(zamyšlení k probíhajícímu školnímu roku proběhlo v sobotu 26. 9. 2020 v Římovicích)

Čtení na začátek

(B21)  Všechno dělejte bez reptání a dohadování, abyste byli nezkažení a nevinní jako neposkvrněné Boží děti uprostřed pokřiveného a zvráceného pokolení, ve kterém záříte jako světla ve světě.

(SNC) Všechno, co činíte, dělejte bez reptání a pochybností. Tím dokážete čistotu svého srdce a mezi zkaženými a převrácenými se osvědčíte jako ryzí Boží děti. Buďte svému okolí světlem.)

Filipským 2,14.15 v překladu Bible 21 a Slova na cestu

Úvod

Milí školáci, studenti Bible, akademici, poškoláci, páni učitelé, věční studenti i nedoukové,

chvi vás oslovit u příležitosti nepříjemné, ale každoročně se opakující – u příležitosti stále tak trochu ještě začínajícího školního roku. Na začátek malé povzbuzení – nevěšte hlavu, například studenti ve Finsku, v Dánsku, i v německém Berlíně už chodí do školy o několik týdnů déle než vy 🙂

Nevím, jak vy, ale já se narodil dost nešikovně, na Adélu, která má svátek vždycky druhého září. To tedy znamená, že mé narozeniny každoročně připadají na začátek školního roku. V prvních sedmi letech mi to bylo celkem jedno, ale v době školní to byl jeden z mála světlých bodů na začátku školy. Tak teď už víte, co mě jako studenta drželo nad vodou.

V době, kdy jsem byl učitelem, už jsem se na narozeniny i začátek školního roku těšil. To je mé další povzbuzení. A nemusíte se kvůli němu stát právě učiteli. Prostě – některé naše můry se časem můžou proměnit v nečekané radosti.

Už mnoho let nejsem učitelem, takřka 9 let ani nenavštěvuji žádnou školu, přesto se na čas prázdnin těšívám. Prostě prázdniny jsou fajn, ale dost úvodních řečí.

V této chvíli bych si s vámi chtěl přečíst příběh, ve kterém se spojuje několik z výše naznačených věcí. Konec pohody „prázdnin“, začátek něčeho nového, jistota moudrosti a nadřazenosti Boží vůle, ale také neúplné porozumění celé Boží vůli.

Čtení hlavního textu – Skutky apoštolů 21,30 – 22,5

30  Celé město se rozbouřilo a nastalo srocení lidu. Uchopili Pavla a vlekli ho ven z chrámu. A hned byly zavřeny brány.

31  Zatímco ho chtěli zabít, došlo veliteli posádky hlášení, že se bouří celý Jeruzalém. 32  Ten vzal okamžitě vojáky i setníky a seběhl k nim dolů. Jakmile uviděli velitele posádky a vojáky, přestali Pavla bít. 33  Tu se velitel přiblížil, uchopil ho a rozkázal ho spoutat dvěma řetězy. Pak se vyptával, kdo to má být a co učinil. 34 V zástupu vykřikoval každý něco jiného. Když se nemohl pro ten zmatek dozvědět nic jistého, rozkázal odvést ho do kasáren. 35  Když se Pavel ocitl na schodišti, stalo se, že ho kvůli násilí lidu museli vojáci nést, 36  neboť celé to množství lidu šlo za ním a křičelo: „Pryč s ním!“ 37  Když už ho měli odvést do kasáren, říká Pavel veliteli:

„Smím ti něco říci?“

On řekl: „Ty umíš řecky? 38  Ty tedy nejsi ten Egypťan, který nedávno pobouřil a na poušť vyvedl čtyři tisíce sikariů?“

39  Pavel řekl: „Já jsem Žid z Tarsu v Kilikii, občan ne bezvýznamného města. Prosím tě, dovol mi promluvit k lidu.“ 40  A když to dovolil, Pavel, který stál na schodišti, pokynul rukou lidu. Nastalo veliké ticho a Pavel promluvil hebrejským jazykem:

22:1  „Muži bratři a otcové, poslyšte nyní mou obhajobu před vámi.“ 2  Když uslyšeli, že k nim mluví hebrejským jazykem, ještě více se ztišili. I řekl:

3  „Já jsem Žid narozený v Tarsu v Kilikii, avšak vychovaný v tomto městě. U nohou Gamalielových jsem byl přesně vyučen otcovskému zákonu a horlil jsem pro Boha jako dnes vy všichni. 4  A pronásledoval jsem tu Cestu až na smrt; muže i ženy jsem spoutával a dával do vězení, 5  jak mi může dosvědčit i velekněz a všichni starší. Od nich jsem přijal dopisy pro bratry a šel jsem do Damašku, abych také ty, kteří byli tam, přivedl spoutané do Jeruzaléma k potrestání.

Skutky apoštolské 21,30-22,5 Český studijní překlad

Vlastní zamyšlení

Určitě jste si všimli, že jsme vstoupili do rozehraného děje. Dav křičí, táhnou Pavla neznámo kam, my jsme přišli a nevím, kdo je ten hodný, kdo ne. Stalo se vám to někdy? Síla davu je veliká. Často do chvíle, než se objeví vojsko. Ale mnohdy síla davu dává pocit opojení mocí.

