Čištění skvrn

První polovina zamyšlení u příležitosti závěru Modlitebního týdne 2017 o Ospravedlnění víry. Jihlava, 11.11.2017.

1) Čištění skvrn

Mohu se prosím na úvod zeptat, kolikrát měsíčně perete?

Odpovědi se liší především tím, kolik a jakých dětí se v rodině nachází.

Které skvrny se vám čistí nejhůře? A jak je čistíte?

Řekněme, že máte skvrnu od permanentní černé fixy na bílém triku. Co s tím?

Vyčistit nepůjde ničím jiným než lihem. I když se postavíte na hlavu, vyzkoušíte chemii všech chemií, nesmazatelnou fixu jde naředit a následně smazat jedině lihem.

Proč se na to ptám?

Naším dnešním prvním tématem, kterým shrneme učení protestantské reformace, tedy i náplň přednášek letošního modlitebního týdne, jsou nesmazatelné skvrny na člověku. Bůh je ve svém slovníku nazývá HŘÍCH.

2) Ospravedlnění z víry

Hřích má neuvěřitelnou přilnavost. Koho se chytí, na koho se přisaje, ten má před Bohem zřetelně viditelnou skvrnu. Na základě této skvrny je pak hříšník odsouzen k bytí bez Boha. A existence bez Boha není možná. Důsledkem je tedy smrt.

Slovníkem dneška „naštěstí“, slovníkem věřícího „Chvála Bohu“, že na to existuje recept. I na skvrnu hříchu je totiž připravený nápad, řešení. Jmenuje se MILOST a bude o ní mluvit můj zářečník – to je speciální slovo, které jsem pro něj, jsa jeho předřečníkem, vymyslel. Zářečník bude mluvit o Jistotě spasení. Ale zpět ke skvrnám.

Boží nápad, řešení potřebuje chemikálii, prováděcí formuli, čím skvrnu odstranit. Jmenuje se VÍRA. Víra v Boží činy, lásku. Víra, že Bůh má moc můj hřích smýt, očistit, mou nesprávnost, nespravedlnost OSPRAVEDLNIT. Provést Ospravedlnění skrze víru. Spasení.

Ospravedlnění znamená, že Bůh na nás nahlíží, jako bychom nikdy nezhřešili. Místo aby viděl „špinavé fleky“ na naší kůži či „hadrech“, Bůh na našem místě vidí spravedlnost = čistotu svého Syna, a Jeho „bezflekovost“ = spravedlnost tak počítá za naší. Tím se z nás stává spravedlivý člověk. Jsme ospravedlněni = jsme čistí.

K našemu očištění nepomohou naše skutky, ale jen a pouze naše víra. Zato skutky, které víru provázejí, jsou jejím vedlejším produktem. Důkazem, že se naše víra upíná ke Spasiteli.

3) Jeden z textů o ospravedlnění z víry

Římanům 3,21.22  Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky, Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří.

4) Otázky

O tom, že dosáhnout spasení svými skutky nelze, nepochybujeme. Bylo to i součástí témat modlitebního týdne. Proto čistě hypoteticky. Dejme tomu, že by mohla existovat církev, která jako je jediná pravdivá, dokonce pravdivější než jakákoliv jiná. Kdyby taková církev existovala, může nás příslušenství k ní zachránit, očistit od fleků hříchu?

Nikoliv.

A kdyby existoval kostel, křesťanský sbor, budova, která je budovou budov a uvnitř jsou účastníci Bohu nejblíže, může je tato skutečnost očistit od jejich skvrn, hříchů?

Nikoliv.

Tedy ani pobyt nejblíž pravdě, ani pobyt v blízkosti Boží nás nespasí. Nepřinutí Boha, aby v nás viděl Krista, naší záchranu. Zkusím to pro jistotu ještě ilustrovat křesťanským vtipem, chcete-li podobenstvím:

5) Podobenství o Ospravedlnění z víry

Umře spravedlivý člověk, jde k nebeské bráně a stojí před svatým Petrem a ospravedlňuje se.

