Toto zamyšlení zaznělo u příležitosti soboty STVOŘENÍ 28. 10. 2017 v Havlíčkově Brodě

1) Úvod

Naše země dnes slaví své předkulatiny – státní svátek své státnosti.

Naše Země(koule) dnes také slaví své výročí – jako každý týden. Sobotu, sedmý den stvoření, den určený na sobotění, vztah s Bohem. Píšeme rok 2017 po Kristu.

Mimochodem, pro žida je dnes 8. chešvánu roku 5778 po stvoření. Měsíc chešván, druhý v židovském občanském roce, je jediný, ve kterém žid neslaví žádný svátek a tak má přídomek mar = hořký. Ještě jedna zajímavost, pokud do 17. chešvánu nezaprší, přidá se do modliteb v židovské synagoze modlitba za déšť – u nás už letos nezazní.

5778 od stvoření, takový letopočet latina označuje jako A.M. = ANNO MUNDI = léta světa, (oproti A.D. = anno Domini = léta Páně). Arcibiskup Ussher, anglikán, se s počítáním židů rozchází. Podle něj svět vznikl 23. října roku 4004 př. n. l., tzn. před 6021 lety a 5 dny.

Ale dost bylo letopočtů. Přečtěme si Žalm 148, oslavu stvoření.

2) Žalm 148,1-13 (SNC)

1 Haleluja, chvalte Boha, vy stvoření nebeská, zpívejte mu z nebes výše! 2 Chvalte Boha andělé a všechny nebe zástupy, zpívejte mu z nebes výše! 3 Chval ho slunce, chval ho měsíc, chvalte hvězdy zářivé, zpívejte mu z nebes výše! 4 Chvalte ho nebesa nebes, nad oblohou oceán, zpívejte mu z nebes výše! 5 Chvalte jméno Hospodina, Stvořitele mocného, přikázal a všecko vzniklo. 6 Utvrdil na věčné věky slovo své, jímž stvořil vše, stvoření pak určil cíle. 7 Chvalte Boha suchozemští, ba i mořští tvorové, velryby i propast hlubin! 8 Chval ho oheň, krupobití, sníh i mlha, vichřice; na slovo ho poslouchají. 9 Chvalte hory, chvalte kopce, strom, jenž nese ovoce, chvalte i vy, vznosné cedry! 10 Chval ho zvěř i dobytčata, plazi v prachu ukrytí, chvalte ptáci okřídlení! 11 Přidejte se k chvále mocní králové nad národy, vladaři a všichni soudci! 12 Mládeži, chval Hospodina, chlapci spolu s dívkami, chvalte i vy, staří lidé! 13 Pouze jméno Boží chvalte, vyvýšené nad všecko, slávu vzdej mu zem i nebe.

3) Obrovské rozměry stvořeného vesmíru

Ať chválí Hospodina hvězdy i slunce. Nikdo neví, kolik jich je, protože rozměry vesmíru jsou nepředstavitelné. Pouze Stvořitel je všechny zná jménem… Já ovšem pro jistotu při následujícím srovnání raději zůstanu relativně při zemi, v naší galaxii, Mléčné dráze.

Mléčná dráha a umístění naší Sluneční soustavy v ní (převzato z webu České televize)

Víte, že i naše galaxie letí vesmírem? A že se naše Slunce a s ním i Sluneční soustava otáčí kolem středu galaxie? Jistě vše, je v pohybu. A ve velké rychlosti. Ale i přes tu rychlost otáčení 965 000 km/h provede naše Slunce jednu otočku za 220 000 000 let.[1] Pokud datace stáří planety sedí na 4,6 mld. let, otočili jsme se kolem jádra naší galaxie teprve 20x. Tomu se říká galaktický rok. Fíííha.

Rozměry jsou to obrovské, ale Stvořiteli se nevymkly z rukou. Drží se v mezích, které jim vymezil.

Vraťme se z dálav galaxie k nám domů, do Sluneční soustavy. Učili jste se ve škole, jak dlouho trvá světlu cesta od Slunce k matičce Zemi? Zhruba 8 a čtvrt minuty. Kdybyste se měli šanci k Slunci na výlet autem, a jeli jste k němu s tempomatem stovkou, trvala by vám ta cesta 170 let. Kdybyste ovšem s maximální devadesátkou a v obci padesátkou zajeli do Hradce Králové, tam je instalována Planetární stezka. Model Sluneční soustavy (v měřítku 1 ku miliardě). Od Slunce k nejvzdálenější planetě, Neptunu, měří stezka 4,5 km. Světlo tuto cestu uletí za něco málo přes 4 hodiny. To je, když se to tak vezme, celkem hlemýždí rychlost, vy byste tam pohodlnou chůzí byli za hodinku. Anebo se pletu?

