tedy sobotou počátku, kdy se tóra začíná číst od svého začátku. V pondělí pak pro žida začíná měsíc chešván, druhý v židovském občanském roce, který je jediným měsícem, ve kterém žid neslaví žádný svátek a tak má přídomek mar = hořký.

Minulý pátek pro židy skončil jeden ze tří poutních, velmi důležitých, každoročně připomínaných svátků. Sukót, svátek stánků. Součástí tohoto svátku je dodnes, přdevším v Izraeli, stavba provizorního přístřeší, kterému se říká suka. Má střechu postavenou z palmových listů, u nás z jehličnatých větví, aby sice zastínila podlahu, ale aby skrze ní byly vidět hvězdy. Pobývání ve stánku je veselou záležitostí, do které se rády zapojují děti. Zdobí stěny svými obrázky, papírovými i jinými ozdobami, ovocem. Zpívá se, mlsá, tančí se, hrají se hry, vypráví se. Každý ze sedmi dnů přichází na pomyslnou návštěvu jeden z patriarchů: Abrahám, Izák, Jákob, Mojžíš, Áron, Josef a král David.

No a právě o tomto svátku bude dnešní čtení a vlastně i celé zamyšlení. Dovolte mi abych z Janovy 7 kapitoly přečetl první část čtení:

Čtení Jan 7,37-39

37  V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!

38  Kdo věří ve mne, `proud živé vody poplyne z jeho nitra´, jak praví Písmo.“

39  To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch svatý nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven.

Jan 7,37-39

Vlastní text zamyšlení

Ježíš v poslední den svátku stánků učí opět v chrámu. Lidé se diví, kdo Ježíše učil Písmu.

Jan 7,15  Židé se divili a říkali: "Jak to přijde, že se vyzná v Písmech, když ho tomu nikdo neučil?"

Máte představu čím to bylo?

Ano – Měl ty nejlepší dva učitele. Ducha svatý a Jeho Otec. Bůh.

Kdo učí nás, abychom byli Ježíšovi podobní, abychom Ho následovali?…

Nejlepším učitelem je samozřejmě sám autor Písma – Ducha svatý.

Přesto ale křesťanský svět nezůstal jednotný. Není se co divit, jak jsem četl, ani lidé v Ježíšově době nebyli jiní…

40  Když někteří ze zástupu slyšeli ta slova, říkali: „To je skutečně ten Prorok!“

41  Druzí prohlašovali: „Je to Mesiáš!“ Jiní namítali: „Což přijde Mesiáš z Galileje?

42  Neříká Písmo, že Mesiáš vzejde z potomstva Davidova a z Betléma, odkud byl David?“

43  A tak došlo v zástupu kvůli němu k roztržce.

44  Někteří ho chtěli zadržet; ale nikdo na něj nevztáhl ruku.

45  Chrámová stráž se vrátila k velekněžím a farizeům a ti se jich ptali: „Proč jste ho nepřivedli?“

46  Oni odpověděli: „Nikdo nikdy takto nemluvil!“

50  Jeden z nich, Nikodém, který za Ježíšem již předtím přišel, jim řekl:

51  „Odsoudí náš zákon někoho, aniž ho napřed vyslechne a zjistí, čeho se dopustil?“

52  Řekli mu: „Nejsi ty také z Galileje? Hledej v Písmu a uvidíš, že z Galileje prorok nikdy nepovstane!“

53  Všichni se vrátili do svých domovů

Do dnešního jazyka by se takové dohady daly předělat třeba takto:

Tati, a co je to vlastně ta šalina? Synku, to je vlastně stejný jako tramvaj, ale jedeš pořád jen po vesnici.

Nési ty z Prahy? Nevíš fišále že z Práglu nic klódnýho nevynde?

Co máš do toho co mluvit, vždyť ty jsi katolík!

A čemu si myslíš, že ty rozumíš, když jsi evangelík?

Ty že jsi adventista? A k čemu ti to jako je? Jen čti, a dočteš se, že jsou stejně úplně vedle…

Doufám, že jste pochopili mou nadsázku.

Jedni o Ježíši říkají to je TEN prorok, druzí mluví s pohrdáním o tom, že Mesiáš přeci nemůže být galilejec, jindy mají problém s tím, že je to tesařský učeň, a když už argumenty dojdou, posmívají se mu jako člověku, který, slušně řečeno, se narodil z kdovíkoho, protože jeho otec, to se ví, je neznámý.

