Poučení z jeskyně

Určeno ke čtení na sobotu 14.3.2020

1) Úvod

Milí čtenáři,

za situace, kdy jsme se dohodli, že nebudeme do odvolání pořádat veřejné bohoslužby v žádném z našich sborů na Havlíčkobrodsku, vám dávám k přečtení text, který jsem před osmi lety napsal pro účastníky letní 14ti denní táborové hry na jejím konci. Přijde mi do dnešních dní aktuální.

Na úvod několik otázek:

POMSTA:

• Kdy naposled vás někdo naštval?
• Plánovali jste, co mu provedete?
• Jak jste to plánovali?
• Jak to nakonec dopadlo?

HRDINSTVÍ:

• Co je to?
• Kdo je to hrdina?
• Jmenujte nějakého svého hrdinu.
• Chtěl by někdo z vás být hrdina a proč?

Ve svém nasměrovávání budete určitě mít své hrdiny, vzory, asi se vám občas něco povede a občas taky nee. Možná vám někdy někdo nějak ublíží anebo někdo někoho naštve a ten pak bude plánovat krutou a sladkou pomstu. Chci vám dnes přečíst a vyprávět příběh o opravdovém hrdinství, odvaze, a taky o tom, že krvelačná pomsta je hloupost. A možná se něco dozvíme i o broušení nožů.

Než si ten příběh přečteme, musím se zeptat na dvě biblické postavy: víte, kdo to byl král David? A tušíte, kdo byl král Saul? Měli se ty dva rádi? Chtěl se jeden druhému pomstít?

2) Čtení A – 1 Samuelova 23,13a.26-28; 24,1-4a

1 Samuelova 23,13  Nato David se svými muži, bylo jich kolem šesti set, vytáhl z Keíly a přecházeli z místa na místo… 26  Saul táhl po jedné straně pohoří, zatímco David se svými muži byl na druhé straně pohoří. David se snažil před Saulem nakvap ustoupit, ale Saul se svými muži Davida a jeho muže obklíčil, aby je pochytali. 27  Vtom přišel k Saulovi posel se zprávou: „Rychle odtáhni, neboť do země vpadli Pelištejci.“ 28  Saul tedy přestal pronásledovat Davida a táhl proti Pelištejcům. Proto se to místo nazývá Skalisko rozdělení. 1 Samuelova 24,1  David odtud vystoupil a usadil se na nepřístupných vrcholcích u Én-gedí.2  Když se Saul vrátil ze stíhání Pelištejců, oznámili mu: „Hle, David je v poušti Én-gedí.“ 3  Saul tedy vzal tři tisíce mužů vybraných z celého Izraele a vydal se hledat Davida a jeho muže po Kozorožčích skalách. 4  Došel až k ohradám pro stáda, které byly při cestě; byla tam jeskyně. Saul do ní vstoupil, aby vykonal potřebu…

3) Otázky ke čtení A

Znovu vám položím několik otázek. Ta první bude matematická:

• Kolik mužů měl s sebou David a kolik si jich vybral Saul?
• Jaký je to poměr sil?
• Proč taková přesila – 1:5? Je to normální?
• Saul šel vykonat potřebu, co to znamená?
  • Šel si ulevit – buď kolíkem nebo zbraní hezky vyhrábne důlek, aby po něm nezůstala žádná památka
  • Hebrejsky: šel si přikrýt nohy – podle všeho si šel schrupnout – tomu odpovídá i následující příběh

4) Čtení B – 1 Samuelova 24,4b-13.17-21

V odlehlém koutu jeskyně však seděl David se svými muži. 5  Tu Davidovi jeho muži řekli: „Toto je den, o němž ti Hospodin řekl: »Vydám ti do rukou tvého nepřítele. « Můžeš s ním naložit, jak se ti zlíbí.“ David se přikradl a odřízl cíp Saulova pláště. 6  Ale pro to odříznutí cípu Saulova pláště si David potom dělal výčitky. 7  Svým mužům řekl: „Chraň mě Hospodin, abych se dopustil něčeho takového na svém pánu, na Hospodinově pomazaném, a vztáhl na něho ruku. Je to přece Hospodinův pomazaný!“ 8  Těmi slovy David své muže zarazil a nedovolil jim povstat proti Saulovi. Saul vstal, vyšel z jeskyně a šel svou cestou.

