Zárodek následujícího zamyšlení zazněl na první brodské dětské bohoslužbě v sobotu 4. června 2016. Po nejen kosmetické úpravě pak bylo předneseno na setkání v Chrudimi 4. 2. 2017.

 

Čtení před kázáním

GENESIS 1,26-28 SNC Nato Bůh řekl: "Nyní stvoříme člověka, bytost, která bude odrážet osobnost samotného Boha a bude žít se svým tvůrcem ve vzájemném vztahu. Tento člověk bude vládnout celé planetě se všemi jejími tvory ve vodě, na zemi i ve vzduchu." 
Bůh tedy stvořil člověka ke svému obrazu jako muže a ženu. Požehnal jim a řekl: "Množte se, naplňte zemi a podmaňte si ji, neboť jsem vás ustanovil vládci nad veškerým tvorstvem, jež jsem stvořil.

1) BŮH JE SMUTNÝ ZE ZÁPLAVY ZLOBY

  • Mohu se zeptat, je tady mezi vámi někdo, kdo v životě ještě nebyl naštvaný?

To je divná otázka, já vím. Tak zkusím lepší.

  • Co vás rozzlobilo úplně ze všeho nejvíc v životě?

A ticho. Tak tedy do třetice.

  • Mohl by i Bůh mít důvod být naštvaný?

Náš dnešní příběh bude o potopě světa. Potopě, která se na první pohled zdá být důsledkem Božího rozčílení. Budeme číst nepostupně

Genesis 6,13.6.5 SNC: 13 „Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem na zemi, neboť všichni se zvrhli a země je plná zločinu a násilí. Jednou pro vždy je odstraním z povrchu země.“
6 Stav, který na zemi nastal, Boha nesmírně rmoutil a litoval, že se člověk vzdálil od původního záměru, který s ním měl. 5 Hospodin viděl, že zlo v člověku už dosáhlo svého vrcholu, takže všechno, co lidé dělali, ba i veškeré záměry a pohnutky, které je k jejich činům vedly, byly jen a jen zlé.

Co ale Pána Boha vlastně tak rozlítilo?

Člověk, kterého vymyslel a stvořil jako nejdokonalejší stvoření na celé Zeměkouli, zapomněl na svého Tvůrce. A kdyby jenom jeden, ona jich ze správné cesty neodbočila ani většina.

  • Kolik jich dělalo věci se špatným záměrem? Všichni!

Země, kterou Pán Bůh nechal obydlet lidmi a zvířaty a omývat vodou, je najednou zaplavena zlobou. Všechno, co lidé dělali, bylo jen zlé.

  • Co bystě udělali vy? To není řečnická otázka. Povězte své návrhy…

2) BŮH ZÁPLAVU ZLOBY PŘIKRÝVÁ ZÁPLAVOU VODY

Slyšeli jsme, co jste navrhovali jako své řešení záplavy zloby. Ale ve vašich návrzích je vidět, že víte, jak se věc rozhodl řešit Bůh. Vymyslel to po svém. Nekončící záplavu zla se rozhodl přikrýt záplavou vody. Mohl u toho skončit, jenže On kdysi naší Zeměkouli stvořil proto, aby se na ní mohl setkávat s člověkem. A jako milující rodič se svého původního záměru nechtěl vzdát. Vybral si jednoho člověka, když to zlehčím – budoucího prvního prokazatelného alkoholika, Noema – a svěřil mu úkoly:

  • Postavit loď
  • Svolat svou rodinu
  • A být lidem pro smích – můžeme tomu ale říkat i tak, že měl lidem říci o možnosti záchrany ze záplavy zla

Jak se dá před záplavou vody/zla zachránit? No přeci nejdůležitější je přestat to zlo dělat.

Noe – to jméno znamená „odpočinutí“ nebo „pokoj“. Zajímavé je, že ten, který se jmenuje Odpočinutí, vlastně po dobu 120 let neměl příliš odpočívat. A to mu v době, kdy mu Bůh předal úkol stavby lodi – archy, bylo kolik? 480 let.

Nevíme, jaké byly Noemovy vlastnosti. Ale o jedné jeho vlastnosti víme. Víte, jaká to byla? Noe byl poslušný. Několikrát se o něm dozvídáme, že pozorně poslouchal, co mu Bůh říká, a pak to přesně tak udělal. Také to tak děláváte? A vždycky?

A tak Noe vzal svou rodinu, odvedl je k arše, a čekal. Hospodin totiž slíbil, že do archy přivede zvířata, která chce na naší planetě zachovat. Pro koho? Určitě ne tolik pro sebe, ale především pro nás.

Přišla zvířátka? Ano, přišla. A chodila přesně podle Božího záměru. V páru, tedy po dvou. Zrovna včera se mě na to ptal můj šestiletý syn Tom – a tak jsem mu popsal svou představu – pro Pána Boha nebyl problém vést pár zvířat z různých končin, ochránit je před lidskou zlobou, nezabloudit, skrýt se očím predátorů a kdoví před čím ještě. Mohli jít i mnoho tisíc kilometrů.

