Vždycky a znovu

svatební kázání ze soboty 19. září 2020

Milá slečno nevěsto, milý pane ženichu,

vážení rodiče, milá paní svědkyně a milý pane svědku, vážení svatební hosté,

když vám řeknu cifru dvěstě tři tisíce, uvěříte mi, že nemám na mysli náklady na dnešní svatbu? Jedná se o počet minut, které utekly od prvního května letošního roku. Přesně je to:

• 0,38 roku
• 4,5 měsíce
• 141 dní
• 3.384 hodin
• 203.040 minut
• 12.182.400 vteřin

Když zde přítomná slečna nevěsta a zde přítomný pan ženich plánovali dnešní setkání, neměli ani tucha o tom, co to je zkouška vytrvalosti. Stejně tak nevěděli, jakou míru odolnosti vykazuje jeden průměrný COVID-19, a že bude možné se s ním setkat v roce 20, 21 nebo ještě o pár let později. Jako své svatební motto si vybrali Biblický text o vytrvalosti, důvěře a naději:

1 Korintským 13,7 Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. (ČEP)

Když si vezmete do ruky oznámení, na kterém je původně vytištěné datum Prvního máje, opatřené přelepkou s datem dnešním, úplně tomu textu začínáte jinak rozumě: „Ať se děje cokoliv, láska vydrží“

Naštěstí, i když nás je tu o něco víc než deset, máme na čem sedět. Vy, kdo znáte současné předpisy, té větě rozumíte. Budoucí čtenáři tomu ale dávno už rozumět nebudou, takže jen pro ně a jim pro vysvětlení: Od včerejška v České republice platí, že shromáždění více než 10 osob může probíhat jen ve chvíli, kdy mají všichni účastníci na čem sedět. Koronavirus zjihne jako beránek, když se mu člověk posadí. Snad ta věta vaše vnoučata pobaví.

Tím svým ne příliš zručným úvodem chci říct, že máme radost spolu s vámi, že nebylo nutné znovu přelepené datum na pozvánce přelepovat. Mimochodem, Adélko, máte ještě nějaké přelepky v zásobě?

Vrátím se, s dovolením, k textu vašeho oznámení. Podle něj láska, ať se děje cokoliv, vytrvá. V jiném překladu všechno snáší, resp. všechno omlouvá. Je možné, že tomu někteří čtenáři nebo posluchači mohou rozumět tak, že prostě milující člověk na sobě nechá dříví štípat. Že bude, jako mouchy snězte si mě, a ať se kolem děje, co se děje, všechno to snese, protože jak se tam praví „láska všemu věří“. I sebehloupější výmluvě. Že se prostě dá opít rohlíkem. Mysleli jste to na svém oznámení taky tak?

Já vím, že ne. A taky vím, že není úplně dobrý nápad na vás teď vytahovat nějaký cizí jazyk. Jenže vám nemohu zatajit něco z řečtiny, tedy jazyka, kterým je ten vámi zvolený dopis do Korintu napsaný. Slovíčko, které máme přeložené jako, že láska VYDRŽÍ, že všechno SNÁŠÍ nebo že to všechno OMLOUVÁ v řečtině znamená, že něco velmi těsně obklopuje, tak,jak to umí například voda. Že kryje, nepropouští, zatajuje, tají. Asi nejpřesněji by se to dalo popsat tak, že láska umí cokoliv obklopit měkoučkým polštářkem, objetím, tichem, které ztlumí hluk, bolest i provinění.

S tímto slovesem stegó je mj. příbuzné i slovo stegé = střecha. Proto můj nejoblíbenější dinosaur – stego-saurus – vlastně znamená zastřešený ještěr. Taková střecha má hned dvě funkce. Kryje ty, co jsou pod ní – například před deštěm; ale stejně tak těm, kdo nad střechou například přelétají, zabraňuje vidět, co se dole pod tou střechou děje. To, že mám svého partnera rád, moje láska, tedy přikrývá milosrdenstvím nejen jeho a moje chyby a provinění, ale také je nevytahuje na světlo před světem, tedy před druhými lidmi.

Aby to neznělo moc složitě. Láska prostě vůbec není člověk, který všechno vydrží.  Naopak, milující člověk by se občas taky měl ozvat. Překlad Nového zákona od Josefa Kurze, který nejspíš vůbec neznáte, si dal za cíl přiblížit čtenáři věci opisným, ale srozumitelným způsobem. Váš svatební verš si v něm přečtete takto:

„(Láska:) Nikdy neodsoudí kvapně, spíše omlouvá a čeká. Vždycky věří v obrat k dobru, stále doufá, že se všechno napraví, co není dobré, v soužení je vytrvalá“.

