Mnohonásobná radost

text tohoto adventního zamyšlení zazněl v sobotu 15.12. při předvánoční bohoslužbě, na kterou už několik zveme pacienty oddělení pro léčbu závislosti z Brodské Psychiatrické nemocnice - text navazuje na zamyšlení Zachariášův bobřík mlčení a Andělský pozdrav

1) Čtení biblického textu: Lukáš 1,26-56

2) Úvod

Milé sestry, milé děti, milí hosté a milí bratři,

je obvyklé, že v čase adventním si připomínáme příběhy spojené s Ježíšovým narozením v Betlémě. Vy, kteří církevní společenství navštěvujete alespoň na půlnoční, přinejmenším tušíte, co je to svatá rodina, proč Neviňátko leží v jeslích, žlabu pro zvířata, jak nebylo v žádném hostinci místo, jak se radovala nebesa a také kdo je tu vůl a kdo osel.

Mariině a Josefově cestě do Betléma na oslím hřbetě ke sčítání lidu, zrovna když byla Marie v devátém měsíci, ovšem předcházelo několik důležitých událostí. Například hádka mezi adoptivním rodičem a jeho nastávající o původu dítěte. Zasáhnout musel Bůh, jinak by Josef Marii vyhnal, a to by, podotýkám, byl milosrdný. Obvyklý trest bylo ukamenování – nejen proto si ho nebe vybralo.

Vše začalo v nebi, Božím plánem na záchranu hříchem oklamaného, dnes spíš hříchem opojeného lidstva. Proškrtali seznam superhrdinů, likvidace hříchu silou, kouzel a čar, zázračných náhod a vybrali pro nebe nejpřijatelnější plán. Bůh Stvořitel, autor mnoha vtipných vychytávek v říši rostlin, zvířat, vesmíru, se zrodí v těle ženy, ze zázrakem oplodněného vajíčka se stane buňkou, která se postupným dělením stane dítětem. Narodí se z poloviny dědičného materiálu obyčejné ženy. Její pozemský manžel bude řemeslníkem, oba ze zapomenuté vesnice jménem Nazaret, tedy z místa, kterého si sami Izraelci vůbec nevážili. Že by něco jako náš Chánov, Jirkov nebo Orlová? (Mimochodem, víte, že letos v půli roku byl uveřejněn seznam 206 měst v ČR podle zhruba 30 měřítek kvality života? Havlíčkův Brod skončil na 22. místě.[1])

3) Radost V nebi

Židovské ženy té doby se vdávaly velmi mladé. Marie je tedy s velkou pravděpodobností teenager. Tehdejší sňatek nemusel být nijak okázalý, k tomu, aby byli považováni za manžele, stačilo, aby spolu strávili noc pod jednou střechou. To se Marii a Josefovi zatím nestalo, a tak byli pouhými snoubenci. V očích sousedů to ovšem velmi brzy tak už nebude, a Ježíšovi se za to bude okolí vysmívat do konce pozemského života. Změnu v Mariině životě přinese anděl.

Jmenuje se Gabriel, je to velmi vysoce postavený anděl. Nebe mu svěřuje nejdůležitější úlohy. Jeho Pán, Hospodin, nám známý jako Kristus, je připraven opustit nebe a stát se člověkem. Buňkou, ničím ve srovnání s Jeho velikostí. Je to důvod k andělskému strachu? Nikoliv!

Nebe se raduje! Radost je v celém vesmíru nejuznávanější léčivo. Víte, že andělé, kteří se naučili radovat i z maličkostí, mají, díky Bohu, věčný život? Teď je celé nebe natěšené – Bůh Otec, Stvořitel Ježíš i Duch svatý našli lék proti hříchu. Bůh se stane člověkem. Za matku vybrali holku, co sotva vylezla z puberty, ta, co si  našla staršího vdovce, chce se poctivě postarat o jeho syny, ale její okolí se jí za to vysmívá, i její kamarádky, a bude hůř. Ale je to hodná holka. Zažije si sice svý, ale je to ta pravá. Rodit bude v Betlémě, 130 kiláků od domova.

4) Radost V Nazaretu

Marie se anděla nebojí, nejen tím je vcelku výjimečná. Oproti svému příbuznému Zachariášovi nepochybuje o Božích možnostech, a přijímá nebeský plán. Stane se matkou zaslíbeného Spasitele lidstva. Co se asi tak mladé holce honí hlavou, když jí tohle řekne nebeský posel?

Marie není nafoukaná. Nikdo do ní od mládí nedriloval, že bude matkou spasitele. Nikdo z ní nedělal mistryni světa v krasobruslení, nikdo do ní necpal slovíčka deseti jazyků, nikdo jí neučil andělským způsobům, královské etiketě, nenosila růžové šatičky, nehrála si s mluvícími, chodícími, čůrajícími Barbínami, ani jí nevozili v mercedesu. To by pak totiž nejspíš milému Gabrielovi odsekla: „No to je načase, kde ses coural. Už celou věčnost na tebe čekám.“ Marie je ovšem překvapená.