Když zvířátka přišla do archy, a Noe s rodinou je rozdělil do připravených stájí, kotců a nevím čeho dalšího, dřív, než došlo k prvnímu krmení, Bůh za nimi archu uzavřel. Nastala veliká zkouška pro všechny. Týden čekání, jestli se opravdu všechno stane tak, jak Bůh předpověděl. Opravdu bude záplava zloby překrytá záplavou vody?

3) BŮH ODKRÝVÁ NOVOU ZEMI PRO STARÉ STVOŘENÍ

Jeli jste někdy vlakem nebo lodí? Letěl jste někdy někdo z vás letadlem? Jak zvládáte dlouhé cesty?

Noe se zvířaty a svou rodinou měl na vodě nejbezpečnějšího Průvodce a Ochránce. Ale co naděláte, z lodi se nemohl hnout. Ani vysednout v přístavu. Vodu na pití nabírat nemusel, ta mu 40 dní padala shůry. Ale nemohl nikde nabrat zásoby, zastavit se v přístavu. Všude byla voda.
Jak dlouho pršelo? Necelých sedm týdnu. To jsou propršené skoro celé letní prázdniny. A že to bylo vody.

Když přestalo pršet, nebylo to o nic lepší. Začal totiž foukat vítr. Bůh ho poslal, aby rozfoukal vody potopy. K tomu se musela i třást země, protože z vody začaly vykukovat NOVÉ hory. A voda také začala opadat. Kdo ví, kam se všecka ztratila, že? Ale to by bylo na jiné zamyšlení.

V každém případě Bůh nakonec začíná odkrývat NOVOU Zemi pro nás, pro STARÉ stvoření.

Když byli v lodi bezmála osm měsíců, Noe otevřel okno archy a vypustil krkavce. „Ten vylétával a vracel se, dokud voda na zemi neopadla.“ Genesis 8,7 SNC

Pak Noe vypustil holubici. I ta se vrátila, protože si neměla kde odpočinout. Ještěže nevypustil albatrosa. Víte, kdo je to albatros? To je mořský pták, největší pták na světě, který vydrží ve vzduchu, aniž by si někde sednul, třeba i rok. Představte si, že tento pták umí šest dní plachtit ve vzduchu, aniž by u toho mávnul křídly. Podle závěrů přírodovědců, po dosažení věku odchodu z hnízda prvních zhruba osm let života prožije mimo hnízdiště. Spí mj. i ve vzduchu za letu. Má geniálně propracované unikátní spojení šlach, které drží křídla roztažená – jakýsi „ramenní zámek“ – takže plachtění s trvale roztaženými křídly mu nepůsobí žádný problém – Mojžíš, držící ruce vzhůru, nebýt zbožný žid, by mohl závidět.

Teď vám dám matematickou úlohu. Vědci dokázali, že někteří albatrosi obletí naší planetu za dva měsíce. Protože tento pták žije až 60 let, kolikrát může Zeměkouli obletět? Ano, až 360krát.

Ale zpátky k arše. Noe se právě chystá podruhé vypustit holubici. Jestlipak se ptáček vrátí zpátky?

„Tentokrát byla holubice pryč celý den, a když se navečer vrátila, měla v zobáčku čerstvý olivový lístek. Podle toho Noe poznal, že voda už téměř docela opadla.“ Genesis 8,11

A jak dlouho vlastně v té lodi byli? Byli tam víc než rok. Noe v lodi oslavil své šestisté první narozeniny.

Jestlipak si Noe těch různých čísel užíval tak, jako já při přípravě tohoto zamyšlení?

4) VSUVKA – ŽELVUŠKY

Než se dostanu k závěru, který mne opravdu silně zaujal, dovolím si malou vsuvku. Intermezzo.

Pán Bůh by určitě zvládnul několik možných druhů záchrany. Zvolil ten, ve kterém hrál člověk důležitou roli, nebyl vynechán. Je to rodičovsky velmi moudré – vždyť člověk byl přeci Stvořitelem pověřen správou nad zvířaty a vším stvořením.

Když jsem se připravoval na minulý týden na víkendovku – dozvěděl jsem se u tématu čisté nečisté, že židé už od rabínů 11. století našeho letopočtu nepovažují za nutné dokazovat zdravotní prospěch zavedení pravidel o nečistých pokrmech. Prostě Bůh rozhodnul, a napsal seznam, a tak není třeba to dál rozebírat. Tato skutečnost mě velmi zaujala, protože já jsem od účastníků víkendovky dostal za úkol naopak dohledat zdravotní prospěšnost celého seznamu.

S potopou tato má poznámka nemá žádnou souvislost – byť i Noe byl poučen o čistých a nečistých zvířatech.