Petr se ho po chvíli jeho pokusů zeptá: Proč bych tě měl pustit dál? Za každý důvod ti dám body, ale musíš dosáhnout sto bodů, abys mohl dál.

No, byl jsem celý život věrný své manželce.

Petr řekne: Dobře, tři body.

Cože? Chodil jsem 30 let do kostela a platil jsem desátky.

Petr řekne: Dobře, dva body.

Cože? To myslíš vážně. Počkej, počkej, dával jsem na charitu a pomáhal jsem celý život druhým, krmil jsem bezdomovce a hladové.

Petr řekne: Chvála Pánu, tři body.

Člověk se vyděsí a řekne: To přece nemyslíš vážně? Takhle se tam nikdy nedostanu!

Petr řekne: Přihořívá, 10 bodů. Už nejsi tak daleko.

Bylo to zřetelné? My sami nemáme schopnost, sílu, možnost dojít záchrany. Záchrana příchází pouze zvenčí, skrze Krista.

6) Vymezit se – soupeří se – Zahrnout ještě

Oslavili jsme 500sté výročí reformace. V přednáškách jsme četli o Martinu Lutherovi a jeho objevech v Bibli. Pokud to shrneme lakonicky, zjistíme, že nás, protestantské křesťanství, charakterizuje sklon k tomu vymezovat se vůči všemu možnému. POUZE podle písma, POUZE skrze milost, POUZE skrze víru. Na druhou stranu pro katolické křesťanství je příznačná snaha zahrnout vše, co jen zahrnout lze. Oproti protestantskému „POUZE písmeno A“ stojí katolické „NEJEN písmeno A , ale i B“: Boží milost a lidská dobrá vůle, Kristus a Maria, Bible a církevní otcové, kázání a svátosti.[1]

My jsme si svůj důraz POUZE A vybrali. Je to tak? Věříme v Boží spasitelnou moc. SKRZE VÍRU.

7) Sola Fide (pouze skrze víru)

Cituji z jednoho kázání u příležitosti 500 výročí reformace:

“To, že jsme byli zdarma ospravedlněni prostřednictvím víry v Krista, by dnes celá církev měla hlásat s mnohem větší silou, než kdykoli dřív. Nikoli však v protikladu vůči „skutkům“, o kterých mluví Nový Zákon, nýbrž v kontrastu vůči nárokům, vznášeným postmoderním člověkem, který chce spasit sám sebe pomocí své vědy, technologie, či improvizovaných a uklidňujících spiritualit. Právě těmto skutkům moderní člověk důvěřuje. Jsem přesvědčen, že kdyby dnes Luther opětovně žil, kázal by o ospravedlnění z víry právě tímto způsobem.

Nesmíme zapomínat na ústřední bod Pavlova poselství – tedy skutečnost, že jsme ospravedlněni nikoli skrze víru, nýbrž skrze víru v Krista; nikoli skrze milost, nýbrž Kristovou milostí. Jádrem poselství je tedy Kristus, který předchází milosti i víře. Církev dnes stojí a padá na jeho osobě – nikoli na článku víry, anebo nauce.“[2]

Souhlasíte? Já také. Možná vás pak překvapí, že kázání zaznělo před velikonocemi v Římě, naslouchajícím byl papež František a kázajícím byl papežský kazatel Raniero Cantalamessa.

Jsem optimista, mám rád dobré zprávy, a pro mě je fragment tohoto kázání radostný důkaz toho, že s křesťanským světem a reformačními principy to není zas až tak úplný průšvih, jak to vyznívalo ze středeční přednášky. Proč? Protože vůdcem našeho snažení je Duch svatý. Ten nás poučuje o tom, kdo Ho poslal a o službě Jeho Syna.