Hlavou se jí musí hrnout vlak myšlenek. Cože? Jak to, že tátou nebude můj milovaný Josef? A že můj syn bude panovat navěky? Jasně, jsem z rodu Davidova, i Josef, ale jak by se kluk z naší chalupy mohl stát mesiášem?

Gabriel se nemusel chodit radit do nebe. O všem je poučen předem, má ostatně i své osobní vynikající dedukční schopnosti a proti Mariiným pochybnostem má jedinečný argument. A tak se Marie dozvěděla o zázračném početí příbuzné Alžběty. O té se vědělo, že je neplodná a že jí to celý život trápí. Pro nebe není nic nemožné.

Marie rezignuje. Ne, to by byl špatný popis. Marie vítězí nad svými pochybnostmi! Normální děvče by napsalo na facebook:  Budu mít dítě! A s Andělem! Marie ani netweetne, jen beze svědků prohlásí: „Jsem Boží služebnice.“

Pozemská města se často chlubí svými rodáky. Dají se na tom vytřískat i slušné peníze. Ježíšovo rodiště se ale nechystá na takovouto dráhu. Bude v něm neklid, křesťany budou střídat muslimové, židy arabové, dokonce tam budou chtít stavět mešitu. To se zastaví až ve 21. století, i když většinu obyvatel stále tvoří arabové. Ale to je jiný příběh.

5) Trojitá radost V neznámé obci nebo  městě v judských horách

Jak a kdy došlo k početí, nevíme. Co řekla Josefovi, také nevíme, nejspíš o zázračném Alžbětině početí. Ale víme, co mu neřekla. Neřekla o svém, potažmo i Josefově nebeském úkolu. Teď si prostě zajede na dovču k Alžbětě. Za co? Jak? Kudy? Nevíme.

a) Radost Alžběty

Po příjezdu, spíš příchodu do nám neznámého kněžského městečka v Judeji, se naučíme, že radovat se umí nejen nebe. Už víte, že celé dnešní zamyšlení je o nakažlivé radosti?

Když Alžběta zaslechne Marii, zaraduje se a začne mluvit inspirována shůry. Mluví o věcech, které sama nezjistila. Raduje se spolu s nebesy. Marii velebí, ale neřekne, že je požehnaná NAD všemi ženami. Je požehnaná MEZI všemi ženami. To je rozdíl. Není nadčlověk, je žena. Holka, co otěhotněla. Být matkou je úžasný dar. Alžběta její proplakané roky by vám o tom řekly své.

Nejvíc se ale Alžběta raduje ze svého nenarozeného Pána, Krále všech králů a Služebníka všech služebnic a služebníků. A ještě velebí Mariinu víru, rozuměj také důvěru v Boží prozřetelnost a celoživotní věrnost Božímu poslání. To ona přežije pozemský vyměřený čas svého syna.

b) Radost nenarozeného Jana Křtitele

Důkazem toho, jak je nebeská radost nakažlivá, je nenarozený Jan Křtitel. Myslíte si, že si šestiměsíční plod v matčině lůně jenom dokáže cucat palce? Ó ne! I takovéto děti mohou vnímat přítomnost nebeských bytostí. V místnosti je jistě nabito. Andělů je tu spousta, nejen Gabriel. Kdo by nechtěl sledovat pouť Krále vesmíru?

Mimino Jan se raduje, otáčí se, přes břicho maminky nevidí, ale raduje se. Je pravděpodobně poprvé, ale ne naposled ve svém životě naplněno Duchem svatým, přesně, jak to bylo zaslíbeno v chrámu jeho otci Zachariášovi andělem Gabrielem.

Ten, kterého o šest měsíců starší Jan pokřtí, Ten, kterého vždy bude respektovat jako svého Pána, Ten, kterého bude bránit a kvůli Jehož spravedlnosti nakonec dá svůj život, právě vešel do dveří. Je třeba vzdát mu čest.

c) Radost Marie

Vzduch v té chalupě je nabitý přítomností nebeských bytostí, přítomní jsou vedení Duchem svatým k Boží oslavě. Poslední promluví inspirovaná Marie. Jásá a raduje se. Chválí především Boží milosrdenství. Spousta věcí dalších věcí jí napadla cestou sem, do hor. A ještě větší spousta věcí jí ani nepřišla na mysl.

Jak budou utíkat do Egypta, jak jí i její dítě budou tupit, jak bude strachy bez sebe, kolik toho bude muset proplakat, kolik nejistoty s sebou ponese tohle rodičovství. A kolik chyb v něm stihne nasekat. Jako každý jiný rodič.