9  Potom vstal i David, vyšel z jeskyně a volal za Saulem: „Králi, můj pane!“ Saul se ohlédl. David padl na kolena tváří k zemi a klaněl se. 10  David Saulovi řekl: „Proč posloucháš lidské řeči, že David usiluje o tvou zkázu? 11  Hle, na vlastní oči dnes vidíš, že tě dnes v jeskyni vydal Hospodin do mých rukou. Říkali, abych tě zabil. Já jsem tě však ušetřil. Řekl jsem: Na svého pána nevztáhnu ruku. Je to přece Hospodinův pomazaný. 12  Pohleď, můj otče! Pohleď na cíp svého pláště v mé ruce. Odřízl jsem cíp tvého pláště a nezabil jsem tě. Uvaž a pohleď, že na mé ruce nelpí žádné zlo ani nevěrnost. Já jsem se proti tobě neprohřešil, ale ty mi ukládáš o život, chceš mi jej vzít. 13  Ať nás rozsoudí Hospodin. Ať Hospodin vykoná nad tebou pomstu za mne. Má ruka však proti tobě nebude.

17  Když David přestal k Saulovi takto mluvit, Saul zvolal: „Což to není tvůj hlas, můj synu Davide?“ A Saul se dal do hlasitého pláče. 18  Pak Davidovi řekl: „Jsi spravedlivější než já. Ty mi odplácíš dobrým, ale já jsem ti odplácel zlým. 19  Dals mi to dnes najevo, když jsi mi prokázal dobro. Hospodin mě vydal do tvých rukou, ale tys mě nezabil. 20  Kdypak někdo najde svého nepřítele a nechá ho odejít v dobrém? Kéž tě Hospodin odmění dobrým za to, cos mi dnes učinil! 21  Věru, teď už vím, že kralovat budeš určitě ty. Izraelské království bude v tvých rukou stálé.

5) Co jsme se dozvěděli?

a) O pomstě?

Král Saul se děsně potřeboval pomstít Davidovi. Pronásledoval ho všude. Stál o jeho život. Bylo jedno, že mu dal svou dceru za manželku. Prostě se dozvěděl, že to má být David, kdo ho podle Boží vůle vystřídá na královském trůnu a žárlil. Až na smrt žárlil.

David měl pořádný důvod, aby se Saulovi pomstil. Jeho vojáci to taky vyjádřili – „Můžeš s ním naložit, jak se ti zlíbí“. Jakoby říkali – pomsti se i za nás. Za ty měsíce na útěku, za padlé kamarády, za noční hlídky, kdy místo, abychom spali, musíme hlídat, aby nás někdo nenapadnu. Pomsti se za naše rodiny, že jsme daleko od nich. POMSTI SE!!!

David to ale neudělal. Tvrdí, že pomsta nepatří člověku, ale Bohu. Člověk se chce mstít, a to natolik, že kdysi musel Hospodin – Bůh – vydat nařízení: Oko za oko, zub za zub. Tedy nařízení, které brání pomstě – říká: Ne abyste za oko chtěli víc než oko, ne abyste za zub, chtěli víc než zub. Naopak. Víte, že Ježíš nás napomíná, abychom dokonce měli rádi své nepřátele a prokazovali jim úctu. A představte se, nejen Ježíš. Už starý židovský zákoník říká (Leviticus 19,16-19a):

16  Neobcházej svůj lid jako pomlouvač. Neohrožuj život svého bližního. Já jsem Hospodin. 17  Nenos v srdci nenávist ke svému bratru. Svého bližního otevřeně napomeň – jinak jsi jeho spoluviníkem! 18 Nemsti se ani nechovej zášť proti synům svého lidu. Miluj svého bližního jako sám sebe. Já jsem Hospodin. 19 Zachovávejte má pravidla.

Pokud někdy poslechnete vnitřní hlas a vykonáte pomstu, nezachovali jste se správně. Dobře si to pamatujte!

b) Co nám ten příběh říká o hrdinství?

Nevěřte akčním filmům o hrdinech, kteří kosí nepřátele jakýmikoliv zbraněmi, holýma rukama. Jakmile vašim přičiněním zemře jediný člověk, časem se dostaví výčitky. Nikdy a nikdo vám je z hlavy nedostane. Dara Rolins a mnozí další by mohli vyprávět. Budoucí král David měl výčitky i jen za pouhé odříznutí pláště.

Hrdinství není zabít, hrdinství není zneužít chvíli, když jste se svou obětí sami a můžete ji překvapit.

Hrdinství není zneužít své síly, chytrosti nebo převahy.