Ten váš svatební verš o lásce navazuje i na verše předchozí, s mnoha dalšími slovy a významy. Ale já vás nechci zahltit mluvnicí. Tohle kázání vám dám na papíře, nebo si ho vy posluchači a čtenáři dohledáte na stránkách našeho sboru, a když budete mít chuť, můžete si to někdy přečíst – v přehledném formátu ty překlady a myšlenky najdete za koncem kázání.

Láska není kouzlo a přece je kouzelná. Nedá se koupit, ani přičarovat žádným lektvarem, jak se to může zdát podle některých pohádek.

Jak dlouho jste spolu? Řekněme nějaké dva roky? Tak přibližně takhle dlouho prý nějak trvá chemické působení lásky. Chemik tu látku zamilovanosti pojmenoval – jmenuje se Fenylethylamin, má vzorec C₈H₁₁N. Pokud by zde byl nějaký chemik, lékař nebo Hliník přítomen a neodstěhoval se do Humpolce, dozajista by vám mohl potvrdit, že FEA, to je zkratka pro ten Fenylethylamin, je bezbarvá kapalina s bodem tání na +60°C a bodem varu na +86°C, slabě páchne po rybách a při styku se vzduchem vytváří pevný uhličitan. Pro zajímavost FEA je chemickým bratrem metamfetaminu (ano, tomu se říká pervitin), vyvolává silné energetické nabuzení a euforii. A samozřejmě při nedostatku vyvolává abstinenční příznaky. Právě proto se zlé jazyky pošklebují, že akutní zamilovanost připomíná jízdu na „perníku“. Ale nic netrvá věčně. FEA se opravdu zhruba po dvou letech přestává vylučovat. Obvykle je to ještě v první fázi vztahu. Před svatbou.

A život pokračuje. Chemicky řečeno tu ve vztahu dvou lidí máme například adrenalin, testosteron, estrogen, oxytocin, endorfiny. Ale dost bylo chemické pařby.

Praxí potvrzeno a jednoduše řečeno, po čase nám začnou padat šupiny z očí. Najednou si všimneme, že můj partner, partnerka, má i nějaké své chyby, které se mi už nechce úplně tolerovat, přehlížet, přikrývat. To, co mi zpočátku imponovalo, mi začne lézt na nervy.

Na druhou stranu, partneři se před sebou už přestanou stydět. Větry a jiné plyny odchází samovolně, dveře záchodu už nemusí být pancéřově uzavřené, začínáte svůj protějšek mít přečtený. Dostavují se první hádky o prostor na slunci. Pak druhé o svůj díl výchovy nebo klíčky od auta či mnoho jiných věcí.

Pak vás možná dokonce někdy napadne, jestli jste neměli zůstat sami, jestli to nebyla chyba uvázat se k tak nezodpovědnému / nevkusnému / nehudebnímu / vznětlivému / flegmatickému / hádavému / mlčenlivému člověku. Nehodící se škrtněte, chybějící doplňte.

Ať chcete nebo nechcete, rozčarování se prostě, chtěj-nechtěj, jednou v nějaké formě dostaví.

A v tu chvíli je moc dobré vědět, že svého partnera nemůžete nikdy předělat. Že skazky o tom, že jak jste si to vychovali, takové to máte, jsou sice pravdivé, ale jen z opravdu minimální části, a platí jen do chvíle, kdy se tím chlubíte přátelům, samozřejmě bez přítomnosti partnera.

Druhého moc předělat nejde. Někde se to prostě časem sekne, a dál s tím už nejde dělat nic. Vůbec. Je ovšem taky pravda, že po 15 letech se ti, kdo to spolu vydrží, najednou začínají vzájemně více podobat. Každý už ubral ze svých zvyků. Co hůř, k milionu jiných zvyků, zadřených od mládí pod kůží, se ale mezitím zase vrátil.

A pak přijde ten objev. Heuréka. Se zahanbením si jednou – snad, moc to každému, i sobě přeju – uvědomíte, že svého partnera fakt nemůžete ovládat. Jinak to totiž není vztah dvou vzájemně si rovných partnerů, ale nadvláda, manipulace.

Kdyby nic jiného, zapamatujte si z dnešního zamyšlení tuto větu: Jedinou osobou, kterou mohu ve svém manželství ovládat, jsem já. To je hodně podnětné a pravdivé. Jediným, koho mohu ve svém manželství svobodně ovládat, jsem jenom já sám.

Můžete být zpěvák, který píše úžasné písničky, můžete zaplňovat stadiony tisícovkami diváků, mít úžasné romantické texty, můžete o lásce napsat stohy knih, ale když jí neuvedete do praxe, nakonec od vás první, druhý, třetí i čtvrtý partner uteče.

