BOŽÍ rovnice

Milí přátelé, dnes se s vámi chci zamyslet nad tím, zda vnímáme my lidé vztah Boha a nás lidí – a obráceně – nás lidí a Boha, jako rovnici .

Zamyšlení v sobotu 13. 4. 2019

V Lisabonu (Portugalsko) se tyčí, stejně jako například v brazilském Rio De Janeiru,  socha Ježíše Krista. Jmenuje se Cristo-Rei, což v překladu znamená král Kristus. Socha má podobu Ježíše Krista s otevřenou náručí. Dominantním prvkem je 75 metrů vysoká čtyřsloupá brána, na které stojí 28 m vysoký Ježíš. Právě až k patě Ježíše je možné vyjet výtahem a pokochat se odtud nádherným výhledem z nadmořské výšky 184 metrů. Prohlédnout si odtud můžete celý Lisabon, protože se nenachází v samotném Lisabonu, ale na druhé straně zálivu řeky Tejo, a to proto, aby Kristus mohl mít rozevřenou náruč k celému městu. Na podstavci je v několika světových jazycích napsáno: Bůh je láska.

Více >

ÚKLID

Dnes se s vámi chci zamyslet nad úklidem.

Zamyšlení nad úklidem v sobotu 16. 2. 2019

Možná máme za sebou vánoční velký úklid, že? Co jsme dělali? Kromě mytí oken, důkladného vymytí podlah a nábytku? Uklidili jsme někde uvnitř? Třeba ve skříni oblečení, srovnali jsme ho? A co kuchyň, skříňky s potravinami a zásuvky s nádobím? Vše jsme vyndali a vyčistili? A máme to rádi? Chce se nám to dělat? A jak se cítíme, když to neuděláme? A je rozdíl, když to uděláme a pak si sedneme a všechno kolem nás voní a my víme, že i to, co je schované, má ladnost, řád a je to k užitku?

A co naše duše? Uklízíme v ní? Uděláme velký úklid alespoň jednou v roce v našem nitru? Vyčistíme všechna zákoutí? Posvítíme si na starou špínu a věci v tajných zásuvkách? A jsme ochotni něco vyhodit, spálit a zapomenout?
Více >

Vstaň a volej k svému Bohu, aneb Jonáš

Stalo se vám někdy, že by vás skupina lidí nebo sám jeden člověk vyzval ve chvíli, kdy jde o nebezpečí, abyste volali ke svému Bohu?

Představte si, že jedete po dálnici a jste zastaveni kolonou. Ještě slyšíte nárazy plechů a křik, cítíte kouř a paniku. Dozvídáte se, že před vámi je hromadná nehoda. Vybíhá člověk z předchozího auta a volá na vás:

„Vyjdi z auta a volej ke svému Bohu!“

Více >

Jak je to s námi? Přestali jsme se bát?

Aneb kdo z nás je Ananiáš nebo Zafira?

Dnes se s vámi chci zamyslet nad příběhem, který jsme nedávno mohli zachytit při studiu života rané církve. Jde o příběh, který má tragický konec, čili jde o vážnou věc. Zvláštním způsobem byli usmrceni dva lidé, manželé, a to v jeden den, v rozmezí 3 hodin. Muž se jmenoval Ananiáš, žena Zafira.

Tento příběh mě vždy šokuje, a ptám se i vás, zda i vy pociťujete při jeho čtení silnou otázku, proč to takto razantně muselo skončit?

A napadá vás, zda by bylo možné i teď, u nás, v našem městě, v naší době, aby manželský pár, který lže, zastírá, a ač má možná dobré úmysly, něčím přesvědčí, že není jeho jednání zcela pravé, že do něho udeří smrt?

Viděli jste to někdy? Slyšeli jste o tom někdy? Více >

Kdo to všechno řídí?

Ptáte se také:
– když po zimě začnou vykukovat první kytičky,
– začnou pučet stromy,
– vše je čistě zelené,
– na komíně zase po roce usednou čápi,
– uvidíte, že z těch scvrklých hlíz, které jste na podzim uklidili do sklepa, začíná
   vyčuhovat klíček a slibuje vám, že květ jiřiny zase bude, jak je možné, že to je takto přesně periodicky načasované? A že výkyvy v čase jsou v rámci celého jednoho roku jen otázkou několika dnů?

A napadá vás, jak je to možné? Neptali jste se už někdy: „Kdo to všechno řídí?“

A řídí to někdo? Nebo je to jen tak, náhodou? Nebo o tom nepřemýšlíte? Více >

Proč pláčeš

Dnes se chci s vámi společně podívat na text, který je uveden v Janově evangeliu:

Jan 20: 13

„Otázali se Marie: „Proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.““

Kdy jste naposledy plakali?

Kvůli čemu? Kvůli komu? Jak dlouho? Pomohl vám pláč?

Pláč je doprovodný jev některých citů, především smutku. Plakat lze ovšem také kvůli bolesti nebo pocitům vzteku, beznaděje, ale i silné radosti. Pro pláč je typická charakteristická mimika a proudění slz. Slzy obsahují endorfin tišící bolest a stresové hormony, smyslem pláče je zklidnění jedince. Pláč vzbuzuje v okolí soucit a lítost, má tedy rovněž signální funkci (Wikipedie)

Každý už jsme někdy plakal a zcela určitě zase někdy plakat bude.

Četli jsme již z Jana 20: 13: „Otázali se Marie: „Proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.““

Kdo plakal? A kdo se ptá? Více >

Novoroční zamyšlení

Před pár hodinami nám skončil další rok. Rok, počítaný námi lidmi, stanovený kalendářem, ustanovený podle propočtů lidí, podle kterých ubíhá takto přesně čas.

Můžeme říci, že jsme o rok starší, ale zároveň o rok blíže Bohu! Co nás více rozrušuje? Že stárneme nebo že se víc a víc blížíme k Bohu?
Vždyť přeci až zemřeme, budeme v klidu spát, nebudeme vědět o ničem, co se děje zde na Zemi, a až nás vzbudí Bůh, budeme u něho!

Máme za sebou Vánoce, přejeme si většinou radost, pohodu, krásná překvapení, možná hodně dárků a k tomu obvykle přidáváme přání do nového roku – hodně zdraví, štěstí a úspěchů jak v osobním, tak v pracovním životě.

Zkusili jste někdy každému z Vašich blízkých či známých nebo spolupracovníků popřát se stejnou vřelostí Boží vůli? Více >