4) Čtení o srdci

„Asi tři týdny po početí, kdy je zárodek menší než hrášek, se dává do chodu prozatím částečně vyvinuté srdce. Od té chvíle až do smrti bude tlouct. V normálním lidském životě je to asi 2 500 000 000 úderů.

Tento pozoruhodný orgán váží méně než 1/2 kg a má mnohem větší výkon než stroje, které kdy vyrobil člověk.

Každou minutu života protéká veškerá krev celého těla přes komory srdce. Dospělé tělo obsahuje asi 5,5 l krve, ale když člověk usilovně cvičí, zvýší se potřeba kyslíku, a to znamená, že srdce musí protlačit krev celým tělem každých 10 – 15 vteřin, což pak činí přes 20l za minutu!

Srdce má tvar pěsti a v podstatě se skládá ze dvou pump. Jedna posílá krev přes plicní okruh a ta druhá ji posílá přes zbytek těla. Krev, která se vrací žilami do srdce, nejprve vstupuje do pravé síně. Odtud je tlačena dolů do pravé srdeční komory. Tato srdeční komora pumpuje neokysličenou krev přes plíce, kde se okysličuje a ta proudí do levé síně. Odtud vstupuje do levé komory, nejsilnější části srdce, a opouští ji přes aortu. To je 2,5 cm velká tepna, která obdrží kompletní srdeční výdej 70 ml v každém úderu, s frekvencí zhruba 70 úderů za minutu.“ [2]

Možná to s vámi nic nedělá. Pár čísel. Ale pro mne je za nimi schovaný Stvořitel. Laskavý tvůrce, který do detailu promyslel mé i vaše stavební články. Materiál, který vydrží a přitom je elastický, dokonce pumpuje i ve chvíli, kdy si jeho „majitel/ka“ prohání krví naředěné gramy povzbuzující látky, léky, alkohol, kofein, drogy. Tělo nevypne hned, ale funguje dál, i když ho jeho „nositel“ ničí. Sice už to není ono, stejně tak i stárnutím se to zhoršuje, ale pořád máme dost času, abychom vzali rozum do hrsti, a začali brát život, a snad i svého Stvořitele vážně.

5) Čtení Genesis 2,4-7 (CSP)

4  Toto je rodopis nebes a země, když byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebesa,

5  na zemi ještě nebylo žádné polní křoví ani ještě nevzcházela žádná polní zeleň, protože Hospodin Bůh nesesílal na zemi déšť a nebyl člověk, aby zemi obdělával,

6  ale pramen vystupoval ze země a zavlažoval celý zemský povrch.

7  Hospodin Bůh vytvořil člověka z prachu ze země, a do jeho chřípí vdechl dech života; a člověk se stal živou duší.

6) Nádech – výdech

Srdce bije a nese krev do plic, aby se okysličila. Několik úderů srdce, nádech, údery srdce, výdech.

Bible popisuje život člověka jako jemnou a opravdu křehkou záležitost. Sám člověk je jen prach, nebo jako prach, jak chcete. To, co jej oživuje, co mu dává smysl a opravdový rozměr je Boží dech. (Názorně ilustrované vydechnutí = výdech.)

Všimněte si prosím, co se stane, když Bůh vydechne – člověk ožije. A udělá co? Nadechne se. (Názorně ilustrované hluboké nadechnutí.)

Co se stane, když člověk vydechne? Bůh jeho dech přijme zpět, nadechne se.

Všechno, co je mezi tím, se nazývá život. Je tvořen nádechem a výdechem. Co se stane, když se nenadechneme? Udusíme se nedostatkem kyslíku. Co se stane, když nevydechneme? Otrávíme se přebytkem zplodin.

A tak je náš život tvořen braním – nádechem a dáváním – výdechem. Bůh s námi v tom prostoru koexistuje. My se nadechujeme, On vydechuje a naopak. Stále nás obklopuje. Co nám dává, my můžeme, ale nemusíme přijmout, můžeme, ale nemusíme předat dál.

Ale, to mi věřte, je to velmi moudré, když se Mu v tom přiblížíme. To je totiž Jeho plán se mnou i s vámi. Jakou práci si dal s tvorbou vesmírných souvztažností. Promyslel je do nejmenšího detailu. Stačí malinká nerovnováha a život na naší Zemi by nebyl možný. Ale je tu. Krásný, barevný, voňavý svět. Až se hlava točí. Nádech, výdech. Tak.

A teď až do posledního výdechu, to bude na vás. Nádech – výdech. Brát – dávat. Převzít – předat.

Přeji vám k tomu vědomí stálé Boží přítomnosti.

AMEN

[1] http://www.stoplusjednicka.cz/jak-dlouho-trva-slunecni-soustave-obeh-kolem-stredu-galaxie

[2] Vladimír Král – Srdce a oběhový systém (Hledání počátku a cíle, Advent-Orion s.r.o., Praha , 2001, str. 187)