Hladovka a půst

Určeno ke čtení na sobotu 21. března 2020

Písně: úvod 37 / závěr 127

Úvodní text ke společnému čtení:

1  Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. 2  Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. 3  Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.“ 4  On však odpověděl: „Je psáno: `Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.´“ Mat 4,1-4

Úvod

V úvodu jsme si četli text, který vcelku častokrát slýcháme a vcelku jej tedy dobře známe. Je to text o Ježíšově pokušení na poušti, kde držel 40denní půst. Na poušť Jej vyvedl Duch svatý – za pokušením stojí Boží nepřítel, ale Ježíš je pokušení vystaven pod vedením a se souhlasem Ducha svatého.

Úvodní otázka

Držíváte pravidelný půst, pokud ano, který den jste si vybrali? Pokud ne, kdy naposledy jste byli vystaveni hladu, nebo kdy naposledy jste se dobrovolně postili?

Hladovka jako druh odporu

Hladovka je asi nejrozšířenější metoda nenásilného odporu.

Jednou z nejúspěšnějších akcí tohoto druhu byla hladovka amerického aktivisty Mitche Snydera v roce 1984, který hladověl 51 dní a domohl se toho, že federální vláda věnovala jednu ze svých budov ve Washingtonu pro účely ubytování pro sociálně potřebné.

S hladovkou jako protestem proti bezpráví se začalo, nikdo neví kde, ale jisté je, že v Irsku ještě před jeho pokřesťanštěním se jí říkalo Troscadh. Měla specifická pravidla (jedním z těch, kdo k hladovce přikročili, měl být i legendární Patrik, ano ten, který v 6. století v Irsku hlásal poselství o Božím dni odpočinku, sobotě.). Hladovka obvykle například probíhala u prahu osoby, kvůli které hladovkář držel půst.

Do Irska spadá i jedna z největších hladovek vůbec, kterou v roce 1981 drželi věznění členové Irské republikánské armády. Deset z nich hladovku nepřežilo, byl mezi nimi i jejich lídr Bobby Sands, já si o tom pamatuji jako 14 letý kluk z rozhlasu.

Další zemí, ve které se hladovka stala populární formou protestu, je Indie. I tam bývalo až do druhé poloviny 19. století zvykem, že dotyčný hladověl přímo před prahem toho, kdo mu nějak ublížil. Legendární vůdce Mahátma Gándhí držel hned několik hladovek na protest proti britské nadvládě.

Na Kubě potkal stejný osud básníka a disidenta Pedra Luise Boitela, který zemřel ve vězení v roce 1972 po 53 dnech hladovění. Další příklady byste mohli najít v knize Zemřu svobodný… Právě v této chvíli drží na světě hladovku nespočetně lidí z různých důvodů. Hladovku naleznete také na mapě, a sice na slovenské Hornej Orave, nedaleko Oravskej prehrady, takřka na slovensko-polském pomezí. Protestní hladovku za pravdu držel v jednom z dílů animovaný Homer Simpson. Půst je součástí současného předvelikonočního období – a mnozí z Italů v současné koronavirové situaci přiznávají, že díky němu jim stále zůstává jakýž takýž dostatek potravin.

V Praze na Černém mostě je Bryksova ulice. Jeden z názvů ulic, který nikomu nic neříká. Přitom Josef Bryks je muž, o kterém by se mělo povinně učit ve školách. Zemřel po celkem 13 letech věznění v pouhých 41 letech roku 1957. Puklo mu srdce – podle pitevního protokolu neuvěřitelným způsobem se rozpůlilo jakoby příčným řezem. Zdá se, že Ježíšův příběh s puknutím srdce není lékařsky ojedinělý… Bryks byl znám svou hrdinnou povahou, a v žalářích svými mnoha až neuvěřitelnými útěky (byly podle nich natočeny dva filmy, jeden hned po válce: Srdce v zajetí, druhý: Velký útěk se Stevem McQueenem a Charlesem Bronsonem v hlavních rolích, nominovaný na Oskara). Josef Bryks byl ale také odvážným hladovkářem.

Proč o takovém tématu vůbec tak obsáhle mluvím?

Hlavní téma

Text, který si v této chvíli přečteme, má totiž s použitým úvodem hlubokou souvislost.

Čteme text: Joel 2,12.13 „A protož ještě nyní dí Hospodin: Obraťte se ke mně samému celým srdcem svým, a to s postem a s pláčem i s kvílením. A roztrhněte srdce vaše, a ne roucha vaše, a navraťte se k Hospodinu Bohu vašemu; neboť jest on milostivý a lítostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství, a kterýž lituje zlého.“

Součástí citovaného textu je nejdůležitější zpráva pro každého člověka. Zpráva, která byla základem kázání Jana Křtitele (Mt 3,2; Mk 1,4.5; Lk 3,3), zpráva, která byla zásadním základem hlásaným Ježíšem Kristem (Mt 4,17) „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“

Činit pokání není jen tak nějaký nesrozumitelný náboženský úkon. Ve svém způsobu to vlastně znamená – obrátit se k Pánu Bohu čelem, začít ho brát vážně.