8) Solo Christo

Neboli „Pouze skrze Krista“ budeme spaseni. Ne skrze porovnávání se s jinými, vymezování své pravdy jako pravdivější pravdy. Spaseni a očištěni budeme pouze skrze Krista. Díky Jeho službě a oběti Bůh na našem místě uvidí svého Syna Ježíše a počte nám to za spravedlnost.

9) Poslední ilustrace

Řekněme, že je vynalezen opravdu ověřený lék na rakovinu. Je vyráběn v želatinových tobolkách zelené barvy, protože zelená je barvou života. Jmenují se „Chlorozoetin“ (zelený život).[3]

Jakmile začnete Chlorozoetin užívat, stanou se bez výjimky dvě věci:

• Rakovina začíná ustupovat
• Vaše kůže začíná mít zelený odstín

U některých pacientů je ústup nemoci okamžitý, u některých je postupný, s občasným návratem symptomů nemoci. Ale celkově vzato, nemoc jako taková je na ústupu a s definitivní platností je u každého pacienta nakonec poražena.

Kůže některých lidé celkem rychle nabude zeleného odstínu, řekněme barvy syté zelené papriky, u jiných je to odstín jemně zelený, řekněme barvy konečků řapíkatého celeru. Ale u všech, kdo Chlorozoetin berou, se bez výjimky kůže barví do zelena.

Dalo by se tedy říct, že každý uživatel léku, který tvrdí, že lék bere a nezezelená, je lhář. Je to tak? Jak se dá snadno ověřit, že pacient bere tento lék? Jeho nemoc je na ústupu a začíná měnit barvu. Pokud tomu tak není, pomůže pacientovi namalovat si obličej zelenou barvou? Ne. Pomůže mu přesvědčivěji mluvit o účincích léku? Ne. Pomůže mu nebo jí, když bude umět nazpaměť dávkování léku? Ne. Co jim tedy pomůže? Jedinou pomocí je začít brát poctivě Chlorozoetin.

Pomáhá zelená barva kůže odstranit rakovinu? Nikoliv. Zelená je vedlejším projevem léku. Rakovinu odstraní pouze poctivé užívání zelených želatinových tobolek.

Nemůžeme tvrdit, že lék má stejný účinek na každého, ale co je jisté, že má pro každého jeden stejný důsledek. Pacient je sice různě zeleně barevný, sice s různým průběhem, ale je ZDRÁV!

Jsme spasení pouze skrze Krista. Dochází k tomu díky Boží milosti, skrze víru v Boží skutky a moc. Jako vedlejší produkt se v našem životě projevují naše lidské skutky. Nejsou podmínkou spasení, jsou projevem našeho nasměrování. Co víc, Bůh nám je připravil, postavil do cesty, v očekávání, jak se jich chopíme.

„Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.“ (Efezským 2,10)

Pouze přítomnost Pána Ježíše Krista v naší víře a životě působí změny a udává správný směr, o kterém učili apoštolové Jakub i Pavel. Sice u každého z nás v jiné míře a stupni, jistě, u každého s jinými výsledky, ale své ovoce nese u každého. A když se výsledky nedostavují, pomůže chodit do posilovny, usilovněji sledovat Hope TV, účastnit se více diskusí na křesťanských webech nebo se víc tlouci do prsou?

Nikoliv. Je potřeba jít ke Kristu, být ospravedlněn vírou v Něho. Přeji vám požehnaný (před)adventní čas.

AMEN

Poznámky pod čarou:

[1] Štefan, Jan – Pouhou milostí, pouhou vírou (autor je profesor systematické teologie na Evangelické teologické fakultě UK). Časopis Český bratr 4/2017 http://www.ceskybratr.cz/archives/13651

[2] Páté postní kázání (2.4.2017) pro papeže Františka a římskou kurii o. Raniero Cantalamessa, OFMCap, papežského kazatele. Zdroj: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=25522

[3] Převzato z úvahy Dana Phillipse an: http://teampyro.blogspot.cz/2009/05/faith-grace-and-works-in-james-and-john.html