Z odcitovaného příběhu bychom mohli vybrat mnoho zajímavých věcí:

  • Do příběhu jsme vešli ve chvíli, kdy Pavla vyšoupli z vnitřního chrámového nádvoří a zavřeli za ním dveře. Po zbytek svého života si mohl Pavel uvědomovat, že jeho rozhodnutí jít k pohanům bylo správné. Židé za sebou zavřeli dveře a nechtěli evangelium na sebe nechat působit
  • Jako vojáka mě zaujala duchapřítomnost velitele posádky, po česky plukovníka Klaudia Lysiáše (jméno viz Sk 23,26-28). Když se doslechl, že se na nádvoří chrámu něco děje, oblékl na sebe zbroj, seběhl ze schodů hradu Antonia, kde posádka sídlila, a ihned zakročil. Stihl s sebou vzít setníky i s jejich jednotkami (v.32), pro vysvětlení – setník velel stovce mužů. Protože slovo setník je v textu použito v množném čísle, Pavlovy obrany se ujímá velké množství vojáků.
  • Mohli bychom si všímat zajímavého protikladu. Židé jsou v tomto příběhu protivníky evangelia, kdežto římští okupanti jsou jeho obránci.
  • V neposlední řadě bychom si mohli všimnout zmínky o Damašku. Saul stál kdysi před jeho branami a byl zasažen evangeliem. Dnes stojí před pomyslnými branami Damašku křesťanské mocnosti a chrastí zbraněmi. Ale to by byla debata spíše politická než náboženská.

Pro dnešní zamyšlení jsem si vybral ještě jiné, následující 4 body:

A) Slušnost

Pavel jedná slušně, přes útoky, které dokonce ohrožují jeho život. SLUŠNOST, to je dobré východisko pro nový školní rok. Pro studenty, čtenáře Bible to platí jakbysmet. Nenechte se strhnout tím, že druzí se se slušností nechtějí zahazovat. Nikdy neberte soud do svých rukou. Ať se děje, co se děje, zůstaňte lidmi a buďte slušní.

B) Učení se

Pavel při své obhajobě zmiňuje, že byl žákem v Gamalielově škole. Gamaliel starší, takzvaný I., tedy první, byl pro veškeré židovstvo respektovaným rabínem, pravnukem Hilelovým. Patří mezi pouhých 7 rabínů, kterým byl udělen nejvyšší titul – rabban.

Co se v jeho škole Pavel učil zvlášť pilně? ZÁKON neboli Boží slovo! Dnešní školy takové věci moc neučí. Ale vy prosím nezapomínejte na Písmo a jeho čtení i studium. Ustupte v novém školním roce od některých zbytečností a věnujte se i téhle oblasti. Udělejte si milí studenti závazek do nového školního roku.

Každý člen církve adventistů sedmého dne mimochodem při svém křtu Bohu slibuje, že se bude pravidelně modlit a číst Boží slovo, že tedy zůstane navždy studentem. Málokdo to pak ale pravidelně dodržuje. Je myslím čas, s tím něco udělat.

C) Jazyky

Kolika jazyky Pavel mluvil? Jen v našem příběhu řecky, hebrejsky a aramejsky. Ale k tomu uměl latinsky, protože dvakrát připomíná, že pochází z Tarsu v Kilikii, musel umět kilikijsky a je možné, že i arabsky.

Já vím, ne každý má buňky na jazyky. Ale co vám chci říci: UČTE SE alespoň věcem, které vás baví. V nich buďte mistři. Užívejte učení jako prostředek k rozšíření svého vědění o oboru, který vás baví. To neznamená občas nesedět u hry, to neznamená nečíst facebook nebo internetové zpravodajství. To neznamená nejít se pobavit. Ale nesmí to vytěsnit váš prostor k učení se, ani prostor, který by ve vašem životě měl mít Bůh.

D) Poučení se

Víte, Saul se chlubil svým učitelem Gamalielem, ale on jeho učení moc neposlouchal. Právě tento Gamaliel židům kladl na srdce (SK 5,33-39), aby moudře posuzovali věci evangelia, že pokud jsou z Boha, nejde je zastavit. Ale Pavel to neposlouchal, vybral si z jeho učení jen to, co se mu líbilo, a začal pronásledovat křesťany. Byl HORLIVÝ, ale špatným směrem.

To, že je ochotný se k tomu přiznat, to, že je ochotný o tom mluvit před druhými lidmi znamená, že se z toho poučil. Z chyb je možné se poučit a jedině díky chybám a poučení z nich je naše civilizace pořád ještě na světě.

Závěr = Přání

Čtyři jednoduché věci jsem z Pavlova příběhu vyvodil. V nejdůležitější části Pavlova příběhu jsem ale Pavlova slova přerušil. To ode mě nebylo hezké. Chystal se právě říci, že u bran Damašku k němu promluvil sám Ježíš Kristus a ptal se ho „Proč mě pronásleduješ“. Pavel se nezačal vymlouvat: „Víš, když já… bla, bla,bla…“, jak to děláváme my. Pavel se místo výmluv zeptal: „Pane, co mám dělat?“ (Sk 22,10).

Přeji vám, ať je pro vás, milí školáci, studenti Bible i poškoláci tento školní rok plný poučení a nového nasměrování. ALE! Ke zdárnému konci nedojdete jen tak, halabala. Bude zapotřebí pilné práce. A jakou, že má student práci? UČENÍ SE – nejdřív učení a pak i zábava.

Přeji vám do nového školního roku Boží požehnání, moudrost i opatrování.

Post Views: 550