Její chvalozpěv, který s Boží inspirací vyřkla, se obecně nazývá Magnificat, to pochází z prvního slova velebit, (velebí má duše Pána), v latinském překladu Vulgata.

Někteří lidé i církve ji budou doslova zbožňovat, ačkoliv zůstala obyčejnou ženou. Jiní jí naopak budou nedoceňovat, aby se nepotřísnili vírou těch, kdo jí zbožňují, a přitom přehlédnou skutečnost, že byla matkou s neobyčejným posláním. To její výchovné chyby se mohly propsat do Spasitelova pozemského bytí. Nebe nesmírně riskovalo. Ale Marie svůj úkol zvládla se ctí.

Teď je zatím na začátku. Je v nebeské přítomnosti a raduje se. Díky Bohu!

6) Závěr

Nebeská radost je nakažlivá. Tak dejte bacha, abyste to nechytli. Rozumíte? Tak ještě jednou. Dejte bacha, abyste to nechytli. Tím chci říct, dejte si bacha, mohlo by se vám stát, že byste to nechytli. Prostě že zůstanete s typicky nechápavým výrazem, proč se jako ty nesčetné zástupy v nebi a zhruba dvě miliardy křesťanů radují. A to by bylo škoda, není-liž pravda?

Narodil se vám Spasitel. V městě Betlémě, tam ve chlévě, na seně, „po-slou-chej-te“. A nenechte si to pro sebe! Nic lepšího se vám nemohlo stát.

Dnes stále žije, je v nebi a slíbil, že se pro ty své zase vrátí. Nevíme kdy přesně, ale víme, že jo. A protože nikdy nikdo neprokázal, že by Ježíš lhal, a zkoušelo jich to dost, je to jistota. Také vy máte šanci tomu nejen uvěřit, ale i pustit Ho dál, začít Mu důvěřovat, učit se od Něj, a dál…

Vítej, malý Ježíšku, vítej, králi Ježíši! Vejdi a už zůstaň!

AMEN

7) Text Lukáš 1,26-56 podle překladu B21

(POZN.: Kurzíva, závorka ve verši 28, ani tučné zvýraznění nejsou součástí původního textu.)

26 Když byla Alžběta v šestém měsíci, poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského města jménem Nazaret 27 k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. Ta panna se jmenovala Marie.

28 Když k ní přišel, řekl: „Zdravím tě, milostí obdařená, Hospodin (je) s tebou!“

29 Ta slova ji rozrušila. Co to bylo za pozdrav? přemýšlela.

30 Anděl jí ale řekl: „Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha! 31 Hle, počneš, porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. 32 Bude veliký, bude nazýván Synem Nejvyššího a Hospodin, náš Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida. 33 Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování bude bez konce.“

34 „Jak se to stane?“ zeptala se Marie anděla. „Vždyť jsem ještě nepoznala muže.“

35 „Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího,“ odpověděl jí anděl. „To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží. 36 A hle, tvá příbuzná Alžběta, o níž se říkalo, že je neplodná, i ona přes své stáří počala syna a je v šestém měsíci. 37 U Boha přece není nic nemožné.“

38 Marie řekla: „Hle, jsem služebnice Páně. Ať se mi stane podle tvého slova!“ Tehdy od ní anděl odešel.

39 V těch dnech pak Marie vstala a spěšně odešla do hor, do města Judova. 40 Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu.

41 Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, děťátko v jejím lůnu poskočilo. Alžběta byla naplněna Duchem svatým 42 a hlasitě zvolala: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna! 43 Jaká čest, že ke mně přišla matka mého Pána! 44 Hle, jakmile tvůj pozdrav došel k mým uším, děťátko v mém lůnu poskočilo radostí. 45 Blaze té, která uvěřila, neboť se naplní, co jí Hospodin slíbil.“

46 Marie na to řekla: „Má duše velebí Hospodina 47 a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli, 48 neboť si všiml ponížení své služebnice. Hle, od nynějška všechna pokolení budou vyprávět o mé blaženosti, 49 neboť mi učinil veliké věci Ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté 50 a jeho milosrdenství k těm, kdo jej ctí, trvá od pokolení do pokolení. 51 Svou paží dokázal moc, rozehnal ty, kdo mají v srdci pyšné myšlenky. 52 Mocné svrhl z trůnů a ponížené povýšil. 53 Hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. 54 Ujal se Izraele, svého služebníka; pamatoval na milosrdenství – 55 jak zaslíbil našim otcům – vůči Abrahamovi a jeho semeni až navěky.“

56 Marie pak u ní zůstala asi tři měsíce a potom se vrátila domů.

[1] Zde je odkaz na projekt Obce v datech, konkrétně na Havlíčkův Brod https://www.obcevdatech.cz/havlickuv-brod a z něj i na celkový průzkum.