Láska, která zůstává jen slovem, je jen jako dutá sláma. Pokud nejsem přežvýkavcem, který se trávou a senem živí, není mi k ničemu.

Živá a prožívaná láska je ale kouzelnou substancí. Neexistuje žádná proveditelná situace, kterou by skutečná láska nedokázala zakrýt a ochránit. Láska je v tomto ohledu důsledná a pravdivá. Láska…:

1 Korintským 13,7 Všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nad nikým nezoufá, všecko vydrží. (Petrů)

Na závěr se vám přiznám, že jsem si k dnešní příležitosti také dovolil svůj parafrázovaný překlad. Je to mé přání pro vás, pro každého zde přítomného svatebního hosta, pro všechny čtenáře i pro všechny uživatele darovaného života. To přání zní takto:

„Láska, co žije a není jen slovem: přikrývá tichem – vždycky a znovu; důvěřuje situacím i lidem – vždycky a znovu; doufá  v možnost změny – vždycky a znovu; v dobrém snáší  i to špatné – vždycky a znovu.“

A k tomu vám dopomáhej Bůh.

AMEN

1 Korintským 13,7 v několika českých překladech, které verš představují z různých úhlů pohledu

Tabulka je uložena zde

1 Korintským 12,30–14,1 v překladu Josefa Kurze z roku 1980, vydaného v roce 2013 pod titulem Nový zákon – radostné zprávy pro dnešní dobu.

1 Korintským 12,30d …ani jeden člověk nemá všechny tyto dary zároveň. Ty má jenom celé tělo Kristovo.

31 Usilujte o to, abyste měli dary stále lepší. Ale teď vám ukážu ještě mnohem vzácnější cestu: [něco, co daleko převyšuje cenu i činnost všech duchovních darů.]

13,1 Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale přitom neměl lásku, jsem jen bezduchý hlas kovu a jen chladný hlahol zvonu.

2 Kdybych měl dar proroctví, že bych mohl zjevit lidem, co je skryto v budoucnosti nebo v hloubce lidských srdcí; – kdybych byl tak moudrý člověk, že bych dovedl vnést světlo do všech tajemství a záhad, všechno věděl o všech věcech; – kdybych měl tak velkou víru, že bych mohl rozkazovat: „Hory, pohněte se z místa!“ a tak přenášet i hory: ale kdybych neměl lásku, nejsem nic a nejsem nikdo.

3 Kdybych rozdal všechno, co mám, na pokrmy chudým lidem, kdybych pro pravdu a právo dal své tělo spálit ohněm, ale bez lásky to dělal, pranic mi to neprospěje.

4 Láska je vždy shovívavá, dobrosrdečná a milá, láska nikdy nezávidí, láska nechválí své ctnosti, není nadutá a pyšná.

5 Jedná poctivě a čestně, nehledá svůj vlastní prospěch, nic ji nepodráždí k hněvu, zapomíná, když ji někdo urazí a ublíží jí.

6 Láska nikdy nemá radost, když se někdo chová špatně, ale raduje se z pravdy: z dobrých slov a z dobrých skutků, které oslavují Boha.

7 Nikdy neodsoudí kvapně, spíše omlouvá a čeká, vždycky věří v obrat k dobru, stále doufá, že se všechno napraví, co není dobré, v soužení je vytrvalá.

8 Všechno pomine svým časem, ne však láska. Ta je věčná: Skončí proroctví svůj úkol, až se splní Boží sliby. Umlkne i mluvení neznámými jazyky. Naše poznání je hvězda, která zmizí v záři slunce:

9 Vždyť to všechno, co teď známe od proroků, učitelů, je jen známost neúplná.

10 Ale až nám dá Bůh plnost, potom všechno neúplné navždy ztratí pro nás cenu.

11 Ukážu to na příkladě: Dokud jsem byl malé dítě, mluvil jsem jen jako dítě, smýšlel jsem jen jako dítě, i můj úsudek byl dětský. Ale když jsem dospěl v muže, odložil jsem dětské hračky, překonal jsem dětský stupeň v slovech, v myšlení i v činech.

12 Ještě jinak vám to povím, Jak teď poznáváme pravdu? Jenom jako matný obraz, když dech zrcadlo nám zamží. Ale jednou uvidíme všechno jako tváří v tvář: čistě, zřetelně a jasně. Částečně teď poznáváme, pak znát budem dokonale: podobně, jak zná nás Bůh náš, když nám hledí na dno srdce.

13 Nyní tedy zůstávají pospolu tři vzácné dary: víra, naděje a láska. Největší z těch tří je láska.

14,1 Usilujte tedy o to, aby vám Bůh dával vždy více lásky.