Cesta Izraelitů

Tento text byl součástí stejnojmenné dětské bohoslužby v sobotu 17.6.2017 v Havlíčkově Brodě. Obrázky použité v textu pocházejí ze zmiňované Dětské bohoslužby.

1)     První vstup – Bůh nás vede

Název letošní besídky – Cesta Izraelitů => je o putování židů ze země otrokářů – Egypta, do země Bohem zaslíbené – Kanaanu, dnes Izraele. V tom příběhu o exodu, zaznamenaném ve 4 z 5 knih Mojžíšových, je spousta menších příhod. Tolik, že i když se jimi děti s učiteli zabývaly celý školní rok, zatím ještě nedorazily do zaslíbené země. Pokusím se vám ten příběh o cestě nastínit v několika verších z Bible.

Čtěte Skutky apoštolské 7,20-36. Já mezitím budu povídat.

Mojžíš se narodil a byl krásný. Víte, nemyslím si, že by ta věta znamenala, že byl fešák, ale byl krásný v Božích očích – Bohu se líbil od narození, byl krásný v tom, jaký byl.

Znamená to, že byl dokonalý? Ne ne, naopak, měl plno chyb. Jak to vím? Byl vznětlivý, a když se naštval, dokázal i zabít. Za to se dnes chodí do vězení, třeba na 15 let. On musel utéct před egyptskou spravedlností a schovával se 40 let. Žil jako přistěhovalec v cizí zemi. Cizák, nechtěný.

Kam se poděla jeho krása? Vždyť mezitím zestárnul! Ano, v lidských očích už nebyl fešák, ale Bůh s ním měl plán. Už od narození. Vedl ho od jeho narození, dal mu to nejlepší, co pro život potřeboval. A když neposlouchal, dostal za vyučenou. A v tom byl pro Boha krásný.

A můžu vám říct ještě něco? I vy jste v Božích očích krásní. I s vámi má svůj plán. Už od vašeho narození. Jedním z bodů toho plánu je naučit nás mít rádi lidi kolem nás. I s jejich chybami.

Víte, co znamená jméno Mojžíš? A víte, kdo mu ho dal? To jméno dostal od faraonovy dcery, tedy od budoucí spoluvládkyně Egypta. Když vytáhla Mojžíše z vody, dostal jméno Z VODY VYTAŽENÝ. Záchráněný vytažením z vody. To měl ale kliku, co?

To si pište, že i vás v životě Bůh někdy nechá vytáhnout z bryndy. Obrazně řečeno, někdy najednou „náhodou“ nahmatáte při tonutí v řece pod nohama kámen. A už jste z bryndy vytažení. Nezapomeňte nikdy za takové náhody poděkovat. Je to slušné – ony to totiž náhody nejsou. To Bůh má s vámi plán.

Dovolím si upozornit na souvislost dvou veršů našeho příběhů – Sk 7,24 a 34.

Mojžíš se prochází a vidí bezpráví, kterým Egypťané trápí židy. Zasáhne násilím. Ihned zakročí. Bylo to dobře, nebo špatně? No pro toho Egypťana špatně. Přišel o život. Pro Mojžíše špatně, nestal se faraonem. Musel utéct. Na druhou se díky tomu naučil být uprchlíkem, naučil se konečně pokoře a trpělivosti. Trvalo to 80 jeho let. Ale pak ho Bůh Hospodin nazval nejpokornějším mužem na zemi (Numeri 12).

Nastal konečně čas, kdy s ním Hospodin uskuteční své původní záměry. Zachrání skrze něho svůj lid. I Bůh se totiž prochází po naší zemi, až do dneška. A tehdy dobře viděl to bezpráví. A zasáhnul. Vyhledal Mojžíše a poslal ho zpátky do Egypta. A Mojžíš Ho poslechnul. Sice ne napoprvé, ale to by byla jiná příhoda (Exodus 3-4). Teď se Mojžíš vrací ke svému lidu a má úkol. Má vytáhnout židy z louže. Má se stát takovým starozákonním superhrdinou. Jeden, co zachraňuje všechny. Oproti dnešním komiksovým hrdinům ale nespoléhá na své superschopnosti, nýbrž má je propůjčeny živým Bohem, kterému slouží.

