Proč pláčeš

Dnes se chci s vámi společně podívat na text, který je uveden v Janově evangeliu:

Jan 20: 13

„Otázali se Marie: „Proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.““

Kdy jste naposledy plakali?

Kvůli čemu? Kvůli komu? Jak dlouho? Pomohl vám pláč?

Pláč je doprovodný jev některých citů, především smutku. Plakat lze ovšem také kvůli bolesti nebo pocitům vzteku, beznaděje, ale i silné radosti. Pro pláč je typická charakteristická mimika a proudění slz. Slzy obsahují endorfin tišící bolest a stresové hormony, smyslem pláče je zklidnění jedince. Pláč vzbuzuje v okolí soucit a lítost, má tedy rovněž signální funkci (Wikipedie)

Každý už jsme někdy plakal a zcela určitě zase někdy plakat bude.

Četli jsme již z Jana 20: 13: „Otázali se Marie: „Proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.““

Kdo plakal? A kdo se ptá?

Přečtěme si kousek příběhu:

Jan 20:1-18
1 „První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen. 
2 Běžela k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili.“ 
3 Petr a ten druhý učedník vstali a šli k hrobu. 
4 Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první. 
5 Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel. 
6 Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna, 
7 ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě. 
8 Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše
 a uvěřil. 
9 Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých. 
10 Oba učedníci se pak vrátili domů.
11 Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu 
12 a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou. 
13 Otázali se Marie: „Proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.“ 
14 Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on. 
15 Ježíš jí řekl: „Proč pláčeš? Koho hledáš?“ V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: „Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu.“ 
16 Ježíš jí řekl: „Marie!“ Obrátila se a zvolala hebrejsky „Rabbuni“, to znamená ‚Mistře‘. 
17 Ježíš jí řekl: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.“ 
18 Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: „Viděla jsem Pána a toto mi řekl.““

 Kdo plakal? Marie Magdalena. A kdo se jí ptá? Ptají se jí dva andělé!

Marie se ale neptali jen dva andělé, ptal se i Ježíš! A dokonce se Ježíš zeptal i na to, koho hledá.

 Andělé a Ježíš viděli silný smutek Marie Magdaleny, zjevili se jí proto andělé a dal se jí poznat i Ježíš. Andělé i Ježíš se ptají: proč pláčeš?

Přece to museli vědět. Přece museli cítit ukrutnou bolest, kterou měli jak učedníci, tak další lidé, kteří byli s Ježíšem a kteří byli zasaženi ukřižováním Ježíše. Marie se chtěla postarat s dalšími ženami o Ježíšovo tělo po jeho uložení do hrobu. Přichází k hrobu a ten je prázdný! Jaké zklamání to pro ni bylo! Tělo Ježíše v hrobě není
a není jí jedno, kde je!

Tolik si přála rozloučit se s Ježíšem, projevit mu poslední službu. Je zoufalá! Přes slzy a bolest si nevzpomíná na to, co Ježíš řekl: Uvidím vás zas:

Jan 16: 22
„I vy máte nyní zármutek. Uvidím vás však opět a vaše srdce se zaraduje a vaši radost vám nikdo nevezme.“ 

Andělé a Ježíš se ptají: proč pláčeš?

Už se vás někdo zeptal na to, co on moc dobře věděl, takže se ptát nemusel a vás to možná i podráždilo? Už jste slyšeli: To jako pojedeme zase na nákup? To budeme zase muset sedět a poslouchat? Proč to neudělá ségra?

Andělé a Ježíš se ptají: proč pláčeš?

Není to zbytečné? Proč se ptají, když to vědí!

A není Vám podobná otázka již známá? Bůh se ptá v zahradě Eden:

1.Mojžíšova 3: 9-10
9 „Hospodin Bůh zavolal na člověka: „Kde jsi?“ 10 On odpověděl: „Uslyšel jsem  v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se.“

Že by Bůh nevěděl, co se děje a shání Adama s Evou?

Adame, Evo, kde jste? Když se budete schovávat, neuvidíte vy mě!

A tak se andělé, Ježíš a Bůh ptají.

Ptají se lidí! Ptají se svého stvoření! Ptají se vážně. A důvod je vážný.

Umíme toto rozpoznat? Umíme odstoupit od přechodné lidské bolesti a dívat se do dálky na trvale hodnotné a pevné jistoty?

Andělé a Ježíš se ptají: Proč pláčeš. Co se trápíš. Kolikrát ti máme ještě řict, že všechno dobře dopadlo! Jsme tady, stojíme vedle Tebe!

Proč tedy pláčeš?

Ježíš říká Marii Magdaleně: utíkej, řekni všem, že jsem živý a jdu za svým Otcem do Nebe. Je to i váš Otec. Je to můj Bůh a je to váš Bůh.

Jan viděl, jak to jednou bude! Věřme vzkazům od Boha! Vzpomeňme si na ně, až budou naše oči opuchlé a přes slzy nebudeme vidět nic. Pomožme si pak vzájemně a zvedněte mi hlavu, abych viděla na Nebe!

Zjevení Janovo 21: 1-4
1 „A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly
 a moře již vůbec nebylo.  
2 A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. 
3 A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi  a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, 
4 a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“

Každý už jsme někdy plakal a zcela určitě zase někdy plakat bude. A já bych si moc přála, aby to byl pláč ze silné radosti!

Všechno dobře dopadlo. Proč pláčeš?

 AMEN

NV