Andělský pozdrav

Zaznělo jako třetí mini-zamyšlení k Ekumenickým adventním Nešporám ve středu 12. 12. 2018

1) Čtení biblického textu: Lukáš 1,26-30

Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha.“

2) Andělský pozdrav

Překládání je nevděčná záležitost. Vyřizovali jste někdy někomu důležitou zprávu? Klepala se vám při tom kolena? Co když té zprávě neporozumí? Co když použijete nevhodná slova? Co když…?

Kupříkladu švédština. Tam se už takřka před půl stoletím vytratilo vykání. Když jsem tam byl jako kluk na studentském karnevalu, vyprávěli mi příběh o studentovi, který při vystoupení v parlamentu urazil všechny přítomné poslance. Víte, proč? Dovolil si jim vykat.

Nebojte, i my Češi máme svá kuří oka, na která se dá šlápnout. Adventista urazí katolíka, ten zas evangelíka, bezvěrec přehlíží Kristovce, král uráží poddané.

V našem dnešním příběhu ale o laskavosti oslovení nemám nejmenších pochyb. Protože setkat se s andělem bývá pro člověka natolik emotivní zážitek, z toho důvodu se každý anděl hned v první andělské třídě učí nejdůležitější andělskou větu: „Neboj se!“ Zajímavé je, že anděl na Marii tohle neboj se, použije až v druhé větě, navíc ne proto, že by měla strach z jeho majestátního vzezření, ale pro obavu, co po ní nebe chce…

Když se Gabriel dal Marii vidět, oslovil jí asi takhle:

„Chaire, kecharitómené, ho Kyrios meta sú.“

Abyste rozuměli, „chaire“ byl tehdejší běžný řecký pozdrav. Vy ho v češtině znáte přeložený z latinského „Ave!“ jako „Zdrávas, Marie – buď zdráva“. Slovy Ave caesar se zdravili i císařové.

Víte, jenže já vlastně ani nevím, jestli k ní ten anděl nemluvil hebrejsky. To by jí řekl „Šalóm“ – Pokoj tobě, nebo aramejsky „Šlom lech Maryam“ – tomu jazyku přeci později učila Ježíše.

Ale my máme zapsán andělský pozdrav „chaire“, doslova: „Raduj se! Raduj se, omilostněná, Pán [je] s tebou!“

Marie je z toho paf. Nerozumí, co to všechno znamená. Inu, teď se Gabrielovi bude hodit ono naučené: Neboj se! [Pauza] A tak bych mohl vršit slova dál a dál…

Jenže to nejdůležitější už zaznělo. Nebe člověka nikdy neuráží, jedná s ním laskavě, zná správné oslovení, lék proti bázni. Mimochodem, když už jsem u toho léku, víte, jaká je nejzaručenější nebeská medicína? Radost! Ano, radost. Radujte se, protože se vám narodil Spasitel. Pospěšte za ním. Vy, obtížení starostmi. Chaire! Radujte se osamocení, navždy bude s vámi. Radujte se hříšníci. I vás vezme na milost, i vás zahrne svou milostí, darem života. Dokonce i v případě, že Ho neznáte, nebo se bojíte Mu tykat.

Na Vánoce si zase potvrdíme, že dárky „od Ježíška“ mnohdy nepotřebujeme, i když nám udělají radost. Ovšem Ježíšův dar milosti ano, ten je potřeba jako sůl. Navíc je, oproti soli, ještě trvanlivější – datum spotřeby: věčnost.

Ježíškovy dárky jsou za dobré chování, za dobré vztahy, někdy i jen z povinnosti, ale Ježíšův dar Boží milosti je za špatné chování, za hřích, je to sérum proti hříchu.

Ježíšek v Betlémku s volečkem a oslíkem zůstane stále malým bezstarostným dítětem, ale my víme, že Ježíš dospěl v muže, který pro nás podstoupil bolest a utrpení. Patří Mu za to náš nesmírný dík! Haleluja!!! Tak.

Naučili jsme se dnes trochu pozdravit, hodně se radovat, také co nejčastěji poděkovat. Teď se ještě rozloučit. Zkusíme to v Ježíšově mateřštině, aramejštině. Zdravili se tak už první učedníci, s touhou po opětovném shledání s Ježíšem: „Maran-atha!“ „Přijď, Pane!“

V duchu adventních zvyklostí, kdy se už bude připomínat nejen Ježíšovo narození, nýbrž i Jeho zaslíbený návrat, můžeme česky bez obav odpovědět: Amen, přijď, Pane Ježíši!