Už jsem vám řekl, co znamená jméno Mojžíš? Ano, „z vody vytažený“. Ale má ještě jeden význam. Díky tomu, že sám byl vytažený, může druhé z vody vytahovat. To jméno úplně přesně znamená: Z VODY VYTAHUJÍCÍ. Super-záchranář. Super-plavčík. Boží super-služebník. A i s tebou má Bůh svůj plán, nezapomeň.

2)     Druhý vstup – Bůh nás směruje, radí nám, aby náš život byl hodnotnější

Tak, jako Mojžíš, kterého si Bůh vybral jako zachránce, nebyl dokonalý, i lid, který vyvedl z otroctví, měl k dokonalosti daleko. Sice možná nezabili, jako zabil Mojžíš, ale byli podobně netrpěliví, a neposední, jako kdysi on. A pořád si na něco stěžovali.

Prosím, pokud máte svoje Bible, můžete si v této chvíli začít číst text Žalmu 106,7-25. Já mezitím zase budu povídat.

Kolik jste v životě viděli zázraků? Jistě, záleží na tom, co považujeme za zázrak. Obvykle za zázrak prohlásíme něco nadpřirozeného, v čem vnímáme Boží zásah. Ale obdarovaný malíř pro naše oči objeví zázrak přírody. Obdarovaný fotograf pro nás objeví zázrak třeba vrásčitého života člověka. Obdarovaná kuchařka nám ukáže zázrak chuti, a jindy zase můžeme spatřit zázrak narození nového člověka.

Izraelci se se zázraky potkávali na své pouti celkem často – jak čtete i v tom žalmu 106. Zázraky s Mojžíšovou holí, s egyptskými ranami, moře se před nimi rozestoupilo a Egypťany naopak zaplavilo. Ze skály na dotyk vytékala voda, každý den jim zázrakem padalo jídlo, a jako zázrakem v sobotu, v den odpočinku, nepadalo žádné, zato v pátek ho byl dvounásobek – celých 40 let. Zázrakem se objevily křepelky, když si to vyreptali, a mohl bych pokračovat dál a dál. Bůh se o svůj lid staral po celou dobu jejich putování. Jistě, nežili si jako milardáři na cestě kolem světa. Ale měli vše, co potřebovali.

I v našem životě by si Bůh přál, abychom se ubírali správným směrem. Radí nám, někdy skrze starší, někdy skrze učitele, jindy díky našim chybám. Málokdy nám ale postaví do životní cesty cedulky, co přesně a jak udělat. S jednou výjimkou.

Tou speciální výjimkou je desatero Božích přikázání. Většina z nás je nejen slyšela, ale dokonce je třeba známe i zpaměti. My si ta přikázání obvykle spojujeme s formulací, co nemáme dělat. Se zákazem, na co nesahat a na co se raději ani nekoukat. S překážkami, které nám někdo klade do cesty.

Myslím, že zákazy nemáme rádi nikdo. A proto je rádi porušujeme. Smyslem deseti přikázání ale není něco zakázat. Smyslem je nás bránit. Bránit náš život, náš majetek, naši čest, před lživými pomluvami, před zloději věcí i životů. V originálu není napsáno: „Nebudeš krást“, ale je tam konstatováno: „Nekradeš“. Už to neděláš. Neděláš to, protože jsi pochopil, že když to ukradneš pro sebe, jiný o to přijde a tobě to vlastně nic vhodného nepřinese. Nekradeš ani žvýkačku, ani dobré jméno, ani život, ani věrnost partnera.

Víte, proč se na rozhledně staví zábradlí? Není to proto, že vás někdo chce okrást o pohled z okraje věže, ale proto, abyste z té věže nespadli. A přesně tak fungují i přikázání. Nemám něco dělat, abych se nestal horším člověkem, abych pro svoji touhu a chtění neokradl jiného o to, co získal nebo má. Abych dokonce ani Boha neokradl o to, co Mu patří.

Vzpomínáte si, že nás Bůh má rád a má pro nás úkol? To jsme si říkali v minulém vstupu. Teď přidávám, že nám Pán Bůh dává rady a ukazuje vhodný směr, abychom jako lidi byli lepší a mohli být lidmi s velkým L. Hodnotnější pro lidi kolem nás, ale i pro Boha.

