Ptáte se také:
– když po zimě začnou vykukovat první kytičky,
– začnou pučet stromy,
– vše je čistě zelené,
– na komíně zase po roce usednou čápi,
– uvidíte, že z těch scvrklých hlíz, které jste na podzim uklidili do sklepa, začíná
   vyčuhovat klíček a slibuje vám, že květ jiřiny zase bude, jak je možné, že to je takto přesně periodicky načasované? A že výkyvy v čase jsou v rámci celého jednoho roku jen otázkou několika dnů?

A napadá vás, jak je to možné? Neptali jste se už někdy: „Kdo to všechno řídí?“

A řídí to někdo? Nebo je to jen tak, náhodou? Nebo o tom nepřemýšlíte?

Lidé se o to snaží.

A také se kvůli tomuto svému poctivému hledání podstaty věci dostávají do konfliktů a to i takových, že při nich byli v historii trestáni, a to až k upálení.

Pro celou složitou plejádu životních pochodů máme jak vědecké, tak církevní hlediska a výklady.

Není možné jednoznačně a jednoduše vysvětlit děje jen vědecky a vystačit s lidskými závěry, které lze změřit, popsat, třídit, a není naopak přijatelné poskytovat lidem jen biblické vysvětlení, které je často i symbolické a obrazné
a domnívat se, že jim to bude stačit.

Jak ale uspokojit oba tábory? A jak je to s vědci, kteří jsou i teology? A s teology, kteří počítají s vědeckými poznatky?

Co dosud objevila věda na téma „Kalendář přírody“?

Víme, že opakované životní pochody jak rostlin, tak živočichů, studuje nauka, která se nazývá fenologie.

Fenologickou fází rozumíme dobře rozeznatelný a zpravidla každoročně se opakující projev vývoje. Pokud budeme sledovat rostliny, asi nejvýraznější je doba vzejití semen, nástup olistění, kvetení, dozrávání plodů
a opadávání listů.[1] V říši zvířat můžeme každý rok vidět již zmíněný přílet a odlet stěhovavých ptáků, můžeme sledovat migrační trasy úhořů, kladení vajec, rození mláďat….

Ale proč to tak je, to jsem se zatím nedozvěděla. Nikdy jsem neměla v ruce pojednání o tom, že by příroda sama sebe dokázala vyzvat v pravý čas ke správným pochodům, ani to, jak by to teoreticky mohla udělat.

Dokážeme z pozorování přírody a obecně světa předvídat, usuzovat, máme již zkušenosti, ale zná lidstvo programátora, který za tímto vším přeci musí být?!

Dnešní, technicky uchopená doba, s ohromným potenciálem vědy a velkým tlakem vše poznávat a odpovídat na všechny otázky, má ambice k tomu, aby každému sdělila, jak se věc má.

Ovšem také často můžeme slyšet upřímné výpovědi vědců, kteří tvrdí, že poznatky získané ve svém vědeckém oboru je vedou k přesvědčení o nějaké vyšší instanci, která všemu dává smysl a řád.2

Základní otázka, která existuje ve vztahu vědy a náboženství, je, jestli má věda kompetence k tomu, aby se vyjadřovala o otázkách víry, a naopak, jestli má víra kompetence k otázkám vědy.2

Asi by bylo korektní říci, že víra i věda jsou odlišné řády poznání, liší se svým objektem i metodou. Náboženská víra je ze své podstaty pro vědu nedosažitelná. Pokud dochází k nějakým sporům v jejich vztahu, je to pouze proto, že jedna z těchto dvou stran opouští své pole působnosti a pouští se do oblasti vyhrazené pro druhou stranu.2

Jak si tedy odpovíme?

Kdo to všechno řídí?

Já jako křesťan věřím, že celou naši planetu a veškerý vesmír řídí Bůh.

Bůh všechno stvořil. A celé jeho stvoření je od počátku v jeho moci.

A bude tomu tak dlouho, dokud bude Bůh existovat. Bůh je věčnost.

A tak je všechno o Bohu. Není to o mně, o mém názoru, není to o vědě, i když věda logicky přichází jako dar a svoboda mysli od Boha. A není to ani
o náboženství! Je to všechno o Bohu.

Dívám – li se na Boha, vidím, kde jsem já! A tak se může stát, že se nevidím vůbec! Člověk není středem vesmíru, i když se Bůh ke každému z nás tak chová!