Ve známé písni se zpívá, že ryby mohl Noe nechat plavat, protože se samy zachrání hladce. Zmínil jsem i albatrosy, kteří nemuseli být obyvateli archy. Má vsuvka se ale týká záhadných stvoření, které naší planetu obývají od nepaměti a všude, od hlubin moří po Himalájské šestitisícovky. Jmenují se želvušky, jsou to vícebuněčné organizmy velikosti do 1 mm, a mají od Pána Boha darovanou neskutečnou výbavu k přežití. Ani tato stvoření díky tomu nemusela být obyvateli archy, i když podle mého by se tam v klidu vešla. Nevěřící vědci nerozumí, a kroutí hlavou, nač tato stvořeníčka potřebují to, co umějí. K ničemu jim to prý není. Já si dovolím tvrdit, že k přežití potopy se to šiklo – navíc želvušky dokazují úžasné Boží mrhání stvořitelskou invencí. Poslechněte.

Želvušky totiž dokáží ze svého těla vyloučit takřka „všechnu vodu (až do zbytku 3%) a rozštěpí buněčné lipidy na cukr trehalózu, skelnou látku, která obalí a chrání všechny životně důležité orgány. Pak želvuška čeká – třeba až sto let – na jedinou kapku vody, která by ji oživila.“ Dodávám, že japonští vědci nedávno ukončili 42 letý mrazící experiment, po kterém se želvušky probraly a byly schopné se ihned vrátit k životu a rozmnožovat se.
V ‚mrtvém‘ stavu „jsou želvušky prakticky nezničitelné. Byly zmrazeny na teplotu absolutní nuly (-272 °C) a zahřáty nad 151 °C. Na týden byly umístěny do tekutého helia a dostaly dávku radiace 1000 větší, než je smrtelná dávka pro člověka. Vědci je ponořili do chemikálií a stlačili tlakem 6krát větším, než jaký panuje na dně oceánu; ale jako živoucí granule instantní kávy se s jedinou kapkou vody vždy znovu probraly k životu.“ (John Lloyd, John Mitchinson: Kniha všeobecné nevědomosti o zvířatech, str. 287)

Svůj mechanizmus sice k ničemu nepotřebují, ale Pán Bůh ví své. Konec vsuvky.

5) BŮH VYNALÉZÁ LÉK NA SVOU PAMĚŤ

Čteme Genesis 9,9-16

  • Jak jste na tom vy s vaší pamětí?

A proč se vás na to vůbec ptám?

V našem příběhu se na jeho konci objevuje poprvé od stvoření světa na obloze duha. Znamená to, že nad archou vysvitlo sluníčko a do toho někde muselo pršet. To byl jev do té doby nevídaný.

Zatímco někde nad horou Ararat pršelo, Noe vyšel z lodi, vypustil zvířata a postavil oltář. Co se mu honilo hlavou, nevíme. Možná nic, protože byl flegmatik, ale jestli měl v sobě kus melancholika, koukal na mraky a přemýšlel: Ach jo, jestli se zase někde nesbírá voda k další potopě? A jestli byl cholerik, mohl se dokonce uvnitř rozezlít a s obavou procedit mezi zuby: No to snad ne! Vždyť tentokrát Bůh na člověka určitě zapomene a sešle další hrůzy!

  • Myslíte, že by mohl mít Bůh problémy s pamětí?

Já tomu nevěřím, ale protože nám Hospodin příběhy v Bibli mnohdy sděluje tak, jakoby sám byl člověkem, tady na sebe bere podobu roztržitého studenta před závěrem školního roku, nebo zapomnětlivého stařečka a říká o sobě:

„Kdykoli zahalím zemi oblakem a na oblaku se ukáže duha, rozpomenu se na svou smlouvu mezi mnou a vámi i veškerým živým tvorstvem, a vody již nikdy nezpůsobí potopu ke zkáze všeho tvorstva.“ Genesis 9,14.15 ČEP

Říká, že když na nebi uvidí duhu, bude to skoro jako uzel na kapesníku, a vzpomene si, že nás má rád a už nikdy nesešle na Zemi žádnou potopu.

Duhu totiž Bůh vynalezl jako takový lék na svou paměť.

Věřím, že duha má fungovat ale i pro naší paměť. Když jí uvidíte, nezapomeňte, že Bůh s vámi, lidmi, udělal smlouvu:

„15 Buďte si jisti, že už nikdy zemi nepostihne potopa, která by na ní zničila veškerý život, 16-17 neboť ani já nikdy nezapomenu, že jsem učinil duhu na znamení věčného slibu, který jsem dal vám i všem živým tvorům na zemi.“ Genesis 9,15-17 SNC

A ještě něco vám prozradím. Je to velmi důležité a poučné.

Bůh říká, že se rozpomene, když uvidí duhu. Je duha vidět z vesmíru? Nee. Uvidíte v Litomyšli duhu Chrudimskou? Nee. Uvidíte v Chrudimi – Markovicích duhu nad chrudimským náměstím? Nee.

Duha je přeci vidět jen z místa, na kterém stojíme. A víte, co to znamená? Ve chvíli, kdy se objeví duha, kdy Pán Bůh podle svého rozhodnutí nechce zapomenout na svůj slib, že už nikdy nesešle žádnou potopu, musí stát někde nejdále na dohled od nás, aby tu duhu mohl s námi vidět. Rozumíte?

Pán Bůh je tedy neustále s námi! Je stále připraven po našem boku. No není úžasný?

AMEN

Post Views: 368