Joel říká: Obraťte se ke mně celým svým srdcem. Uvědomujeme si, že pokud se k Bohu máme obrátit celým srdcem, znamená to, že to znamená opustit všechno, co v mém srdci zbytečně zabírá místo?

Před 4 lety jsme díky zásahu zákonodárců prožili úžasné Velikonoce. Ve dnech, ve kterých si židé připomínají vykoupení z Egypta živým Bohem, kdy si křesťané připomínají skutečnost, že Ježíš sice zemřel za každého člověka, ale byl vzkříšen; jsme dostali darem nový svátek – Velký pátek. Obchody před prodlouženým víkendem praskaly ve švech, občané se sháněli po jídle a nemálu pití na uzákoněný nejdelší prodloužený víkend.

Dovolte mi otázku: Už jste někdy byli nakupovat velký nákup s plnými taškami? Ne? Jak to tedy děláte? Ano, jistě, půjdete s prázdnou taškou, aby se vám tam vešlo všechno potřebné.

Úplně stejnou věc po nás žádá Hospodin. Máme k Němu přijít s celým svým srdcem. Úplně prázdným, aby nám ho Hospodin mohl pořádně naplnit. Ne, že byste v srdci nemohli mít i jiné věci a lidi! Ale čím víc si toho tam necháte, tím méně se vám tam vejde!

Návrat k Bohu není a nemůže být formální povinností, podmínkou, kterou je třeba splnit, aby se nám lidem opět vedlo dobře. Roztrhnout máme srdce a ne oděv. To znamená – taková věc sice může probíhat jenom na oděv, jen na oko – jako roztržení oděvu, které je vidět, jenže vlastně nemá smysl. Dokud Boha nebudeme brát vážně, ve vší vážnosti vám vzkazuje, že vám nemůže plně požehnat. Je úžasné, když člověk zjistí, že potřebuje naplnit srdce něčím pořádným. Boží pozvání OBRAŤ SE, ROZTRHNI, NAVRAŤ SE je především pozvání a nabídka ke smíru.

Ex 34,6 říká: Roztrhněte svá srdce, ne svá roucha a navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, protože je milostivý a soucitný, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství, litující TOHO ZLA.

Bohu je podle Jeho vlastních slov líto, když se zbytečně zabýváme TÍM ZLEM. Běžte k Němu, vraťte se k Němu, obracejte se na Něj a berte Ho vážně. On o náš návrat nesmírně stojí.

Duchovní půst

Ve své úvodní otázce jsem se ptal na to, kdy naposledy jste se postili. Víte, mám obavu, že velké množství z nás se dobrovolně postí po většinu svého života. Nemám tím na mysli půst fyzický, tedy dobrovolné hladovění, ale půst duchovní, tedy dobrovolné nevyhledávání zdroje života, respektive Slova života. Po většinu týdne nemáme čas na čtení Božího slova, modlitbu za sebe i druhé, na zamyšlení se, meditaci, hledání duchovního rozměru života, na hledání svého místa v Boží službě – v duchovním světě. Držíme dobrovolný duchovní půst. Já často také, smutně přiznávám.

Co je hloupé, že pokud duchovnímu člověku v sobě nedodáváte pokrm, chřadne. Vyhladovělý duchovní člověk strádá, a dychtivě sahá po sebemenších nitkách, které by ho mohly duchovně naplnit. Hltá běžné věci kolem sebe, které mají v sobě zárodek duchovního pokrmu – v televizi, časopisech, na billboardech, při rozhovorech s lidmi. Ale to je málo. Věřte mi, to je takřka duchovní anorexie.

Co všechno v sobě může zahrnovat půst?

Nejedení – to je vlastně nejjednodušší forma postu. Takřka nic nestojí. Trochu odříkání. Pravda je, že domácnost na tomto postu ušetří. Ale je to vlastně nejnebezpečnější forma postu. Na jeho důsledky člověk fyzicky umírá. Většina údajů o tomto druhu postění se naznačuje, že se jedná o formu nedokonalou. Dá se určitě užít jako forma postu náboženského, ale mnohem častější využití bude mít jako nátlaková forma.

Co dalšího by si člověk mohl odříkat?

Cigaretu, alkohol, čokoládu, kávu, coca-colu, jahodový dortík, věci nepotřebné, které ale naše tělo natolik baví, že si je můžeme občas dovolit vypustit. Jako náboženská forma postu je to jen okrajové, ale proč ne. Jako nátlaková forma postu je to směšné.

Co dalšího vás napadá? Jistě, věci, které vás baví, vypustit třeba na týden něco, co se líbí mým očím, konečkům mých prstů, mým uším, mému nosu ale především všechno, co se se zbožnou úctou líbí mému já. Nedívat se na filmy, nepouštět si počítačové hry, nebo si nedopřát internet, neutíkat ke svým nepotravinovým, nedrogovým závislostem. Jako nátlaková forma postu to neuspěje, ale je to velmi dobrá forma postu, jako doprovod k duchovnímu usebrání se.

