Stalo se vám někdy, že by vás skupina lidí nebo sám jeden člověk vyzval ve chvíli, kdy jde o nebezpečí, abyste volali ke svému Bohu?

Představte si, že jedete po dálnici a jste zastaveni kolonou. Ještě slyšíte nárazy plechů a křik, cítíte kouř a paniku. Dozvídáte se, že před vámi je hromadná nehoda. Vybíhá člověk z předchozího auta a volá na vás:

„Vyjdi z auta a volej ke svému Bohu!“

Více >

Aneb kdo z nás je Ananiáš nebo Zafira?

Dnes se s vámi chci zamyslet nad příběhem, který jsme nedávno mohli zachytit při studiu života rané církve. Jde o příběh, který má tragický konec, čili jde o vážnou věc. Zvláštním způsobem byli usmrceni dva lidé, manželé, a to v jeden den, v rozmezí 3 hodin. Muž se jmenoval Ananiáš, žena Zafira.

Tento příběh mě vždy šokuje, a ptám se i vás, zda i vy pociťujete při jeho čtení silnou otázku, proč to takto razantně muselo skončit?

A napadá vás, zda by bylo možné i teď, u nás, v našem městě, v naší době, aby manželský pár, který lže, zastírá, a ač má možná dobré úmysly, něčím přesvědčí, že není jeho jednání zcela pravé, že do něho udeří smrt?

Viděli jste to někdy? Slyšeli jste o tom někdy? Více >

Ptáte se také:
– když po zimě začnou vykukovat první kytičky,
– začnou pučet stromy,
– vše je čistě zelené,
– na komíně zase po roce usednou čápi,
– uvidíte, že z těch scvrklých hlíz, které jste na podzim uklidili do sklepa, začíná
   vyčuhovat klíček a slibuje vám, že květ jiřiny zase bude, jak je možné, že to je takto přesně periodicky načasované? A že výkyvy v čase jsou v rámci celého jednoho roku jen otázkou několika dnů?

A napadá vás, jak je to možné? Neptali jste se už někdy: „Kdo to všechno řídí?“

A řídí to někdo? Nebo je to jen tak, náhodou? Nebo o tom nepřemýšlíte? Více >

Dnes se chci s vámi společně podívat na text, který je uveden v Janově evangeliu:

Jan 20: 13

„Otázali se Marie: „Proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.““

Kdy jste naposledy plakali?

Kvůli čemu? Kvůli komu? Jak dlouho? Pomohl vám pláč?

Pláč je doprovodný jev některých citů, především smutku. Plakat lze ovšem také kvůli bolesti nebo pocitům vzteku, beznaděje, ale i silné radosti. Pro pláč je typická charakteristická mimika a proudění slz. Slzy obsahují endorfin tišící bolest a stresové hormony, smyslem pláče je zklidnění jedince. Pláč vzbuzuje v okolí soucit a lítost, má tedy rovněž signální funkci (Wikipedie)

Každý už jsme někdy plakal a zcela určitě zase někdy plakat bude.

Četli jsme již z Jana 20: 13: „Otázali se Marie: „Proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.““

Kdo plakal? A kdo se ptá? Více >