Bílý kamínek

(Kázání zaznělo jako součást dopolední bohoslužby v Havlíčkově Brodě v sobotu 5. května 2018.)

1) Čtení biblického textu: Zjevení 2,17

„…Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Kdo vítězí, tomu dám jíst skrytou manu a dám mu bílý kamének a na tom kaménku napsané nové jméno, jež nezná nikdo než ten, kdo je přijímá.“ B21

„…Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze skryté many; dám mu bílý kamének, a na tom kaménku je napsáno nové jméno, které nezná nikdo než ten, kdo je dostává.“ ČEP

 

2) Úvod

Milé sestry, milí bratří, milé děti a hosté,

dovolíte mi jednoduchou otázku na začátek? Máte pár biblických oblíbených veršů? A umíte je zpaměti? I já mám svých pár oblíbených. Možná něco kolem dvacítky. Ne všechny umím zpaměti, to je fakt. Jedním z těch mých oblíbenců je text o bílém kamínku. Ten, který jsme slyšeli před chvílí v úvodu.

Jedná se vlastně o zaslíbení, které je dáno těm, kdo jsou součástí pergamonského sboru v 2. kapitole knihy Zjevení. Tím, kdo poselství do Pergamonu předává, je majitel dvojsečného meče z konce předchozí kapitoly (Zj 1,16) – sám Pán Ježíš Kristus, dárce knihy Zjevení. Zaslíbení je věnováno těm, kdo „vítězí“, zvítězí“, kdo je vítězem nad“ problémy v kapitole popsaných – prostě ten, kdo se není ochoten poddat kompromisům. Rozumíme si, že se jedná o kompromisy ve své víře, v přístupu k Bohu? Více >

Rodina je základ všeho lidského

Kázání zaznělo 24.1.2018 během bohoslužby v ekumenickém Týdnu modliteb za jednotu křesťanů v římskokatolickém kostele Nanebevzetí Panny Marie v Havlíčkově Brodě.

Texty k bohoslužbě najdete pod článkem.

 

Milé sestry, milí bratři, vážené návštěvnice a návštěvníci,

 

vážím si toho, že jako nekatolík mohu promluvit od ambonu kostela, ve kterém se scházejí stovky věřících z našeho města. Mé dnešní zamyšlení se bude týkat rodiny.

Traduje se, že TGM je autorem citátu: „Rodina je základ státu.“ Kdo je pravým autorem toho moudra už asi nikdy nikdo nezjistí. Autor je neznámý.

Ale já vám mohu prozradit, že vím, kdo rodinu vymyslel, uvedl do života, kdo dal ženě ženské povahové i pohlavní rysy a mužům ty mužské. Vím, kdo dal ženě a mužovi možnost mít své potomky. Vím, kdo vymyslel hormonální bouři, zvanou puberta. Vím, kdo klade lidem na srdce jednu z nejušlechtilejších vlastností v celém vesmíru – věrnost. Znáte Jeho jméno? Hospodin zástupů, Stvořitel nebe a Země.

1) Trocha statistiky

Podle údajů ČSÚ se v ČR v roce 2015 narodilo skoro 48 % dětí nesezdaným párům. (V roce 1989 to bylo 8 %.) S tím souvisí, že jen 16 % dětí nesezdaných párů má úplný domov, tj. žije ve společné domácnosti s oběma rodiči. Situace v evropských zemích je obdobná; průměr podílu nemanželských dětí v EU je 40 %.

Podíl osob žijících v manželství se v obyvatelstvu již snížil pod jednu polovinu a dále klesá. Do manželství se vstupuje stále v pozdějším věku. U mužů převažuje věk 36 let (v roce 2005 to bylo 31 let) a u žen je to 32 let (v roce 2005 to bylo 28 let).

2) O rodině v ČR jednadvacátého století

Proč o těchto faktech s vámi mluvím do církevní lavice, když takřka nemáme šanci to změnit? Protože jsem s vámi na jedné lodi. Sám jsem otcem jednoho dospělého syna a dvou vcelku ještě malých dětí ve školce a na prvním stupni základní školy, a proto si troufám tvrdit, že stát pro rodinu už více než dvě desetiletí nedělá nic. Rodina je zdiskreditována. Rodina už není příklad. Stát na pozitivní vliv a příklad řádné rodiny úplně kašle. Více >

A nebo ne?

Toto kázání bylo součástí Novoroční bohoslužby v Havlíčkově Brodě dne 13.1.2018

1) Úvod

Při přípravě dnešního zamyšlení se mi v mysli prolínalo několik věcí. Začátek roku a s ním i obvyklé hledání svého nasměrování; volba prezidenta pro následujících pět let, včetně směrování naší země a samozřejmě drobné ale i velké soukromé, rodinné, pracovní, církevní i společenské podněty.