3)     Třetí vstup – Bůh je s námi

Už jste někdy zabloudili? Jeli jste někdy někam oklikou? A kvůli komu? Kde byl v tu dobu ten viník? Byl v tom s vámi?

Izraelci při svém putování nebloudili. Měli jasný cíl. Dojít do Země zaslíbené. Mohli tam dojít za pár týdnů. Za osm. Za deset. To máte zhruba jedny letní prázdniny. Fajn výlet.

Jenže oni si ho trochu prodloužili. Strávili tam 40 roků. Zdá se, že 40cítka je na vyučování životem dobré číslo. Vždyť i Mojžíš byl přistěhovalcem po 40 let. On, který byl vychovávaný jako budoucí faraon, najednou pásl 40 let ovce.

Kdybyste se ve vašem životě nestali tím, kým jste se chtěli stát, nemusí to nutně být prohra. Kdybyste se třeba nestali popelářem, jako jsem to chtěl já, ale stali jste se doktorem, nemusí to hned být špatně. Důležité je dělat to, co děláte poctivě, s dobrými úmysly a pokud možno s radostí.

Víte, co je nejdůležitější práce na světě? Není to být americkým prezidentem, ani diplomatem, ani kosmonautem. Nejdůležitější je být rodičem. Správně vychovávat své děti. A také být poctivým člověkem.

Najděte si poslední dnešní čtení – Deuteronomium 6,1-9.

Pro židovský národ je v tomto textu nejdůležitější věta celé Tóry, rozumějte celé starozákonní Bible: „Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jen jeden, jediný.“ Má nás natolik rád, že i když proti Němu reptáme, neopustí nás. Pořád je někde nablízku. Neuteče od nás, neurazí se.

Když si Izraelci vykoledovali 40ti letou okliku, nepřestal je krmit manou každý den, neokradl je o možnost mít potomky a vychovávat je. Byl s nimi. Byl s nimi jako jediný. A to platí i v našem životě. Je s námi, protože to je Jeho charakter, Jeho povaha.

A všemu tomu, co jsme z života pro sebe vytěžili, máme učit své děti. Nemáme je do věcí jen nutit, máme mít tu odvahu se dívat, když jdou špatným směrem a nechat je, i když je to těžké. Jen tak je možné, že se do nich obtiskne to, čemu říkáme životní zkušenost. Nemáme to do nich natlačit, máme dopustit, aby to sami přijali za své.

Jsme na cestě do zaslíbeného domova v Boží přítomnosti. Bůh nás má rád takové, jací jsme. Má nás rád, má s námi plán. Směruje nás, radí nám, aby náš život měl lepší hodnotu, abychom našli odpověď na otázku, jaký má ten náš život smysl. A hlavně – Bůh je s námi. Přes všechny hlouposti a kopance, co jich v životě nasekáme.

Mojžíš byl nejen z vody vytažen, ale dovolil, aby jeho životní chyby z něj mohly vytvořit toho, kdo vytahuje z vody, kdo vodu vyvádí ze skály, kdo vody rozděluje.

V minulém týdnu jsem se dočetl, že zakladatel Facebooku Mark Zuckergerg, se při své návštěvě Harvardské univerzity pomodlil, cituji: „Nechť zdroj síly, který požehnal těm před námi, požehná i nám, abychom nacházeli odvahu učinit své životy požehnáním“. Přeji vám, abyste našli odvahu a sílu odevzdat svůj život Tomu, kdo má moc ho učinit požehnáním. Znamená to nežít jenom pro sebe. Jak to shrnul žid jménem Albert Einstein: „Myslím na to, že se musím snažit dávat tolik, kolik jsem úplně sám přijal a přijímám“, protože: „Jenom život, který žijeme pro ostatní, stojí za to.“

Nikdo nemusí na této Zemi žít zbytečně. A kdyby si vás cestou někdo vyzkoušel, a nemusí to být vždy jen Pán Bůh, nezbude nám, než se tomu podvolit. (Narážka na poslední scénku, letošní dětské bohoslužby).

AMEN