Co tím chci říci? Kdo kromě naší denominace používá Písma?

No přeci nejen my, ale celé křesťanstvo.

A výklady v křesťanstvu se mohou lišit.

Ale autorem je Bůh. A jestli někdy někdo má pravdu, tak je to pouze On. On dokonce sám je pravda.

Svátek stánků trval osm dní. Během těchto velkých svátků probíhalo každodenní obětování v chrámu. Součástí celého rituálu bylo také vylévání vody na oltář. Mělo to připomínat chvíle, kdy Bůh vyvedl lidem na poušti vodu ze skály.

Každý den brzo ráno procházel veliký průvod Jeruzalémem. V čele šel velekněz a nesl zlatou konvici. Celý průvod byl doprovázený zpěváky a hudebníky a mířil k rybníku Siloe, kde kněz nabral vodu do konvice a nesl ji zpět do chrámu. V chrámu potom poléval touto vodou oltář na zápalné oběti a lid přitom křičel slova z proroka Izajáše: Izajáš 12,3 „S veselím budete čerpat vodu z pramenů spásy.“

Sedm dní svátku stánků procházel tento veselý průvod městem. Je pravděpodobné, že osmého dne se tato cesta nekonala. Osmého dne totiž bylo velké slavnostní shromáždění.

A právě v tento den přišla chvíle, kdy Ježíš povstal a mocně zvolal – Jan tu používá řecké slovo, které má svůj původ v krákání havrana. V chrámu, který sice byl nabitý k prasknutí, ho mohlo být velmi dobře slyšet.

Ježíš je odkazuje na vylévání vody. Odkazuje na žízeň po spasení. Není třeba chodit k rybníku Siloe – pojďte ke mně, říká Pán. Já jsem zdroj, pramen, který natrvalo uhasí žízeň po spasení.

Ježíš říká, jestliže někdo žízní. Jsou lidé, kteří žízní a jsou lidé, kteří nežízní. Jsme vyzýváni, abychom šli a pili – je to rozkaz, protože je to hřích nesytit se Kristem a hledat něco jiného.

Křesťan je požehnaný Boží přítomností. Kdo věří v Krista, v tom přebývá Duch Svatý. A to je rozlišovací znamení křesťanů a nevěřících.

A tak nestůjte o pár kapek Ducha Božího, ani konývku. Máme zaslíbenou plnost Ducha.

V 1. Korintským 12,11 je napsáno, že Boží Duch každému uděluje zvláštní dar, jak On, Duch, sám chce. Tady není důležitá informace, že někdo má víc a někdo míň. To je podle moudrosti Ducha. Důležité je, že KAŽDY dostane svůj díl!!!

Závěr

Na závěr mi dovolte otázku:

Kolikrát jste přečetli Bibli? Respektive: Kolikrát stačí přečíst Bibli, abych přišel do Božího království?

Jak jsme četli v příběhu Ježíše o svátcích stánků v Jeruzalémě – Bible je sice jen jedna, ale čtenářů a vykladačů je mnoho.

Někteří Bibli čtou, aby druhé utloukli argumentem.

Jiní čtou, aby si vymohli záchranu.

Jiní čtou, protože nemohou jinak.

Ale veškeré čtení je planné, bez účasti a moci Božího ducha, které jsme dnes přišli oslavit.

Tedy ještě jednou – kolik přečtení Bible postačí ke spasení?

Kolik znalosti Bible stačí ke spasení?

A co vědomá neznalost Písma – spolehnutí se na své duchovní vedoucí, je tohle cesta ke spasení?

Nikoliv, milé sestry, milí bratři. Všechno vedle.

Ježíš na mou otázku sám odpovídá v Janově evangeliu, které jsme tu dnes společně četli:

Jan 5,39  Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně.
40  Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život.

Věčný život není schovaný v Bibli, ani v lepších znalostech – ale věčný život je pouze a jenom v Ježíši Kristu. V tom, že k němu pravidelně přicházíme – a tím získáme plnohodnotný život. Život, strávený s Božím Synem je totiž jediný skutečný život.

Tím ale nezakrývám, že studium Písma s pomocí Božího ducha je v tomto životě podstatným a důležitým bodem.

Ať i ve vašem životě je oslaveno Boží jméno i jméno Ducha svatého.

AMEN

Post Views: 847