Jako prostředníka k vyjádření svých myšlenek jsem si vybral krále Saula. A co je neobvyklé, chystám se vám právě prozradit celou zápletku. Není neobvyklé, že Biblické příběhy někdy začínají prozrazením celé věci. A to stejné udělám i já, dříve, než se vůbec o králi Saulovi řekne něco podstatného. Tento první izraelský král byl pověřen Bohem, aby osvobodil Boží lid, Izraelity, z moci nepřátel. Saul ale toto dílo neměl šanci dokončit. Byl jen tím, kdo se toho zúčastnil. Víte, kdo to v Božím plánu má za úkol dokonat? Spasitel, Pomazaný, Mesiáš, Kristus. Takový ať je celý váš následující rok. Vy se zúčastněte, buďte aktivní, ale nechejte prostor i Boží moci. Více >

Zachariášův bobřík mlčení

Toto zamyšlení bylo určeno pro vánoční bohoslužbu kolem prostřeného stolu v sobotu 16. prosince 2017.

1) čtení – Lukáš 1,5-28a (Slovo na cestu)

5 Začnu tím, co se přihodilo židovskému knězi Zachariášovi, který žil v době vlády judského krále Heroda. Zachariáš byl členem jedné ze čtyřiadvaceti kněžských skupin, jejichž povinností bylo dvakrát do roka, vždy po celý týden, přisluhovat při bohoslužbách v jeruzalémském chrámu. Jeho manželka Alžběta pocházela z kněžského rodu Árónova. 6 Oba byli upřímně zbožní a řídili se svědomitě všemi Božími příkazy a předpisy. 7 Byli to již starší lidé a zůstali bezdětní, protože Alžběta byla neplodná.

8 Jednoho dne šel Zachariáš do chrámu, aby tam splnil svoji kněžskou povinnost. 9 Tentokrát byl vylosován, aby vstoupil do svatyně a tam na oltáři pálil kadidlo. 10 Zatím se venku shromáždění lidé modlili, jak bylo v té hodině zvykem. 11 Tu se knězi po pravé straně oltáře ukázala postava. 12 Zachariáš se vyděsil. Více >

Světem i (nejen) Světlou se Světlem

Přepis bohoslužby ve věznici Světlá nad Sázavou v neděli 26.11.2017 před začátkem Adventu

Více >

Čištění skvrn

První polovina zamyšlení u příležitosti závěru Modlitebního týdne 2017 o Ospravedlnění víry. Jihlava, 11.11.2017.

1) Čištění skvrn

Mohu se prosím na úvod zeptat, kolikrát měsíčně perete?

Odpovědi se liší především tím, kolik a jakých dětí se v rodině nachází.

Které skvrny se vám čistí nejhůře? A jak je čistíte?

Řekněme, že máte skvrnu od permanentní černé fixy na bílém triku. Co s tím?

Vyčistit nepůjde ničím jiným než lihem. I když se postavíte na hlavu, vyzkoušíte chemii všech chemií, nesmazatelnou fixu jde naředit a následně smazat jedině lihem.

Proč se na to ptám?

Naším dnešním prvním tématem, kterým shrneme učení protestantské reformace, tedy i náplň přednášek letošního modlitebního týdne, jsou nesmazatelné skvrny na člověku. Bůh je ve svém slovníku nazývá HŘÍCH. Více >

Nádech a výdech

Toto zamyšlení zaznělo u příležitosti soboty STVOŘENÍ 28. 10. 2017 v Havlíčkově Brodě

1) Úvod

Naše země dnes slaví své předkulatiny – státní svátek své státnosti.

Naše Země(koule) dnes také slaví své výročí – jako každý týden. Sobotu, sedmý den stvoření, den určený na sobotění, vztah s Bohem. Píšeme rok 2017 po Kristu.

Mimochodem, pro žida je dnes 8. chešvánu roku 5778 po stvoření. Měsíc chešván, druhý v židovském občanském roce, je jediný, ve kterém žid neslaví žádný svátek a tak má přídomek mar = hořký. Ještě jedna zajímavost, pokud do 17. chešvánu nezaprší, přidá se do modliteb v židovské synagoze modlitba za déšť – u nás už letos nezazní.

5778 od stvoření, takový letopočet latina označuje jako A.M. = ANNO MUNDI = léta světa, (oproti A.D. = anno Domini = léta Páně). Arcibiskup Ussher, anglikán, se s počítáním židů rozchází. Podle něj svět vznikl 23. října roku 4004 př. n. l., tzn. před 6021 lety a 5 dny.

Ale dost bylo letopočtů. Více >

Cesta Izraelitů

Tento text byl součástí stejnojmenné dětské bohoslužby v sobotu 17.6.2017 v Havlíčkově Brodě. Obrázky použité v textu pocházejí ze zmiňované Dětské bohoslužby.