Středem vesmíru je Bůh. Bůh, který všechno do detailu vytvořil. A vytvořil i takové drobnosti, které by z pohledu lidí tvořit nemusel. Přeci by nemuselo být tolik druhů růží, tolik druhů kamení, tolik druhů psů… Člověk by nemusel mít slepou skvrnu v oku, přívěsek slepého střeva nebo tolik tukových buněk….

A Bůh by především VŮBEC NEMUSEL zemřít za svoje stvoření. Nemusel by se nechat ukřižovat kvůli člověku!

A On to udělal!

Udělal to proto, abychom s ním mohli být v nebi. To je důvod, proč stvořil nebe, zemi a člověka na zemi. A protože je člověk duchovní bytostí, věnoval mu Bůh svobodu, aby nebyl v okovech. A protože Bůh ví, že člověk je jako duchovní bytost sama za sebe neodpovědná, stále ho provází. Provází ho jako Boží duch.

Já si na otázku Kdo to všechno řídí, odpovídám zcela jednoduše, krátce: Bůh!

Řídí –li Bůh celé své stvoření, jehož samozřejmou součástí je příroda, řídí tedy ji i jevy v ní.

Mám dojem, že člověk se jaksi sám vytěsnil z pásma biosféry, člověk má pocit, že je nad ní, nikoli v ní a v její moci, a že je natolik schopný, že dokáže s přírodními silami a strukturami manipulovat.[2]

Možná, že si dokonce špatně vysvětluje záměr Boží, kterým je správa nad zemí, a že zneužívá důvěry Boha a jeho darů.

A takový člověk bude zcela určitě hledat jinou odpověď.

Ta moje ho může přivést k radikální reakci opačného názoru, kterou dá najevo, že JEDNOU to věda odhalí. Ano, tak to může být!

Jsem na straně Boha a tak věřím, že to jednou poví vědec, který bude mít dar slov a soubor validních dat od Boha!

Do té doby budeme čekat. A v době čekání buďme tolerantní a neútoční.

Mohlo by se nám stát to, co Jobovi, když se ho Bůh ptal:

Jób 38:2-21

2 „Kdo to zatemňuje úradek Boží neuváženými slovy?

3 Nuže, opásej si bedra jako muž, budu se tě ptát a poučíš mě.

4 Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, víš-li něco rozumného o tom .

5 Víš, kdo stanovil její rozměry, kdo nad ní natáhl měřicí šňůru?

6 Do čeho jsou zapuštěny její podstavce, kdo kladl její úhelný kámen,

7 zatímco jitřní hvězdy společně plesaly a všichni synové Boží propukli v hlahol?

8 Kdo sevřel moře vraty, když se valilo z lůna země ,

9 když jsem mu určil za oděv mračno a za plénku temný mrak,

10 když jsem mu stanovil meze, položil závory a vrata

11 a řekl: ‚Až sem smíš přijít, ale ne dál; zde se složí tvé nespoutané vlnobití!‘

12 Zdali jsi ty někdy za svých dnů dal příkaz jitru a vykázal jitřence její místo,

13 aby se chopila okrajů země a svévolníci byli z ní vytřeseni?

14 Země se mění jak hlína pod pečetidlem, ale oni tu stojí, ač jsou jen šat.

15 Svévolníkům bude odepřeno světlo a zvednutá paže bude přeražena.

16 Přišel jsi až ke zřídlu moře, procházel ses po dně propastné tůně?

17 Byly ti odkryty brány smrti, brány šeré smrti jsi spatřil?

18 Postřehls celou šíři země? Pověz, znáš-li to všechno.

19 Kde je cesta k obydlí světla? Kde má své místo temnota?

20 Můžeš je vykázat do jejich hranic? Máš ponětí o stezkách k jejich domu?

21 Tušil jsi, že se jednou narodíš a jak velký bude počet tvých dnů?

Přeji nám všem hodně tichosti, sebeovládání, pokory a úcty ke stvoření.

Přeji nám všem, abychom vnímali lásku Mocnosti, která vše řídí!

Amen

NV

[1] http://www.fenofaze.cz/cz/o-fenologii/

[2] Navrátil.K., 2012, Současný pohled na vztah vědy a náboženství, Bakalářská práce, Technická univerzita
   v Liberci, Katedra filozofie