Patchworkové náboženství

zamyšlení o záplatách na společné novoroční besídce v sobotu 12. 1. 2019

1) Text ke čtení

Žalm 103,13-17  Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí. On ví, že jsme jen stvoření, pamatuje, že jsme prach. Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí; sotva ho ovane vítr, už tu není, už se neobjeví na svém místě. Avšak Hospodinovo milosrdenství je od věků na věky s těmi, kteří se ho bojí, jeho spravedlnost i se syny synů…

2) Úvodní otázky

• Zašíváte ponožky?

• Kdy naposledy jste našívali záplatu?

• Znáte někoho, kdo si do kalhot úmyslně vyrobil díru?

• Potkali jste někoho, kdo měl v kalhotách či jiném oblečení úmyslnou díru/díry?

• K čemu sloužívaly záplaty kdysi?

K zakrývání děr a prodlužování životnosti oblečení. Některé nášivky sloužily jako ozdoby, jiné jako například hodnostní označení v armádě…

A jaké vůbec znáte druhy záplat? (softwarová, politická, nalepovací, nažehlovací, našívací, na suchý zip, a taky záplata na duši!)

3) O záplatách ve Starém Římě

Na počátku druhého století př. Kristem doporučoval římský senátor Kato starší, aby otroci v zemědělství trávili deštivé dny opravami a záplatováním svého oblečení. Ve starém Římě totiž dokonce existovalo povolání, které ze starých tunik vyrábělo „nové“ houně, závěsy, pokrývky, deky, podsedlové dečky. Kupodivu se o tom mj. dočtete i v historii hasičství, protože houně se pak používaly k dušení požárů.

4) Cvočky v džínách místo záplat

Málokterý kousek oblečení se dá nosit i více než 140 let od svého vzniku, a ještě míň věcí takhle dlouhou dobu nosí i nejslavnější lidé světa. Džíny „pětsetjedničky“ to ale splňují beze zbytku.

Levisky s číslem 501 poprvé spatřily světlo světa přesně 20. května 1873, 105 let na den před narozením mé ženy. Tedy spíš spatřily řádek na patentovém úřadě. Číslem 501 byly oficiálně pojmenovány podle čísla šarže, přiřazeného k původním „montérkám do pasu s měděnými nýty“, pracovním kalhotám pro zlatokopy. Löb Strauss, německo-židovský imigrant, kterého my známe jako Leviho, si v půli 19tého století založil firmu na dodávání látek. Vypukla kalifornská zlatá horečka. Začal dodávat montérky, ale zlatokopové si stěžovali na nepříliš pevné kalhoty, jimž se vytrhávaly kapsy. Asi bychom řekli šunt. Řešení našel jiný imigrant, krejčí Jacob W. Davis, původem lotyšský žid, který zpevnil kapsy nýty. Sám ale neměl peníze na získání patentu, tak se spojil se Straussem. Cvoček místo záplaty byl na světě a svou funkci, dnes již pouze ozdobnou, plní dodnes.

5) Podobenství o záplatách

Lukáš 5,36  Řekl jim i podobenství: „Nikdo neutrhne kus látky z nového šatu a nezalátá jím starý šat; jinak bude mít díru v novém a ke starému se záplata z nového nehodí.“

V úvodníku k tomuto podobenství se dozvídáme, že Ježíš podobenstvím vlastně odvrací útočnou otázku židů z okolí Jana Křtitele, kteří obviňují Ježíšovy učedníky z toho, že se nepostí, zato si na hostině u celníka Matouše dávají do nosu. To je, mimochodem, trvalá lidská vlastnost: vidět chyby nejzřetelněji na těch druhých.

Na postu jistě není nic špatného, naopak, má nás přivést k hlubšíbu prožitku, vztahu s Bohem, k jistotě, že to Bůh mi dává obživu a sytí mne. Jenže i dobré věci se dají otočit. A tak z postu najednou může být výkon. A čím okatější, tím „lepší“. Ale nejedná se o nic jiného než pokrytectví, okatou zbožnost. Záplatu na pravém náboženství, ale ono to funguje stejně tak dobře i ve světském životě.