1)     První vstup – Bůh nás vede

Název letošní besídky – Cesta Izraelitů => je o putování židů ze země otrokářů – Egypta, do země Bohem zaslíbené – Kanaanu, dnes Izraele. V tom příběhu o exodu, zaznamenaném ve 4 z 5 knih Mojžíšových, je spousta menších příhod. Tolik, že i když se jimi děti s učiteli zabývaly celý školní rok, zatím ještě nedorazily do zaslíbené země. Pokusím se vám ten příběh o cestě nastínit v několika verších z Bible.

Čtěte Skutky apoštolské 7,20-36. Já mezitím budu povídat.

Mojžíš se narodil a byl krásný. Víte, nemyslím si, že by ta věta znamenala, že byl fešák, ale byl krásný v Božích očích – Bohu se líbil od narození, byl krásný v tom, jaký byl.

Znamená to, že byl dokonalý? Ne ne, naopak, měl plno chyb. Jak to vím? Byl vznětlivý, a když se naštval, dokázal i zabít. Za to se dnes chodí do vězení, třeba na 15 let. On musel utéct před egyptskou spravedlností a schovával se 40 let. Žil jako přistěhovalec v cizí zemi. Cizák, nechtěný.

Kam se poděla jeho krása? Vždyť mezitím zestárnul! Ano, v lidských očích už nebyl fešák, ale Bůh s ním měl plán. Už od narození. Vedl ho od jeho narození, dal mu to nejlepší, co pro život potřeboval. A když neposlouchal, dostal za vyučenou. A v tom byl pro Boha krásný.

A můžu vám říct ještě něco? I vy jste v Božích očích krásní. I s vámi má svůj plán. Už od vašeho narození. Jedním z bodů toho plánu je naučit nás mít rádi lidi kolem nás. I s jejich chybami. Více >

V BOŽÍCH DLANÍCH – Velikonoční příběh

Toto kázání je inspirováno písní Kdybys věděl... od mého vzácného a obdarovaného kolegy Jindry Černohorského. Tady je odkaz na interpretaci samotným autorem. Zamyšlení je věnováno úžasné Velikonoční oběti v onen Velký pátek, na hoře zvané Golgota.

1) Čtení před kázáním – Izajáš 43,1-3.5a.11

Izajáš 43,1 Nyní toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli: „Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. 2 Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. 3 Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj spasitel. 5a Neboj se, já budu s tebou. 11 Já, já jsem Hospodin, kromě mne žádný spasitel není.

2) ÚVOD

Je tomu už rok, co jsme prožívali poslední Velikonoce. Rok – to je čas mnohých změn, starostí, dokonce tak dlouhý, že jsme na spoustu z toho už vlastně zapomněli. Na druhou stranu je fakt, že si jinou spoustu natrvalo neseme vrytou do srdce.

Byl jste někdo z vás během té doby na nějaké operaci, na šití nějaké rány, přibyla vám na někomu na těle nějaká jizva?

A co tetování, piercing nějaká vědomá znamení na těle? Přibyla vám nějaká? Více >

V CELE SVÉ IDENTITY aneb Příběh o Trapičovi

Zárodek tohoto kázání se svého času jako krátká zmínka vyskytl v zamyšlení při prvním lužském Díkůvzdání v roce 2006. Ve značně proměněné podobě byl použit na Studentské bohoslužbě v červnu 2015 v Brně. V níže uvedené podobě se jedná o kázání přednesené v sobotu 8. 4. 2017.

1. Úvodní nářek

(Na zádech saka mám upevněný nápis „Kobyla“, jasně všem viditelný. Jdu dopředu a naříkám)

„Kobyla. Kobyla! Proč mi doprčic dali zrovna takový jméno. Mám tak velkej zadek? Nebo mám protáhlej ksicht? Ach jo! Já to nesnáším! V tomhle se mi nechce žít! Ale já nevím, co s tím…“

2. Přečtení hlavního příběhu

1 Paralipomenon 4,9  Jaebes byl váženější než jeho bratři; jeho matka ho pojmenovala Jaebes se slovy: „Porodila jsem ho s trápením.“ 10  Jaebes vzýval Boha Izraele takto: „Kéž bys mi dal požehnání a rozmnožil mé území! Kéž by tvá ruka byla se mnou a zbavila zlého, aby na mne nedolehlo trápení!“ A Bůh splnil, oč žádal.

3. Kázání

a. Úvodní otázky

První kniha letopisů – Paralipomenon – není do své deváté kapitoly právě oblíbeným čtením. Je plná nezáživných jmen, při jejich čtení snadno ztratíme souvislosti, nebo chuť k dalšímu čtení. Když jsem si naposledy slovo za slovem předčítal tuto knihu, narazil jsem na příběh o Jábesovi. Končí happy endem: „Bůh splnil, oč žádal“.

  • Co si pod tím \“splnil, co žádal“ představujete?
  • O co vlastně Jábes žádal?
  • Opravdu by mohlo fungovat, že o cokoliv Boha požádáme, to nám splní?
  • Stačí se modlit a budu mít dostatek?

Více >