Nejlepší půst

Jak víme, podle Pána Boha je nejlepší forma postu, když se vzdáme právě svého já, toho, co je nám příjemné. Když začneme koukat otevřenýma očima na lidi kolem sebe a vnímat jejich potřeby. Když se svět nebude honit podle našeho chtění, ale dokážeme se o své dary rozdělit s druhými. Třeba o dar silné vůle s těmi, kdo jí mají slabou. Třeba o dar silných paží s těmi, kdo nemohou bránit svůj majetek a svá práva. Třeba o dar modlitby s těmi, kdo o ní nemají tušení. Třeba o dar jasného ducha s těmi, kdo vidí mlhavě, nebo ani netuší. Půst je i chvíle, kdy nedopřeju jazyku slova, která napadají mou mysl. Půst je, když místo morální facky obejmu a jdu ještě míli. Půst je, když nedolomím nalomenou třtinu, když překonám své přemoudřelé křesťanské já, které ví nejlíp v celém vesmíru, jak se ten druhý má chovat a jednat. To je pak skutečný půst.

Nebo rozumíte jinak následujícím Hospodinovým slovům?

Izajáš 58:5-10.13.14 SNC „Cožpak to je půst, o jaký stojím? Jeden den si hrát na pokorného a nic víc? Klopit hlavu jako zvadlé rákosí, ležet v pytlovině a na popelu? Tomu říkáte postní den, který se mi jako Hospodinu má líbit? Není snad smyslem půstu, který si přeji, zlomit pouta nespravedlnosti a snímat břemena, která člověka tíží? Navracet utlačovaným svobodu a zotročeným vrátit naději? Neznamená to snad dělit se o jídlo s hladovějícími a přístřeší poskytovat vyhnancům a chudým pocestným? Oblékat nuzné, kterým nezbývá na oděv, a neodvracet se od vlastní rodiny a národa? … Jestliže skoncujete s utlačováním ostatních, s pomluvami, vyhrožováním a zákeřným obviňováním, prokážete-li štědrost hladovějícím a uspokojíte potřeby utiskovaných, potom se kolem vás rozhostí skutečné světlo a změní okolní temnotu v pravé poledne… Jestliže přestanete porušovat sobotní odpočinek, a dělat si v tento posvátný den, co se vám právě hodí, stane-li se vám sobota potěšením a budete ji chovat ve vážnosti a úctě, jestliže ji budete respektovat a nepromarníte ji tím, že povedete plané řeči, potom se budete těšit a radovat z mé přítomnosti… To vám jako váš Hospodin slibuji.“

Závěr

V úvodu jsme si četli text o Ježíši na poušti, kam Ho vyvedl Duch svatý.

Pokud máme v našem životě dojít lepšího naplnění z Boží strany, je potřeba na to ve svém srdci, ve svém já, udělat prostor. Něčeho se vzdát a nechat uprázdněné místo naplnit Bohem.

Ježíš byl na poušť vyveden Božím Duchem. Nezbude, než se vzepřít svému já, a dobrovolně se občas něčeho vzdát, samozřejmě lepší by bylo napsat – něčeho se pravidelně vzdávat, nejlepší by bylo se něčeho trvale vzdát…

Jak doporučuje Hospodin:

Deuteronomium 8:1  Bedlivě dodržujte každý příkaz, který ti dnes přikazuji, abyste zůstali naživu, rozmnožili se a obsadili zemi, kterou přísežně přislíbil Hospodin vašim otcům. 2  Připomínej si celou tu cestu, kterou tě Hospodin, tvůj Bůh, vodil po čtyřicet let na poušti, aby tě pokořil a vyzkoušel a poznal, co je v tvém srdci, zda budeš dbát na jeho přikázání, či nikoli. 3  Pokořoval tě a nechal tě hladovět, potom ti dával jíst manu, kterou jsi neznal a kterou neznali ani tvoji otcové. Tak ti dával poznat, že člověk nežije pouze chlebem, ale že člověk žije vším, co vychází z Hospodinových úst.

Poznali jste text, který Ježíš cituje svému protivníku ďáblovi při prvním pokušení na poušti?

Postit se od jídla a následně se k němu vrátit po skončení půstu, je nutnost. Postit se od věcí, které jsou příjemné a nechat jejich místo nahradit věcmi Ducha Božího, je křesťanský růst. Sobota je den, kdy se „postím od všedních věcí“, mj. i od planých řečí, od svých koníčků, nákupů a další práce, na kterou mi pořád ještě zbývá 6 dní.

Přeji nám všem, aby nám touha po Božím naplnění, vydržela uvnitř déle, než jen do začátku příští soboty J Ať je Bůh nad vámi, ve všem s vámi, co nejvíce uvnitř vás a pokud možno i skrze vás.

AMEN