6) Patchworkové náboženství

V dnešní době si jako Češi žijeme především pohanským životem. Někdo spoléhá na Štěstěnu, jiný se klaní Mamonu, na krku se nosí Amulety, čtou se Horoskopy, dokonce i na Modlitbu či Anděly dojde, teda když to zrovna je potřeba. Na sobě pohanský šat, pěkně obnošený. Vždyť přeci žijeme dobrým životem, nikomu neškodíme, moc. A na ten zákonitě popraskaný a děravý šat se pak našívají občasné zbožné záplaty. Na Vánoce, na Velký pátek, v nemoci, na pohřbu. To, že jsem hříšný, si člověk nepřipouští. Kolem je to samý darebák, tak i já si můžu urvat něco pro sebe… A když se dostaví nějaké nejistoty, pochybnosti? Šup sem s nějakou duchovní záplatou, která se mi zrovna v tu chvíli hodí.

Tento způsob zbožnosti bych nazval Patchworkovým náboženstvím. Vystřihnu si kus zbožnosti, jaký se mi líbí a ušiju si z toho šat a vzor, který se mi líbí. Dokonce si šaty můžu po čase spíchnout s novým vzorem… Ale právě před takovým průběhem tohle podobenství varuje. Ze starého se nedá záplatou učinit nové. Protože hned po vyprání, rozuměj po problému v životě, nebo poté, co mi najednou moje zbožnost patchworková zbožnost nefunguje, se ten zvetšelý starý šat rozpadá.

Ale Ježíš není žádnou záplatou. Místo záplat na naše staré člověčenství nám nabízí kompletně nový šat. To po nás ovšem něco chce. Šup do kabinky a svléknout staré hadry! Nejdřív nám možná dovnitř Pán Bůh škvírou podá jen fíkový list, ale v ideálním případě už brzy můžeme pochopit, že to nové oblečení, které na nás čeká, je oblečení z Beránka, který se za nás obětoval. Žádný patchwork.

2 Korintským 5,17  Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!

Koloským 3,9-10  Neobelhávejte jeden druhého, svlecte se sebe starého člověka i s jeho skutky a oblecte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele.

7) Závěr

Je vaší zkušeností, nebo alespoň znáte někoho, koho křesťanství zklamalo? Komu se krásný patchworkový šat rozpadnul? Bez toho, že bychom totiž Boha přijali do srdce a začali Ho brát vážně, to nemůže fungovat. Bůh je živý a nemohou ho nahradit žádné občasné záplaty a nálepky. Ba ani cvočky. Má osobní spravedlnost, chcete-li samospravedlnost před tou Boží, čistou, nemůže obstát. Před Bohem tak jako tak jednou budeme stát nazí. Jedině On nám může nabídnout pravý nový šat, který dokonce jako jediný opravňuje ke vstupu na hostinu s Ženichem, na hostinu věčnosti.

A tak vám do toho letošního, devítkového roku, přeji odvahu. Odvahu zalézt do kabinky, najít postupně všechno, co mi dosud bránilo v hlubším poznávání Boží milosti.

V úvodníku k modlitbě Otčenáš (Matouš 6,5-9a) Ježíš varuje před okatou zbožností. Hlasitým dáváním najevo mého člověčenství. Já to ve smyslu našeho dnešního zamyšlení pojmenuji svlékáním se na veřejnosti – okatým pokáním nebo převlékáním kabátů. To nejhlubší stejně vydolujeme jen ve svém soukromí s Bohem. V navrácení se k Bohu, v osobním kontaktu, s modlitbou. A jestli neznáte jinou, pro začátek postačí Otčenáš.

V každém případě patchworku zdar, tedy tomu z látky. Je krásný.

A šup do kabinky.

AMEN

8) PS: Čtení Matouš 6,5-9a a následně i praxe

A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen pravím vám, už mají svou odměnu.

Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.

Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte.

Vy se modlete takto: Otče náš…