Abych vyslovil, co je či není hrdinství, vypůjčím si citáty 3 známých osobností:

„Nelze být vždy hrdina, ale vždy lze zůstat člověkem“ – J. W. Goethe

„Hrdinství jest prchati před nečistou silou“ – Julius Zeyer

„Hrdinství je, když zkousnete zuby a neuděláte první pitomost, která vás napadne“ – Aleš Kocián

Pro mě je třeba hrdinou každý zdravotník, policista, hasič, voják, prodavačka, řidič autobusu, průvodčí, dobrovolník, laskavý člověk, který v čase koronavirového šílenství nepodléhá panice, na druhou stranu je zodpovědný k sobě i druhým.

c) Co nám ten příběh říká o spravedlnosti?

Spravedlnost je věc, kdy je všem měřeno stejným dílem. Spravedlivě. Na silnější je kvůli spravedlnosti jiný metr než na slabší. Slabší ale, kdyby byla spravedlnost, nemohou silnější podvádět a zneužívat své slabosti.

Jednoduše řečeno – na téhle naší Zeměkouli spravedlnost nehledejte. Není. My lidi totiž neumíme být spravedliví. Spravedliví je jedině Bůh.

A teď to hlavní – když se budete pokoušet být co nejspravedlivější, chováte se v tu chvíli jako Bůh – jste Mu nejpodobnější. A to je opravdové hrdinství. Podat ruku kámošovi, co vás praštil a odpustit mu. Ne o něj zlomit klacek, co mám právě v ruce. Když vás kmoška omylem polije při obědě z ešusu, tak na ní neobrátit svůj ešus, ale rozdělit se o svou nevylitou omáčku.

Opět pár citátů slavných osobností:

„Ne hněvem, ale spíše laskavým chováním jsme Bohu podobní.“ – Aleš Kocián

„Buďte tvrdí ale spravedliví. Jestliže nemůžete být obojí, buďte spravedliví.“ Fred Lawson

„Stezka spravedlivých je jak jasné světlo, které svítí stále víc, až je tu den“ Davidův syn Šalomoun, Přísloví 4,18

No a mimochodem, ještě jsme se v neposlední řadě z příběhu dozvěděli něco:

d) Co jsme se dozvěděli o broušení nožů?

Kdyby David neměl nabroušený nůž, určitě by cíp pláště neupižlal, aniž by to král Saul nezjistil. David byl voják a byl na to řádně připravený.

Co to znamená pro vás? Vy nejste vojáci, kdo jste? Žáci, školáci, děti, učitelé, zaměstnanci, člověkové. Máte svoje povinnosti. Plňte svoje úkoly, dělejte to co nejlíp. Ne na poslední chvíli nebo nepořádně. Dělejte to tak nejlíp, jako si budoucí král David brousil svůj nůž. Nejlíp, jak to šlo, aby ve chvíli, kdy to bude potřeba, byl řádně připravený! Přesně tak to dělejte i vy.

Budoucí král David ukazuje svým lidem, ale i nepřátelům, včetně krále Saula, že existuje velký a mocný Bůh, který o ně má zájem. Ukazuje to ne populistickými slogany, slovy, dává to najevo činem, svým životem.

„Stále zvěstuj evangelium a není-li zbytí, použij i slova.“ – František z Assisi

„Tam, kde křesťan nemůže být spolukřesťanem, musí být spolučlověkem.“ – Josef Ratzinger

6) Závěr

Kde byl po celou dobu našeho příběhu Pán Bůh?

No – všichni účastníci příběhu se shodli – že vydal Davidovi Saula do rukou. Přiznává to i sám Saul. Tedy Bůh byl s Davidem.

Je velmi podivuhodné, že stejně tak byl Bůh i s Davidovým protivníkem, se Saulem, byl jeho ochranou, aby nepadl rukou Davidovou nebo některého z Davidových válečníků.

Ale přátelé, mnohem víc, než s Davidem, byl ten den Bůh skrze Davida!!! když nezabil, ačkoliv mohl.

Pán Bůh hezky vydal Saula do Davidových rukou. A dívá se.

Kdyby David zabil Saula, Bůh by to Bůh Davidovi rozhodně neulehčil. Výčitky by ho provázely celý život.

Kamarádi do Davida rýpou – tak ho zabij, tak se ukaž, to seš takovej měkota?

Ale David se nedal zviklat. Uřízne jen cíp pláště. A i tak má výčitky.

A Pán Bůh sedí pěkně v koutě jeskyně, kouká se na to a říká si – „Tý jo, konečně někdo, kdo to udělal tak, jak bych to udělal i já…“

Neskutečně moc vám i sobě přeji, ať jsme Bohu podobní, a aby co nejčastěji mohl být Bohem skrze nás!

AMEN